Unesená mafií.

#4

Z pohledu Claudie:
Ráno se probudím s příšernou bolestí hlavy, jak kdybych měla kocovinu. Všimnu si že je kolem mě ruka, rozhlédnu se po pokoji, a když zjistím že není můj uvědomím si že to nebyl jen zlí sen ale realita, polije mě horko. Vzpomenu si na všechno co se odehrálo a do očí se mi nahrnou slzy. Tak moc to bolí, ten pocit že už nikdy neobejmu svojí mamku, nebo se nesvěřím svému bratrovi a nejlepší kamarádce. "Zase bulíš?" Ozve se vedle mě hlas toho deb*la, jen si povzdechnu a snažím se uklidnit. "Já,... Můžu si jít dát sprchu??" Zeptám se po chvíli ticha. Fred jen kývne rameny což beru jako kladou odpověď. Vstanu tedy a zamířím si to ke skříni kde si hledám nějaké oblečení, cítím jak mě propaluje pohledem a prohlíží si mě. Podívám se na něho a zjistím tak že jsem měla pravdu, jdu rovnou do koupelny a když se na sebe zadívám do zrcadla leknu se sama sebe, hnízdo na hlavě, napuchlé a zarudle oči, a na krku obtisk od ruky Freda když mě málem uškrtil. Stojím tam jako hromádka neštěstí a přemýšlím jestli můj život má vůbec cenu. Asi po deseti minutách si konečně vlezu do sprchy a spouštím na sebe kapky vody. Uklidňuje mě to, na chvíli jsem přišla na jiné myšlenky než jsem na boku neucítila něčí dotyk, zděšeně jsem zakřičela a otočila se, zjistila jsme tak že za mnou stojí Fred, okamžitě si dávám ruce přes prsa a mezi nohy. "Co tady sakra děláš?!! Vypadni" Zařvu na něj ale pak si uvědomím na koho vlastně řvu. Hned mě popadne strach co mi udělá. "Pro,.. promiň já,.. lekla jsem se tě,.. omlouvám se nechtěla jsem na tebe zařvat" Začnu ze sebe dostávat vystrašeným hlasem. "V pohodě princezno, nechtěl jsem tě vylekat" Poví s úsměvem na tváři a začne si sundávat triko, pane bože ty buchty, je tak, ... tak nádherný. Claudie!! Je to vrah dřív nebo pozdě tě stejně zabije. Po chvíli ze sebe sundá všechno oblečení, mám nutkání podívat se tam dolů ale vím že na mě kouká takže se udržím a otočím se k němu zády, stisknu silně víčka k sobě a čekám co bude následovat. Fred vezme do ruky šampon a začne mi umývat celé tělo. Nedokážu posoudit jestli se mi to libí nebo ne, jelikož se neznáme ani dva celé dny, a je to vrah. Když rukou začne zajíždět mezi nohy, tak mu ruku vezmu a dám pryč, jen se tomu zasměje. "Teď ty" Řekne jakoby nic a já na sucho polknu. Otočím se k němu čelem, a na ruce si nanesu šampon, zhluboka se nadechnu a opatrně se ho dotknu. Začnu mu rukama jezdit po celém těle a on mě stále propaluje pohledem. Jedu rukou pořád níž a níž, nevím co by se dál stalo protože někdo zaklepal na dveře. "Frede?! Nevím co tam děláte ale za chvíli je porada tak se dostav" Řekne někdo, ale jelikož je moc neznám tak nepoznám komu hlas patří. Fred protočí očima a nahlas si povzdechne. Dá mi pusu na čelo, vyleze ze sprchy, obmotá ručník kolem pasu a míří si to ven z koupelny. Co to má sakra znamenat?! Chová se ke mě jak kdyby jsme spolu něco měli, přitom jsem jen další ubohá holka co si odchytili. Rozhodnu se vylézt ze sprchy taky. 
  Mám celkem hlad, a tak se vydám na cestu dolu. Vejdu do kuchyně a trochu se porozhlédnu co tu mají, ve skříňce jsem našla nějaký lupínky, z lednice jsem vzala mléko, a mířím si to rovnou na gauč. Když dojím svou snídani a dodívám se na největší kravinu co v televizi šla tak jdu dát špinavé nádobí do myčky. Opřu se o linku a přemýšlím co mám dělat, po chvíli se tedy rozhodnu jít za kluky a svým otcem. Zamířím si to chodbou ke schodům které vedou dolu a za chvíli už stojím u dveří 'pracovny' otce, nebo jak bych to nazvala. Než vstoupím tak se zaposlouchám a čekám kdo z nich promluví a o čem budou diskutovat. "Nevím! Derek chce ty prachy už v pondělí a za 4 dny to nemáme šanci stihnout, no ale co kdyby jsme mu vzali jednu z jeho milovaných dcerek? Dohoda by se zrušila a mohli by jsme na tom vydělat i my ne?" Řekne můj otec. Chvíli je ticho, přemýšlím jestli nemám už radši vejít, ale ozve se další hlas "Hele Frede? Tys tam šéfovu dceru nechal samotnou? Co když zdrhne?" Řekl někdo z kluků. "Ale neboj, je až moc vystrašená na nějaký utíkání" Odpoví mu ten idiot. "No jen aby, přeci únikové dveře jsou vždy otevřené, jak jinak když jsou únikové" Zasměje se můj otec společně se všemi tam. A v tom mi problesknou hlavou ty únikové dveře. Otočím se a zaměřím na ně přes celou chodbu pohled, zhluboka se nadechnu a pomalu se vydám k těm dveřím, po půlce té dlouhé cesty se rozeběhnu, naposled se otočím před dveřmi jestli někdo nejde. A vyjdu ven, ten pocit svobody je vynikající ale furt mám strach v patách, proto radši hned běžím podél nějaké cesty co vede do lesa. 
   Asi po půl hodině cesty dorazím k nějakým čtyřem chatkám vedle sebe. "Ztratila ses děvče?" Položí mi otázku asi padesátiletá paní. "Do,..dobrý den. Já,... jsem byla une,.. unesená" dostanu ze sebe stěží. "Pane bože, pojď ke mě holčičko, uvařím ti čaj, všechno mi řekneš, a potom budeme jednat dále ano?" Řekne ta paní s mírným ale starostlivým úsměvem na tváři. Vděčně se na ní pousměji a mířím si to k ní do domu, neboli chatky. 

