První pohled ze shora |~Marcus And Martinus~|

▶13◀

,,Je jen jedna věc, kterou na jaře zaručeně vždycky zbožňuju!" rozzářila se Martine a vytáhla si ze svého sladce růžového baťohu s přívěšky černý sešit na matiku.

Ještě se na mě ani pořádně nepodívala a už i bez pozdravu byla najednou celá žhavá do všeho, co bylo kolem nás. Pozvedla jsem nad jejím počínáním své obočí, ale okamžitě to nahradil můj zděšený výraz, čímžto pádem mi obočí vystřelilo ještě výš.

,,Podrž ho chvíli."
V rukou se mi najednou ocitnul malý bílý králíček s kraťoučkýma ušima a černýma očima. Zprvu jsem se lekla, co se mi to za chlupatou kouli připletlo pod prsty, ale když se to na mě kouklo a schumlalo se to do ještě menší hroudičky chlupů, naprosto jsem se roztekla nad jeho roztomilostí.

,,O můj bože..." hladila jsem si ho a hrála si s jeho pacičkama, až je všechny schoval podrážděně pod sebe, abych už nemohla otravovat.
,,Co to... Kde jsi to..?" můj slovník byl omezený, protože malý Bugs Bunny právě něco zavětřil a tak zaujatě pozvednul čumáček a pokoušel se získat pachovou stopu znovu ke svým smyslům.

,,Dostala jsem ho od babičky k Velikonocům. Není úžasný? Akorát z něj teď jsou všude chlupy, on totiž Jar hrozně pelíchá." zkřivila Martine pusu a onen velikonoční dárek si ode mě převzala. Skutečně na mně zůstalo tolik bílých chloupků, že by se z toho dsl poskládat další malý králík. Bohužel nešly vůbec nijak dolů a tak jsem nakonec byla nucena použít lepící pásku.

,,Promiň, ale jakže se jmenuje?" myslela jsem si, že jsem špatně slyšela, protože dát něčemu tak roztomilému, skvělému, krásnému a taky chlupatému a živému jméno Jar, to už mi přišlo i na Martine dost ulítlé.

,,Je to můj José Armando Raoul několikátý, to jsem se ještě nerozhodla. Jar je zkratka. Ale že je to prostě mega jméno?" rozšířily se jí zorničky, čelo netěšeně nakrčilo a nebezpečně moc se ke mně přiklonila.
,,Ehm..." zamrkala jsem.
Rychle jsem si uvědomila, že upřímnost teď nebude úplně nejlepší způsob odpovědi. ,,Je to... Nápadité." usmála jsem se vřele a doufala, že bude Martine s mou odpovědí spokojená.

K mému potěšení se tak stalo a moje kamarádka nadšeně poskočila.
,,Já vím!"

,,Ale proč ho máš tady? Já myslela, že se do školy zvířata nosit nesmí." vyzvídala jsem a mezitím si bílého chlupáčka v náručí Martine hladila.
,,Jsem dopředu domluvená s paní Klubsenovou, že ho ukážu v přídopisu vrámci hlodavců. Byla z něj včera nadšená, když mě potkala v autobusu na cestě domů." pokrčila Martine rameny a strčila králíka zpátky do přenosky, kterou měla položenou vedle naší lavice.

,,Jak jsi pokročila s prezentací?" pokývla mým směrem a já si povzdychla. Když slečna Nystromová před nějakým časem rozdávala referáty, mě z toho milosrdně vynechala, protože jsem byla nová. Když jsem ale hned ze třech písemek dostala trojku, potřebovala jsem svůj průměr vytáhnout aspoň na dvojku, a tak jsem se nabídla k dobrovolnému referátu s prezentací. V životě bych neřekla, že druhá světová válká měla tolik pidiakcí, které jsou ovšem samozdřejmě všechny důležité.

,,Skoro to mám, ale dalo to práci. Co ty a Mac?" oplatila jsem jí otázku, ale ona jen mávla rukou. ,,Prakticky všechno jsem dělala sama. Marcus aspoň udělal jedno video o životě za války, sestříhal do toho hudbu a tak. Ale jinak mi moc nápomocný nebyl."

