Pozdější telefonát s tátou neproběhl úplně podle mých očekávání, poněvač měl stejnou náladu jako mamka, ale i tak jsem byla ráda. Mluvili jsme o tom, jak se má sestra a jak se jim vede, ale o mém pobytu v Trofors a o Marcusovi a Tinusovi jsem pomlčela. Vlastně jsem o mém nynijším životě neřekla absolutně nic. Moc dobře jsem si totiž pamatovala, že Tatiana je má také moc ráda a já jsem nechtěla, aby byla smutná, nebo žárlila.
Následující den jsem se ale klukům samozdřejmě pochlubila, že jsem po nějakém čase opět slyšela svou rodinu v Česku. Oni mi na oplátku pověděli, jak jim pár českých fanynek právě včera zahltily instagram tolika zprávama a fotkama, až se jim ještě hodinu sekal mobil.
Chemie byla dneska poslední hodina a protože Martine je v ní opravdu moc dobrá a ještě stále mi musí pomáhat, tak jsem to dneska ukecala u tabule na pěknou jedničku. Což by mělo znamenat, že bych mohla dneska mít doma volno. Už se těším, až si přečtu dalších pár knížek.
Moje plány mi ale o několik minut později překazil návrh dvojčat. Na obědě jsme seděli ve stejné sestavě, jako vždycky. Já, Martinus a Mac, Sara a Martine. Pak si k nám ještě přisednul nějaký kamarád kluků ze sousední třídy, ale ten takřka celou dobu mlčel.
,,Ty, Týno. Nechceš s námi dneska po škole jet do Osla? Uděláme tam pár rozhovorů, pobavíme se ve městě a pak přespíme v hotelu. Bude to fajn!" navrhnul mi Martinus se zářivým úsměvem. Marcus to nejspíš taky schledal jako dobrý nápad, protože nadšeně přikyvoval. Na chvíli mě to trochu zaskočilo, ale pak jsem dokousala svoje sousto a pokývla hlavou. ,,To bych fakt moc ráda, ale první se zeptám mamky." na Tinuse jsem se vřele usmála a tím jsme se na chvíli navzájem zahleděli do očí. Zamrazilo mě, když si olíznul rty, snad nervozitou, ale i přesto to ve mě vyvolalo zvláštní pocity.
,,Ale vždycky jsem s váma jezdívala já!" Sara rozhodila rukama a tím si získala pozornost nejen naší šestice, ale i celé jídelny. Měla růžové rty od jahod, které jsme dneska dostali k obědu.
,,Dneska chci vzít Týnu, no." pokrčil Tinus rameny, načež se Sara ublíženě zamračila. ,,Ty? Jenom ty ji chceš vzít?" to ho zarazilo. Přestal žvýkat jako před chvílí já a střelil po Saře pohledem. Marcus mu ovšem hned přispěchal na pomoc. ,,I já bych radši vzal ji, Saro. Nikdy s námi nebyla, ty ano. Pochop to." zkusil se na ni podívat milým, prosebným způsobem, ale sekavě s hlavou trhla, zvedla svůj tác s jídlem a vykročila svižným krokem pryč. Ještě se na mě stihla pohrdavě ohlédnout, než zmizela za mohutnými dveřmi jídelny.
Vydechla jsem to napětí, které ve mě zůstávalo. Martinus tiše poděkoval svému bratrovi a ten na něj na oplátku kývnul. Martine seděla jako kamenná. Jen sledovala nás všechny okolo a do ničeho se nezapojovala. Marcus stočil svoji pozornost do jeho talíře s jídlem a dloubal se v něm vidličkou. Nevypadal ani trochu pozitivně. Alespoň ne do doby, než na mě Tinus promluvil.
,,Nijak špatně si to neber, Sara je jen tvrdohlavá a trochu urážlivá. Zase vychladne." mrknul na mě a oba sourozenci se na mě zkusili sebevíc vřele usmát. Udělala jsem to samé, ale dobře jsem se pořád necítila.
Po obědě jsem se přesunula velice rychlým krokem domů. Martinus se mi nabízel, že mě sveze na svém skateboardu, ale já, litujíc, že jsem si nevzala ten svůj, jsem raději skoro utíkala. Mamka doma nebyla. Dneska měla práce až nad hlavu, protože jí bylo líp a tak musela dodělat všechnu práci, která se za její nepřítomnosti nestihla.
