První pohled ze shora |~Marcus And Martinus~|

▶7◀

,,Kluci? Můžu si přisednout?" ohlásila jsem se na obědě u stolu, kde seděli Mac a Tinus s nějakou dívkou z naší třídy, kterou jsem ještě neměla šanci poznat. Martinus po mě střelil přívětivým pohledem a pak, aniž by se ptal kohokoliv jiného od stolu, vyhrknul: ,,Samozdřejmě!"
Marcus jen přikývnul, dívka také.
Zasedla jsem tedy místo vedle té holky. Sotva jsem dosedla, Martinus už nás dvě představoval.
,,Týno, tohle je Sara. Naše soudsedka a kamarádka od dětství. Saro, Týna. Naše nová spolužačka, ake to už víš." uchechtnul se a my dvě se na sebe podívaly. Prvně jsme se dostatečně prozkoumaly, pak jsme si podaly ruce.
,,Těší mě."

Vlasy měla klasovitě žluté a dlouhé. Myslím, že jí byly až po pás. Oči měla světlounce modré, skoro průhledné. Půdobila na mě trochu jako nějaká Zlatovláska. Ale co mě na ní zaujalo nejvíc bylo to, jak příšerně byla hubená. Některé části těla měla tvarované jako do špičky, od trčících kostí. Úplná mrtvola to sice nebyla, ale i tak mě trochu zamrazilo.

,,Tak co, jak proběhl první den?" navázal rozhovor Marcus. S ním mě už Martinus stihnul seznámit. Hned o první přestávce mu vysvětloval, jak mě našel, když jsem se jim krčila za popelnicemi. Ani bych se nedivila, kdyby to už znaly klidně i všechny vyšší třídy.
,,Líbí se mi tady. Hodně. Kdokoliv, koho jsem zatím potkala, na mě byl vrámci možností milý a pokoušel se mi pomoct, když jsem něco nevěděla."
odpověděla jsem kladně s úsměvem.

Mezitím jsem zkoumala, jestli nebude taky lepší si po konci školy zajít do obchodu, abych nebyla hlady. Škola je to krásná a moderní, ale jídlo tady asi nebude úplně mou nejoblíbenější aktivitou.

Poslední hodinu jsme měli ještě po obědě. Nebyla jsem z toho úplně nadšená, ale historie mi jde a baví mě. Horší by bylo, kdybychom chytli další matiku.

Zasedla jsem do lavice vedle Martine a ta do mě drcla. Po mém otočení jsem jsem uviděla její zvědavou tvář s našpulenou pusou, která - jak už jsem si stihla i zvyknout - začala okamžitě povídat.
,,Ty ses ještě před školou znala s Gunnarsenama? Seděla jsi s nimi na obědě." poznamenala.
,,Ne. Jen Martinuse jsem potkala, když jsem se byla včera projet." malinko jsem se usmála a pokrčila rameny. Na vzpomínku pozorování hvězd a polární záře s Martinusem asi jen tak nezapomenu a věřte mi, nebo ne, jsem za to moc ráda.

Jenže oči Martine přede mnou říkaly něco jiného. Probleskla jí v nich závist. Očividně jsem poupustila svoje pocity a moje příjemné rozpoložení u myšlenek na Martinuse jsem ukázala i zvenku.
Ale on se Martine líbí?

Dumala jsem nad tím ještě chvíli, než přišla do třídy mladá usměvavá učitelka s nadměrným vzrůstem i délkou vlasů, které měla ovšem dle mého až moc řídké. Všichni jsme se postavili a po jejím znamení si zase sedli.
,,To je slečna Nystrom." obeznámila mě tiše Martine.
,,Zdravím děti. Ano! Ty jsi ta nová, že? Pověz mi, jak se ti u nás líbí?" mezi ostatními mě postřehla velice rychle. Pokývla na mě, abych promluvila. Nasadila jsem tedy podobný úsměv, jaký měla ona a protočila propiskou mezi prsty.
,,Je to tady moc hezké, jen je to opravdu jiné, než jsme měli u nás v Česku." polkla jsem. Nevyzněla ta věta trochu jinak?
Podle výrazu slečny Nystromové jsem usoudila, že tomu tak, díky bohu, nebylo.

