Unesená mafií.

#7

Probudím se a uvědomím si že nejsem ve svém pokoji. Nebyl to jen sen.. Opravdu jsem byla unesena, díky mému otci. Zbytek rodiny nežije a ze mě je vrah..
Povzdechnu si a vzpomenu na včerejší noc. Mírně se pousměju a chci se přitulit k Fredovi, jenže když se otočím zjistím že tu není.
Smutně povzdechnu a vstanu z postele, jdu vykonat ranní hygienu a trochu se poupravit.
Vydám se dolů za úmyslem se nasnídat.
Když přijdu do kuchyně, vidím na pultu lupínky, najdu misku a nasypu je do ní. Po té zaleju mlékem a sednu si na linku, tak jako jsem to vždy dělávala doma.
V tom přijde Luke a mrkne na mě.
"Dobrý ráno" pozdraví mě a sjede mě pohledem. Mám na sobě jen kalhotky a triko sahající mi těsně pod zadek.
"Ahoj Blonďačku" usměju se na něho.
Je tak roztomilý a takovej nevinnej. Nikdo by ho netypl na tuto práci.
"Měla bys vědět že je dnes Fred pěkně nasranej. Nikdo neví proč ale dávej na něho bacha. I když se k tobě chová jinak jak k Ostastnim, nikdy nevíš co mu přeskočí" řekne a kyvne rameny.
Zaskočí mě že je ke mne jiný než k ostatním. "Jak jiný?" zeptám se tedy.
"Po Lauře se ke každý choval jak k hadru a jen dvě z nich přežili.. Ale to jen čistě z lítosti." uchechtne se. A mě začne šrotovat hlavou kdo je Laura.
V tom uslyším rány a nasraný dupot mířený do kuchyně.
Za chvíli se přiřítí nasranej Fred a sjede mě pohledem a poté Luka co stojí kousek dál ode mě. Zamračí se když vidí že mám jen to triko.
"To si nemůžeš vzít kalhoty, děvko?"
Vyjede po mě a já se nestačím divit..
Přijde ke mě chytne mě za zápěstí a strhne mě k sobě na zem.
Začínám mít opravdu strach jelikož vím čeho je schopnej. "Jdeme" zasyčí. A já raději poslechnu.
"Frede nedělej nic čeho bys mohl později litovat" Promluví Luke.
"Ty drž hubu kurva!" zařve po něm a Luke se na mě lítostivě podívá. Vím že nemůže nic dělat jinak by to ten magor zabil. Tak se na něj jen usměju na náznak že dobrý. A pokračuju v cestě.
Pevně mě drží za zápěstí a už to fakt bolí. "Můžeš mě pustit? Umím chodit sama". Řeknu celkem hnusně a on se na mě nenávistně podívá. A ještě víc stiskne. "Bolí to ty kretene" syknu už.
A během několika sekund mi přilítne obrovská facka. Až mi hučí v uších.
Dotáhne mě do pokoje a hodí mě na postel. Začnu mít opravdu strach.
V rychlosti blesku mi stáhne kalhotky a mě se udělá knedlík v krku. "Frede co to děláš?" řeknu se strachem a snahou ho od sebe odstrčit.
Jenze má mnohem větší sílu než já a ruce mi dá nad hlavu. Než se naděju sundá si kalhoty a vrazí do mě svou chloubu. Hlasitě vykřiknu bolestí a začnu brečet. Hrozně to bolí. Začne přirážet jak smyslů zbavený a já brečím a prosím ať přestane.
Když se konečně udělá sleze ze mě a jde se obléct.
Jen ležím a tisknu k sobě víčka a snažím se zadržet brek. Cítím se jak kus hadru.
Za chvíli slyším bouchnutí dveří což značí že Fred odešel.
Opatrně se zvednu a namířim si to do koupelny kde se osprchuju a vrátím se zpět do postele.
Nechápu jak to mohl udělat.. Nechápu ho celého. Nemá to v hlavě v pořádku.
Slyším zaklepaní na dveře a po chvíli vstoupí Mike. Hodí na mě úšklebek kterým mi opravdu připomíná bráchu. A já se pokusím k úsměv.
"Oblékni se a pojď semnou za šéfem" řekne mi a já bezeslov přikyvnu a vezmu si tepláky a Fredovu mikinu co leží na posteli. Momentálně se mi nechce nic hledat..
Vydáme se z pokoje a Mike si mě furt prohlíží. "Co ti udělal?" Vypadne z něj a já se na něj krátce podívám a poté dám hlavu dolů.
Jen si povzdechne a raději už nic neříká.
Když konečně dojdeme k té kanceláři kde se všichni scházejí. Zhluboka se nadechnu a vstoupím. Zamnou jde hned Mike.
Sedí tu úplně všichni včetně Freda kterej kouká do země. Ubožák.
"Ahoj Dcero má jediná" řekne otec a já na něj kyvnu na náznak pozdravu.
"Pomůžeš nám v našem plánu" Řekne Grey.
A já si je všechny projedu pohledem a poté zůstanu koukat na otce.
"No. Abys byla v obraze. Je jeden takový chlap který se před námi ukrývá a my ho musíme zabít. Má dvě dcery, dvojčata. Který musíme dostat. Ty budeš mít za úkol se snimi zkamaradit a dovést je do našeho bývalého domu. Kde se o ně už postaráme my." Vysvětlí mi a já se snažím vše vstřebat.
"Zítra by měli být v knihovně kolem páté tak se na to připrav" Dořekne.
"Vy.. Vy je pak zabijete?" zeptám se.
"To tě nemusí zajímat" Zvýší hlas otec.
Jen tedy přikývnu a jdu si sednout vedle Lukeho. Všimnu si že mě Fred pozoruje a tak si opřu hlavu o jeho rameno.

