Unesená mafií.

#3

Vydáme se teda na obhlídku baráku. Fred mě zase chytne za ruku a já mu jí vytrhnu "kam bych ti měla jako utíkat!" Frederick si povzdychne a přirazí mě ke zdi, chytí mě pod krkem a já se začínám dost bát co bude následovat. "Takže holčičko, přestaň na mě zvyšovat hlas a začni poslouchat, nemám problém tě odprásknout, tvýmu tatíkovi by to bylo úplně jedno!" Zašeptá mi nebezpečně blízko u mého obličeje. Jen kývnu a on mě pustí, přejedu si prsty po krku a podívám se mu do očí. "Pojď" Naznačí hlavou ať jdu za ním. Projdeme chodbou a mě je divný že mi zatím ještě neřekl ani jednou co je za jakýmakoliv dveřmi kolem kterých jsme zatím prošli. "Frede? Co tyhle všechny dveře? Co je v těch místnostech?" Zeptám se opatrně. "Mrtvoly, nebo potřebný zbraně a tak" Poví jakoby nic a usměje se na mě. Trochu mě to zarazí ale radši to neřeším. Dojdeme zase k těm schodům co vedou dolu odkud mě přivedl. "Tam dole je pár unesených holek. Kluci si je k sobě vezmou jen na to jedno a pak je tam zase šoupnou ale jelikož jsi šéfova dcera musíme si tě trochu víc vážit" řekne. "Tady jsou únikový dveře, ale to tě nemusí zajímat!" Řekne až výhružně. Ale zajímá! V hlavě se mi rodí plán jak bych mohla zdrhnout. Vezme mě za ruku ale vydá se po cestě na horu. Vyjdeme tedy do třetího patra. Ale tam už nejsou žádné pokoje a tak. Ale projdeme krátkou chodbičkou po levé straně je obrovská kuchyň s jídelnou a po pravé dost velký obývák. Jdeme rovně a před námi jsou další schody už ale hezčí než ty dole, projdeme kolem nich a Fred ukáže na dveře "Tady je pokoj tvého táty, nikdo tam nesmí, jestli ty to nevím." Poví a já kývnu. Mlčky jdeme po schodech na horu kde je obrovská široká chodba. "Tak tady jsou naše pokoje. Já mám pokoj až támhle na konci, nemám rád když mě někdo poslouchá a jsem radši nejdál od všech" Hodí po mě ego úsměv a já prokroutím oči. "Tohle už nikdy nedělej!" Zařve. ABY SE NEPOSRAL!!!!! Vezme mě zase za ruku ale víc jí stiskne, jdeme nejspíše k němu do pokoje, když vejdeme, v pokoji je obrovská manželská postel, obrovská skříň, stůl a židle, a dveře které nejspíše vedou do koupelny. Když vykouknu z okna, nepoznávám krajinu, nevím kde jsem a je mi zase do breku. Fred otevřel skříň a kývne na mě ať se podívám. "Tahle" ukáže na levou stranu skříně "Tahle půlka je moje, a takhle tvoje, tatík ti sbalil všechny tvoje věci a kraviny" Mrkl na mě. Já mu dám kraviny! Posadím se na postel a přemýšlím jestli ho poprosit o to aby mě zabil nebo prostě nějak utéct. Já to tu prostě nevydržím. Polije mě zase ten hrozný pocit když si uvědomím že jsem v domě plných vrahů. Je trapný ticho. "Ehm. Dojdu si něco zařídit počkej tady" přeruší ten klid co tu teď panoval, jen kývnu a on se na mě nedůvěřivě koukne ale i přesto se vydá ke dveřím a za chvíli jsem tu úplně sama, s nebouhou skříní která v sobě musí mít něco tak odporného jako jsou jeho hnusný hadry! Klid Claudy klid. Lehnu si na postel, zrak upřu do stropu a přemýšlím co dál když v tom najednou uslyším obrovsky křik a ránu, ránu ze zbraně!!! Nedá mi to a rozeběhnu se ke dveřím, opatrně otevřu, a nikde nikdo. Seběhnu dolu, a jdu za hlasy. Sejdu do prvního patra a před sebou vidím.... Pane bože Aby. Moje nejlepší kamarádka leží v louži krve a nad ní stojí ten roztomilej kluk, Luke myslím a usmívá se od ucha k uchu. "Cos to udělal!" Zařvu na něho hysterickým pláčem. Přiběhne tam po chvíli i Caleb a Fred. "Co je kamo?" Zeptá se Fred Lukeho a Caleb jen zamračeně přihlíží. "Nechtěla poslouchat čubka!" Řekne ten hajzl. Kleknu si k Aby a hladím jí po vlasech, pláču víc a víc. "Pro-prosím nenechávej mě t-u" šeptám plačtivým hlasem. Všimnu si že už tu se mnou zůstal jen Fred. "Ty jí znáš?" zeptá se po chvíli" Jen kývnu "Je to moje.." Povzdechnu si "Byla to moje nejlepší kamarádka něco jako sestra" Sklopím pohled. "To mě moc mrzí" Řekne Fred. Rozbrečím se znovu "Nic tě nemrzí!!! Si stejně bezcitnej zmrd jako ten tvůj kamarád!! Nenávidím tě, nenávidím svýho fotra, nenávidím to tady" Zařvu co nejvíc můžu a běžím zpátky do pokoje kde se zamknu v koupelně. 


