Unesená mafií.

#1. Unos.

Občas přemýšlím, jak je dnešní život zlý, bezcitný, nikomu se nedá věřit. 
Občas si říkám, že je život nespravedlivý, trpí lidé s dobrým srdcem a ty největší svině si ho náramně užívají.
A proto se ptám, je lepší být svině? ... 

Sedím u okna, popijím šálek teplého čaje, a přemýšlím co mám dělat. Jsem hluboko v myšlenkách a vzpomínkách, když v tom mi vtrhne do pokoje můj 18 letý bratr, a skočí mi šipku do postele. "Vypadni!" Řeknu otráveně a dál vyhlížím krajinu za oknem. "Jsem starší, můžu si dělat co chci" Poví Josh a vyplázne na mě jazyk. Bože chová se jak malej parchant. "To že jsi o dva roky starší nic neznamená víš?" Povím mu s úšklebkem a zvedám se s tím že se půjdu projít. Sejdu schody dolů a když procházím kolem kuchyně, zahlédnu mamku jak tam něco kuchtí, dojdu k ní a obejmu jí kolem pasu, cítím že se mamka usmála a dál pokračovala ve své práci. S mamkou máme úžasný vztah, rozumíme si a jsem za to ráda, jsme spíše jako kamarádky, za to táta mě trestá jen za to že řeknu 'blbec'. "Mamko, asi se půjdu projít, pročistit si hlavu." Usměju se a vyčkávám na mamky odpověď. "No já ti nevím" Poví "Už se stmívá a není to bezpečný Claudio"... "Neboj mami, nic se mi nestane" Usměji se na ní znovu "Mamko prosím, je mi přeci 16 a.." Nedořeknu jelikož mi do toho mamka skočí "Dobře dobře, ale za hodinu ať jsi zpět" Radostně si poskočím a vydám se ke dveřím, beru si své oblíbené boty, kabát a jdu ven. Miluji když je venku klid, a já můžu bloudit po svých myšlenkách. 
    Asi po půl hodině cesty, si začnu uvědomovat že už se rozsvítili lampy, a je celkem tma, spíše šero. Řeknu si tedy že už bych to měla otočit a jít domů, po cestě domů přemýšlím nad tím jak o prázdninách za 4 měsíce poletíme s moji nejlepší kamarádkou Any k moři, jsem natěšená jak nejvíce to jde. Aby, co k té holce říct, jsme úplně odlišné. Já, menší brunetka s postavou tak akorát, hnědé oči, ve škole drzá, učení dávám na trojky, nebojím se ničeho. Aby, vysoká blondýna, modré oči, učení dává na dvojky, hodná milá, žádný problémy, vše mi rozmlouvá abych neměla průšvihy, ale i tak jí miluju a dost si rozumíme. Z myšlenek na mojí nejlepší kamarádku mě vytrhne dodávka která si to řítí přímo ke mě, popadne mě strach a polije chlad. Z dodávky vyskočí kluk, dost pěknej kluk, typuju tak 19 let. Usměje se na mě, a jakoby se díval lítostivým pohledem, za ním vyskočí dvě gorily, tak 25 až 30 let. Pane bože, tohle nedopadne dobře, nenápadně se otočím, a pak se rychle rozeběhnu, utíkám co nejrychleji umím, nemůžu popadnou dech, za chvíli mě ale za paži někdo chytí a pak už vidím jen tmu. 





Ahoj! Rozhodla jsem se napsat příběh který mam v hlavě už dost dlouho, nejsem dokonalá, píšu po prvé tak mě omluvte za chyby a tak! :D Snad se vám první část bude líbit.