-----------------

Fred:
Pohádal jsem se s Markem a šéf mě nehorázně nasral.
Marek začal že by chtěl Claudii taky prcat. Jasně jsem řekl že ne a šéf povolil že si ji můžeme střídat. Ten zmrd se mi vysmal do ksichtu.
Jsem tak nasraný. Jsem kurevsky nasraný. Jdu směr kuchyně a potkám Patrika s Wisky v ruce.
Seberu mu flašku a dám si aspoň 6 loku. Jen nademnou zakroutí hlavou a pokračuje dál cestou.
Praštím si do všech dveří co potkám.
Přijdu do kuchyně a jako první vidím svoji kočičku sedící na pultu. A potom hned Lukeho co se na ní culí.
Vážně má tak krátké tričko? Nevadí ji že si ji prohlíží.
Hrozně mě to nasere..

---

Dotahnu ji do pokoje a svléknu zní kalhotky. Hrozně sebou škube. Rychle se vysleču a svou chloubu do ní vrazím během několika sekund.
Brečí a prosí abych přestal ale to mě v tuhle chvíli vůbec nezajímá.
Když se udělám vstanu, obléknu se a nedokážu se na ni ani podívat.
Jdu zpět do kanceláře.
Marek se na mě ušklíbne.
A já mám co dělat abych ho nepraštil.
"Právě jsem ji ošukal ty zmrde." prsknu po něm nenávistně.
"A dost! Tohle tady nechci slyšet" Zařve šéf.
Přijde ke mě Mike a šeptem se mě zeptá jestli to chtěla..
V tu chvíli ztuhnu. A uvědomím jsi co jsem vlastně udělal.. Ublížil jsem tej princezně a je mi ze sebe zle.
Tohle mi neodpustí.
Drknul jsem do něj a šel si sednout.
Mezitím tu šéf probíral jeho plán.
"Běžte pro ní někdo" řekne.
A všichni se podívají na mě.
Jen kyvnu na náznak že já nejdu.
A v tom se hned vyhoupne na nohy Luke. Mike sedící vedle něho vidí můj nasranej výraz a tak mu řekne ať si sedne a rozejde se pro ni on ještě se na mě otočí a já kyvnu.
Jsem mu za to vděčnej. Vím že on by na ní nic nezkoušel. A Lukeho zabiju pohledem.
Po chvíli vejde do místnosti Claudie. Sklopím pohled dolů. A poslouchám co jí šéf říká.
Když to dořeší jde si sednout. Celou si ji prohlédnu a zjistím že má mou mikinu. Je tak roztomilá a krásná. A já takový zkurveny hovado.. Co jí ublížilo.
Po chvíli si položí hlavu na rameno Lukeho. A já mám co dělat abych nebouchl.
"Můžete jít" řekne šéf a všichni se rozejdou.
Ona jde vedle Luka a to se mi fakt nelíbí.
Když jdu kolem ní propletu si sní prsty a stisk zesílim aby pochopila že nemá protestovat.