Z pohledu Freda:
Bylo to v plánu už dlouho, únos dcery šéfa. Věděl jsem už předtím že jí nechá mě. A já už do předu věděl že to bude další kráva co bude jen bulet a budu sní jen píchat. Jenomže když přišel den, vystoupil jsem z dodávky a viděl to nejkrásnější stvoření co jsem kdy viděl. Stál přede mnou anděl. Usmál jsem se na ní a úplně zapomněl co mám vlastně dělat. Slyšel jsem za sebou povzdechnutí a vylezl z dodávky i Patrik a Grey. Claudia se otočila a začala utíkat, Patrik se za ní pohotově rozeběhl. "Co je brácho? ses zakoukal?" Drkl do mě Grey. "Ne! V žádným případě" Odpovím mu, líbí se mi, jen se mi líbí, hodně. 
     Je prostě jiná než ostatní holky, brečí taky ale nebojí se otevřít si na mě hubu, vadí mi to ale na druhou stranu se mi to líbí, že se nebojí, je úžasná. Nenechám aby tu na ní někdo sáhl! Odteď je jen MOJE!! 
  Chudinka mála, přišla o bratra a matku, teď i o nejlepší kamarádku je mi jí moc líto. Neřešil jsem ani to že na mě zase vyjela jen mě spíš teď sere že je zamčená v koupelně! Ten klíč vyndám pro jistotu. "Claudio otevři ty dveře prosím!" Už tu stojím asi 15 minut, když se konečně dočkám a ona otevře dveře. Má napuchlé oči od breku ale pořád je krásná. "Zabij mě prosím" Řekne potichu. COŽE?! Tak tohle se mi ještě nestalo, aby mě sama oběť prosila i zabití. "Ne nezabiju" Povím, a myslím to vážně, možná jsem jí stím vyhrožoval ale asi bych to nedokázal udělat. Rozbrečí se znovu, už zase pane bože, nemám rád když holky brečí. Přistoupím k ní blíž a přitisknu si jí k sobě, nejdřív stuhne ale pak mi položí hlavu na hruď, je malinká a obmotá ruce kolem mého pasu. Já jí hladím po zádech a houpu sní abych jí aspoň trochu utišil. Vážím si jí mnohem víc než těch holek před ní. Těch jsem se dotkl jen když jsem snimi chtěl spát. Ona je jiná. Nevím co to se mnou je! Co to sakra dělám? Odstrčím jí od sebe a ona na mě překvapivě kouká. Pohladím jí po tváři a usměji se na ní. Pak si jdu lehnout do postele a poklepu na místo vedle sebe. Pochopí tak že si ke mě má jít lehnout a hned tak udělá, mám pocit že toho má za dnešek dost. Přikryji nás peřinou a ruku jí dám kolem těla. Za chvíli už upadám do hlubokého spánku. 

Ahoj! :D Další kapitola je na světě. Pište zatím vaše názory. Přijmu i kritiku..