Unesená mafií.

#8

Ráno mě probudí ostré paprsky, které ozařují celý pokoj. Promnu si oči a uvědomím si, že vedle mě nikdo neleží. Zadívám se do stropu.
Dneska začíná plán, s kterým jim budu Muset pomoct. Nevím jestli se zvládnu zkamaradit s dvojčaty, ani nevím jestli se zvládnu vrátit do mého bývalého domova. Jsem na sebe celkově dnes zvědavá.
Posadím se na kraj postele a podívám se na skříň před sebou. "Víš že jsi teď moje kamarádka? Jediná kamarádka? Jsme tu jediný dvě holky v celé domácnosti" povím té skříní. Je to semnou asi už dost špatný což? Že si povídám s nábytkem.
Po chvíli uvažování vstanu a dojdu udělat ranní hygienu. Jen v mikině se vydám z pokoje směr kuchyně. Na schodech se proti mě řítí Fred. Pousměju se a celého si ho projedu pohledem, je tak krásný.
"ahoj, ty už jsi vzhůru?" zeptá se milým tónem, což je oproti včerejšku celkem rozdíl, při vzpomínce na včerejšek mi úsměv zvadne. A já udělám krok na další schod.
"Co se děje?" zeptá a chytí můj obličej do svých dlaní. Na což já svůj zrak přesměruju na své ponožky.
"Nedokážu dělat jakože se nic nestalo, chápeš?" vypadne ze mě po chvíli. Odvážím se a podívám se mu do očí ve kterých vidím smutek a lítost.
"Pojď ke mě" přitáhne si mě k sobě a pevně, garantuju že pevně, mne obejme. Doufám že moje střeva zůstanou pohromadě. Po chvíli mu objetí oplatím. A už mi to přijde jako věčnost co tu stojíme, stala bych nejspíš dal ale mám fakt hlad a můj žaludek už potřebuje najíst. Odtahnu se tedy od něho, pokusím se o úsměv a vydám se dolů.

Nasnídala jsem se a teď momentálně nevím co mám dělat.
V tom přijde do kuchyně Caleb.
"máš jít za šéfem" řekne mi a vydá se pryč.
Rozejdu se tedy do místnosti mého otce. Když stojím za dveřmi, zaklepu a hned vejdu.
"Ahoj Claudie, jsi připravená vrátit se domů?" řekne a uchechtne se.
Popravdě vůbec připravená nejsem, ale nejspíš mě nic jiného nezbývá, tak jen kývnu a sednu si na gauč.
"O půl páté, tě Fred doveze před knihovnu. Tady máš fotky těch holek. Promysli si jak se s nimi začneš bavit." Poví a natáhne ruku s fotkou, postavím se a dojdu k jeho stolu, kde mu fotku vezmu z ruky a podívám se na ní. Jsou tam vedle sebe dvě holky, hodně si podobné, to bude možná tím že jsou dvojčata. Pousměju se sama pro sebe, fotku přeložím a strčím si ji do kapsy.
Jsme tu teď s otcem sami, tak bych se mohla zeptat na pár otázek, co mi leží v hlavě.
"Em, tati?" promluvím k němu a on zvedne hlavu a kývne sní na náznak at mluvím.
"Proč jsi mámu s Joshem nechal zabít. To si k nim neměl žádný cit? Proč zrovna já tu mám být s tebou, proč ne Josh. Ty jsi mámu nemiloval. Nebo.." nestihnu to do říct, protože mě do toho skočí. "Počkej počkej, pomalu děvče. Vše ti řeknu až nastane správný čas" mrkne na mě. A já si povzdechnu a vydám se zpátky do svého pokoje.
Cestou narazím na Lukeho a ten mě věnuje krásný úsměv, pousměju se na něj tedy taky a už si to mířím do svého pokoje.
Když konečně dojdu nahoru, otevřu dveře a vidím jak Fred leží na posteli a dělá něco na mobilu.
Jdu si lehnout vedle něho a jen koukám do stropu. Je hromový ticho. A já si to na druhou stranu i užívám.
"Jsi připravená na dnešek?" prolomí to ticho. A já se na něj podívám pohledem jestli to myslí vážně. "Děláš si prdel? Ty by jsi snad byl v pohodě, s tím vrátit se do domu, kde jsem před pár dny byla se svou rodinou, která je teď mrtvá?" odseknu a z očí mi začnou téct slzy.
"Promiň, nechtěl jsem.."

"prosím tě nemluv" nenechám ho dopovědět větu, otočím se k němu zády a pokouším se usnout.

........
"Claudy,... Vstávej" probudí mě hlas Freda a já se otočím na záda. "kolik je?" zeptám se.
"no spala jsi celkem dlouho, už jsou čtyři. Měla by ses jít najíst a pak pojedeme.
Čtyři? Vyletím do sedu.
"Ježíši však nic nestihnu, vypadám jak kus hovna?"

"Co? Jakej kus Hovna" Kouká na mě jak na debila. Radši to neřeším a vydám se do koupelny. Musím vypadat trochu k světu aby se semnou ty holky vůbec bavily.. Vyčistím si zuby, dám trochu řasenky a na hlavě si udělám drdol.
Jdu zpátky do pokoje, kde zamířím ke skříní a začnu přemýšlet co na sebe.
Cítím jak mě ze zadu Fred propaluje pohledem. Ale snažím se toho nevšímat.
Po chvílí vyberu bílé obyčejné tričko a černý džíny.

Jdeme s Fredem dolů, do kuchyně kde je i můj otec.
"Měla by ses najíst" řekne mi Fred a já se rozhlednu po kuchyni a vezmu si z misky jen jablko. Nemám hlad jsem v nervech.
"Tady máš klíče od baráku" řekne otec a podá mi je.
"Hlavně to nijak neposer, stačí je jen dostat do baráku. Kde už bude čekat Grey s Calebem." dopoví a já kývnu.

"Můžeme jet?" Zeptá se Fred. Nic neodpovím a jdu do předsíně kde si nazuji boty a čekám až se zamnou vydá Frederick..

.......

Když dorazíme před knihovnu. Zhluboka se nadechnu a podívám se na Freda.
Ten se na mě usměje a já mu úsměv stěží opětuju. "Já počkám tady, aby tě nenapadlo zdrhnout." řekne mi a nakloní se ke mě. Naše rty jsou od sebe jen pár centimetrů. Po chvíli to nemůžu vydržet a políbím ho. Začne spolupracovat. A po nějaký době se od něho odtahnu. Vylezu z auta a jdu směr knihovna.