Claudia:
Nechápu co to má znamenat a proč mě právě drží za ruku.
Když dojdeme do pokoje vytrhnu se mu a lehnu si do postele. Vše na mě padne a já se rozbrečím.
Podívám se na něho a on nehybně stojí a kouká na mě.
Rozejdu se k němu a začnu na něho křičet a mlátit mu do hrudi. "Proč si mi to udělal?! Proč? Já ti věřila kurva!! Proč si to udělal, proč jsi každou chvíli jinej" tečou mi slzy proudem a on na mě pořád jen kouká.
Povzdechnu si a sednu si na postel.
"Claud promiň" sedne si ke mě a začne mě hladit po zádech.
"Ne! Okamžitě mi vysvětli proč si takovej. Dělej nebo s tebou končím!" zařvu a znovu se rozbrečím.
Povzdechne si a spustí "Když mi bylo 9,zemřela mi máma při porodu mé sestry. Ačkoliv mi bylo tak málo nesl jsem to hodně špatně ale pomáhal jsem tátovi jak jsem mohl. Když mi bylo 13. Táta měl autonehodu, při které nepřežil. Vzala si nás tedy do péče teta. A já začal být problémové dítě. Byl jsem uzavřený do sebe a nikdo nevěděl co semnou. O dva roky později jsem poznal Lauru. Dost mi pomohla a já se do ní zamiloval jak nejvíc jsem mohl. Do toho můj bratranek Patrik pracoval u tvého táty a seznámil mě sním. Musel jsem se naučit střílet atd. Ale furt jsem se věnoval Lauře jak nejvíc jsem mohl. Dal bych za ní život. No jenže ona mě pak podvedla a ne jednou. Začal jsem pít a totálně mě to zničilo. Vysmala se mi do ksichtu a teď je zní nejspíš kurva. Od té doby jsem měl nenávist k holkám. Všechny jsem měl jen na to a pak je zabil. Jenže pak jsi přišla ty. A já nevím i když nechci tak u tebe je to jiný. Jsi jiná než ostatní, nebojíš se říct svůj názor. A jsi prostě úžasná. Jen já jsem kokot a neumím se k tobě chovat a vybijim si na tobě svůj vztek. Mrzí mě to. Nevím co to do mě vjelo, nechtěl jsem ti ublížit. Neodpustím si to" dopoví a z očí mu teče jedna slza za druhou. Je to divné vidět ho brečet.
Pohladím ho po tváři a políbím ho jemně na rty.
Usměje se a stáhne si mě do objetí.
Po chvíli si lehneme a já se k němu přitulím.
"Jak to mezi námi teď bude? Prolomí ticho" a já začnu přemýšlet. Nechci mu to odpustit hned.
"Nevím, popravdě ti moc nevěřím a celkem se tě bojím. Chtěla bych tomu dát čas." řeknu opatrně.
"Dobře princezno" odpoví trochu smutně.
Zavřu oči a po chvíli padám do říše snů.