Naše nová učitelka dějepisu byla rozhodně milá a vždycky věděla, o čem mluví a co dělá, ale mé bývalé učitelce se nic nevyrovnalo. V každé jednotlivé hodině jsem přemýšlela, jak by to asi probíhalo doma, v Česku. Občas jsem si vybavila i to, jak by někteří moji spolužáci reagovali na některé události v hodinách.
Přiznávám, že mi všichni chybí.

,,A na konec hodiny, bych vám ráda rozdala referáty. Ve dvojicích si připravíte jakékoliv konkrétní téma z historie Evropy. Dvojice jsem rozdělila podle znalostí a očekávám, že se na tom podílíte oba dva. Takže..." Nystromová si vytáhla z pod hrnku na kafe menší lísteček a začala číst.
,,Martine s Marcusem, Sara s Todem, Martinus s Joarem, Sanna s Mariou..." četla další a další jména. Všichni jsme se po sobě rozhlíželi, pracovní dvojice na sebe vždy pokývly, nebo se i usmály. Jen moje jméno jsem nikde neslyšela.
,,Týno," oslovila mě pak a přešla k naší lavici blíž. ,,Tebe jsem se rozhodla nechat prozatím bez referátu. Jen se tady první trochu rozkoukej a pak se taky budeš plnohodnotně zapojovat do mé hodiny i ty."

Se zvoněním jsem se hned odebrala domů. Těšila jsem se na jídlo a na seriály, které mám už pár dní rozdívané a zajímá mě, jak to skončí.

Už jsem chtěla vběhnout do pokoje, když jsem viděla mamku vycházet z koupelny. Byla dneska doma brzy na to, že mi říkala, že přijede nejdříve ve čtyři.
,,Ahoj." pozdravila jsem ji a po jejím malém lekacím šoku mi pozdrav oplatila. Asi bych nebyla až tak špatný agent.
,,Plížíš se jako smrt!" bylo příjemné slyšet po dni plném norštiny trochu češtiny. Ptece jen, rodný jazyk se nezapře.
Zasmála jsem se a odhodila tašku na gauč, abych mohla mamku pohodlně následovat do kuchyně.

,,Jak to, že jsi tak brzo doma?" optala jsem se jí s pusou plnou jablka, které bylo pro zakousnutí první po ruce. ,,Jedna má nová kolegyně je velice milá a tak, když mi začalo být nevolno - vždyť víš jak to s tím krkem mám -, tak mě poslala domů s tím, že vše za mě dodělá."
Máma měla často záchvaty kašle a poslední dobou se skoro až dusila. Šla s tím samozdřejmě k doktorovi, ale ten jí jen řekl, že to tak prostě u některých lidí je, ať to neřeší. Jenže pak začala sem tam kašlat i trochu krve a její stav se ještě zhoršil. Funguje úplně normálně, jen ta bolest ji často omezuje.

,,Ta je opravdu hodná." potvrdila jsem a povzbudivě se na mamku podívala. Zřejmě to bylo dneska opravdu k nevydržení, protože vypadala strašně.
Sedla si za jídelní stůl a povzdychla si.
,,Volal tvůj otec." řekla mi po tom, co si znaveně promnula spánky.

,,Vážně?" vystřelila jsem z barové židličky na tu jídelní a na mamku se potěšeně s úsměvem od ucha k uchu podívala.
,,Ano, před koncem března tam letíš. Má pro tebe prý překvapení." máma se pokusila o úsměv, ale bylo vidět, že úplně dobrou náladu nemá. Za to já jsem měla ohromnou radost.
S taťkou jsem si vždycky rozumněla a odloučení od něj jsem jen těžko zvládala. Sice byl březen docela blízko, přece jen, je už skoro konec února, ale já se už nemohla dočkat.

Hi guys!
Tahle kapitola je pro teresroth 😁💓
Ona ví, proč 😂😘 Patřit jí bude ale v budoucnu ještě nějaká, protože si zaslouží lepší no 😅💖💕
Doufám, že se knížka líbí 😊
Mně osobně hrozně baví ji psát teda😅✌
Ještě poslední otázka: S kým se uvidím na koncertu v Praze? 😁💕
Love ya and... Smile!