Na nachystání pryč jsem měla ani ne hodinu. Telefonát mámě s tím doprovázejícím vysvětlováním mi zabral skoro půl hodiny, takže než jsem se nadála, už jsem naprosto bez jakéhokoli lepšího líčení a bez powerbanky na takřka vybitý mobil, jela v autě se dvěma závisláckýma blonďákama.
,,Kluci, vy jste strašní!" brblala jsem, protože se už minimálně hodinu a půl bavili svými mobily a já jsem tam seděla jako pecka. Martinus se usměvavě ušklíbnul a náhle mi cinkla zpráva na Messengeru. Ohlédla jsem se na něj a vyplázla jazyk.
,,Já se tu snad unudím!" rozhodila jsem prudce ruce a tím jsem docílila dostání mobilů od kluků. Ty jejich elektronické hračky jim totiž spadly tak nešťastně na zem, že by museli nejdříve vystoupit, aby si je podali.
,,Hele!" oba naráz se za svými miláčky neohrabaně vrhli, zatímco já jsem se konečně ohromě bavila.
,,Stejně tam za chvíli budeme." odfrknul si Mac a předkloněný Martinus přestal rukama hrabat do vzduchu před sebou a už jen visel za bezpečnostní pás.
,,Vítej v Oslu!" Martinus vyskočil z auta rychleji než střela a dramaticky vztyčil ruce nad sebe. Tato póza mu ovšem nevydržela moc dlouho, protože ho svrhlo několik fanynek čekajících před budovou.
,,Jak se to jenom vždycky dozví..." zakroutil Marcus vedle mě hlavou.
Díky Martinusově rychlosti ochranka ještě ani nestihla vylézt z auta, tudíž si tam mezi vřískajícíma dívkama blonďák chvíli pobyl, ale naštěstí ho udupat nestačily.
Hned po uklidnění situace se z auta pryč vydal i Marcus a já za ním. Piskot a hluk ještě zesílily. Já měla za úkol se vydat rovnou do budovy jako bych tam nebyla. Samozdřejmě, že se mi to nepovedlo úplně v utajení. Gunnarsenovi tam taky nebyli dlouho, vlastně přišli chvíli po mně.
Šli jsme po vysokých schodech nahoru a pošťuchovali se. Bylo skvělé tady s nimi být. Vevnitř to bylo dost moderní. Celý interiér byl sladěn do červené a černé, nikde žádný zaoblený tvar.
Když jsme vyšli do vrchního patra, čekala nás tam světlovlasá žena s milým úsměvem od ucha k uchu. Kluci jí okamžitě vyšli naproti a já jsem zůstala v pozadí.
,,Nina!" očividně se dobře znali a rozumněli si. Zdravili se vesele, asi se neviděli dlouho.
,,A kdo je tahle usměvavá slečna? Jsem Nina." přijala jsem její ruku a pokývla jí. ,,Já jsem Týna. Nová spolužačka kluků." zazubila jsem se. Normálně bych se styděla, ale ona na mě působila tak přátelsky, že ze mě všechno naprosto opadlo. Po chvíli povídání si došlo na rozhovor, při kterém se všichni dost nasmáli, poněvač Nina měla pár pomluv, které se šířily internetem, jako třeba to, že Marcus si na posledním koncertu udělal dítě, a kluci měli zase několik vtipných historek s fanynkama.
Budovu jsme všichni opouštěli v naprosto skvělé náladě. Za ty dv3 hodiny, co jsme tam ovšem byli, se venku už stihla udělat tma. Aby taky ne, o půl deváté večer.
Proto nás Kjell-Erik - se kterým jsem se stihla dneska také seznámit - zavezl hned do hotelu, i když já a kluci jsme byli ještě pro bowling, nebo podobný program.
,,Tak co, příště jedeš zase s námi?" šťouchnul mě Marcus loktem do paže silněji, než jsem byla schopná bez problémů ustát, takže jsem na úplné rovince trochu zapackovala.
,,Ještě tenhle výlet nekončí." ušklíbla jsem se na něj, ale on se pouze uchechtnul.
Hi guys!
Tak další kapitola po X letech 🤗 No jo no, já a moje pomalost 😅 Ale je to kolem tisíce slov, tak snad spokojeni ✌❤
Děkuju za pěkné odezvy, snad se bude líbit i dál 🙏💞
Love ya and... Smile!
ČTEŠ
První pohled ze shora |~Marcus And Martinus~|
Fanfic,,Poslouchej mě, dobře? Všechno zlé je přece k něčemu dobré. Pamatuj si to, ano?"
