Unesená mafií.

#2

Probudím se s ukrutnou bolestí hlavy, bolí mě celé tělo! Ležím na zemi? Všude tma. Začnou se mi vybavovat matně vzpomínky. Dodávka, pěknej kluk a... PANE BOŽE! Unesli mě, rozbrečím se a začnu všude kolem sebe chmatat. Cítím zeď, postavím se a pomalinku kolem ní jdu, po chvíli nahmatám kliku od dveří ale co se dalo čekat? Ano, jsou zamčené, začnu panikařit a ještě víc brečet. Sesunu se k zemi a chytnu se za hlavu, kdybych aspoň věděla jak dlouho už tu jsem, mamka musí šílet! Klid Claudio klid, zavolá policii a najdou mě, určitě mě najdou! Uklidňuji sama sebe jinak bych to asi psychicky nedala. Zavřu oči, a snažím se myslet na něco jinýho, i když těžce. Cítím jak mě padají víčka, a já propadám do spánku. 
    Probudí mě bouchnutí dveří, a ostré světlo. Otevřu pomalu oči a koukám na dotyčného co vstoupil do místnosti, je to ten pěkný kluk. "Čau! Jsem Frederick, říkej mi klidně Frede, má sladká Claudio" Řekne až s moc velkým egem. Počkat, jak kruci zná moje jméno! "J-jak znáš m-moje jméno?" Vykoktala jsem ze sebe a začala se ještě víc klepat. "To se dozvíš  potom" Mrkne na mě a já se rozbrečím. "Bojíš se mě?" Zeptá se, jen kývnu a rozpláču se mnohem víc. "Prosím přestaň bulet, když mě nebudeš srát, otevírat si hubu, nebudeš se pokoušet zdrhnout, nic se ti nestane!!" Zvýší hlas. Snažím se v duchu uklidnit tím že je to jen zlí sen! "Vstaň, jdeme za šéfem, udělej vše co ti řekne a nestane se ti nic, rozumíš?!" Kývnu mu a pomalu vstanu. Proplete si se mnou ruce a mnou projede husina, kouknu se nám na ruce a pak jemu do očí. "Abys mi nezdrhla" Mrkne a rozejde se mnou, nejspíš směr jeho šéf. Nojo, naivní Claudia. Procházíme dlouhou chodbou, po schodech dojdeme do prvního patra a pokračujeme v cestě, dojdeme úplně na konec chodby a Fred mi pustí ruku, zaklepe na dveře a oba vejdeme. Zatají se mi dech, za stolem sedí můj otec!!! Můj vlastní otec! A kolem něho je asi 7 kluků. "Zdravím tě mé děvče" Pozdraví táta. "T-tati co to má znamenat?" Nahrnou se mi slzy do očí. "Má práce Claudie, jsem šéf Mafie, a ostatní tě nemusí zajímat." Dokončí a něco si píše do sešitu. "Ale co máma? Bude mít strach!" Začnu znovu vyšilovat. "Neměj obavy, máma i bratr jsou mrtví Claudie, už je nikdy neuvidíš, tvůj domov je teď tady!" Řekne jakoby nic. Ztuhnu, bodne mě hodně nepříjemně u srdce. Ne to ne! Mami prosím, že to není pravda, Joshi.. Sesypu se k zemi a začnu strašně brečet. Prosím že je to jen sen prosím. "Vstaň!" Řekne Fred a chytne mě za paži "Nesahej na mě!!!!" Křiknu po něm, v tu chvíli lituju protože mi dá facku, klopýtnu dva kroky vzad. A nemůžu uvěřit tomu že to fakt udělal, chytnu se za tvář a jen na něj překvapeně zírám, už nemám sílu ani brečet. 
 "Takže dcero, abych začal" Začne ten hnusnej zmrd který se nazývá mým otcem, s největší nenávistí se na něho podívám. On ukáže na kluka z kterýho mi je zle, je ošklivý ale nikdo za svůj vzhled nemůže. "Tohle je Caleb, je mu 22" ... Caleb na mě kývne a já kouknu na dalšího kluka. "Tohle je Grey, je mu 35 a raději ho nijak nenaser" Prohlídnu si gorilu která má zlej pohled jakoby mě chtěl hned vykuchat. Otec ukáže na další dva kluky "Mike a Marek oboum je 20" Nejdříve si prohlídnu Mika, je celkem pěkný, ale není to můj vkus, povzbudivě se na mě usměje a připomíná mi tím ušklebkem bráchu, proto mu úsměv opětuji a dál se podívám na Marka, taky není k zahození ale taky vypadá jak kdyby mě už teď nenáviděl.  Jedu pohledem dál. "Já jsem Patrik, je mi 35 a mám rád malý děti, v smyslu dobrém, ale taky mám rád zabijení" Usměje se na mě Patrik. A koho to jako zajímá? .. Patrik je taky celkem dost namakanej chlap ale nejde z něho takový strach jako z Greye. "A já jsem Luke" Zasměje se celkem roztomilý klučina kterýmu bude tak 18. "No a Fredericka už asi znáš, nic méně odteď patříš jemu! Budeš sním na pokoji, budeš dělat vše co ti řekne!"  Řekne fotr. Cítím jak se vedle mě ten egoistickej ale moc pěknej idiot uchechtne, ani se na něho nepodívám a jen kývnu. "Frede, ukaž jí barák" Nařídí otec tomu idiotovi.