Martine zrovna dosedla na židli, když se k nám doslova přiřítila Sara a s plácnutím hodila své dlaně na stůl.
,,Ho- holky, ha- hádejte, co s- se stalo!"
Byla uřícená a zadýchaná. Asi běžela celou dobu, už od domu. ,,Zaspalas?" uchichtla jsem se a ona nade mnou mávla rukou. ,,Prosím tě! Nemohla jsem usnout!"
Vyměnily jsme si s Martine pohledy. Jsem tu sice krátce, a tak ty lidi kolem mě ještě tolik neznám, ale troufnu si říct, že Sara je ten typ člověka, který se rozhodně nenadchne pro maličkosti. Proto nás obě dost zajímalo, co má za následek taková její vášnivost.

,,Martinus mě včera večer pozval na ples!" rozhodila rukama a vřeštivým tónem mi skoro poškodila sluch.
Ale ani to nepříjemný vysoký pípavý tón zvuku v uchu jsem nedokázala vnímat. Okolo mně se rozprostřela obrovská černota, oči mi zšedly a rty semkly k sobě.
Celou tu dobu mluvil o Saře. Mohla jsem to tušit, když jsem se dozvěděla, že nechce, aby to vyznání zničilo jejich přátelský vztah. Vždyť jsem tady teprve pár týdnů, bude to měsíc. Ano, bude to měsíc a já odjedu k tátovi, tak bych tam mohla zůstat i přes termín plesu. Nechci se tam s nikým nakrucovat. Ne, když to nebude Martinus. Navíc, komu s rozesmutnělým srdcem by se chtělo mezi hordu zamilovaných párů, tančících na romantické písničky.
Div jsem se při té představě nezhroutila.

,,Saro, to je..." Martine se na mě v půlce věty podívala a pak vydechla: ,,opravdu štěstí."
Otočila se zpátky k Saře a mile se na ni usmála. Naše blonďatá kamarádka poskočila a s vyceněnýma bílýma zubama si povzdechla. ,,Já se tak těším na ploužáky."

V očích mě pálilo, srdce mi citelně vynechávalo na úderech. Celý svět se mi stočil do kuličky a Sara s Martinusem si s ní pak kopali jako s obyčejným fotbalovým míčem.
Byla jsem šťastná za Saru, byla to ptece jen moje kamarádka, ale já Martinuse opravdu milovala.
Celá má mysl se sžírala na tom, jestli jsem si měla tehdy na hotelu slíbit to odmilování se. Ani si netroufnu říct, jestli jsem to opradu dodržovala a chtěla to dodržovat.

,,Bude vám to spolu slušet." pípla jsem. Sara zamrkala. Byla sice blondýna a to právě trochu taková, na jejíž účet se pak občas dělají vtipy a anekdoty, ale Sara byla naslouchavá a vždycky poznala, že je někde problém.
To jsem i já za tak krátkou dobu stihla zjistit.
,,Já jsem s ním opravdu moc chtěla být, už od začátku, víš? Pochop to, prosím." sklonila se ke mě se soucitem v očích a trochu zkousnutým rtem.
Ikdyž jsme nebyly úplné kamarádky a vždycky mezi námy byly neshody a soutěživost, měla jsem ji ráda a ona mě.
Přikývla jsem, ale na odvrátila pohled pryč, směrem ke dveřím třídy.
Právě jimi procházel vysoký blonďáček s bahnitýma očima, ostatně stejné barvy, jako jsem měla já. Usmíval se na svého kamaráda vedle sebe a pak se mu rty začly pohybovat v rytmu slov, která mu říkal. Jeho oči zářily. Ruce se mu sevřely o trochu pevněji, když v nich svíral pár učebnic s jedním sešitem a propiskou. Svaly se více zatly, od zápěstí se ukázaly naběhlé napnuté žíly.
Pak se otočil, hned mě vyhledal pohledem a volnou rukou mi mávnul. Díval se mi v ten okamžik do očí a já v těch jeho zachytila naprosto všechno. Radost, bystrost, pobavenost, zalíbení?

Hi guys!

Nová kapitola je tu! Doufám, že se vám líbí ❤ Zase jsem to trochu pomotala, ale jen trošku 😅💕
Jsem tak ráda za veškeré pozitivní ohlasy, které tento příběh má 🙏
Je to šílené, každou chvíli čekám na 2k přečtení! 💫💖
Děkuju vám moc moc moc!
Snad se vám bude líbit i dál 😊❤

Love ya and... Smile!