    Z pohledu Freda:
Jdu zpět do pokoje, na hrudníku mám divný pocit jelikož jsem Claudii nechal dost dlouho samotnou a nezamkl jí. Když vejdu do pokoje je prázdný, sevře se mi žaludek a málem omdlím. Rychle nakouknu do koupelny ale nikde nikdo. "Claudie!!!" Zavolám jakoby to bylo poslední co řeknu, a taky možná bude až to zjistí šéf. Chvíli nehybně stojím a nevím co dělat, po chvíli se tedy rozběhnu zpět dolu ke klukům, vrazím do místnosti a všichni na mě koukají vyděšeným a tázavým pohledem. "Cla,... Claudie utekla" Dostanu ze sebe jen tak tak, jelikož jsem udýchanej jak prase z toho běhu. "Cože?!" Řekne s mírným úsměvem šéf, ale já vím že uvnitř se v něm probouzí všechno zlo. "No co všichni čumíte jakoby jste spadli z jahody, okamžitě jí běžte hledat!" Už zařve až všichni leknutím nadskočíme. Ehm.. řekl z jahody? No to je teď fuk. Všichni se jako na povel rozeběhneme k únikovým dveřím. Patrik nás ale všechny zastaví a stoupne si před nás, "Já, Grey a Marek vezmeme auto a pojedeme to projet o kolo města." Kývne Patrik na kluky a ti jen přikývnou. "Fred, Mike, a Caleb, vy prohlídnete les" Pokračuje, "No a ty Luke, ty buď tady kdyby se náhodou slečínka ukázala" Mrkne na něho a Luke protočí oči protože je nejmladší a ještě je to takovej neschopnej blbeček tak ho ničím nezaměstnáváme, všechno vždycky posere, ale ostrej umí bejt taky. Všichni se tedy rozejdeme tak jak máme. 

   .....

Jdeme jen chvíli, a já z těch dvou mám hlavu na šrot, Caleb mi furt mele o tom jak potřebuje chcát ale že mu je zima a rozhodně nechce centimetry převést na milimetry, a Mike mi zase mele o tom že jí určitě nenajdeme a jak nás udá u policajtů a vše bude v háji. Jo přidělává mi tím pěkný nervy, a mám pocit že ho za chvíli přetáhnu nějakým klackem. Zastavím se a pořádně se rozhlídnu, v dálce zahlédnu nějaké chatky a tak houknu na kluky a ukážu jim ať jdou za mnou.
    
Z pohledu Claudie:
Popijím čaj a celá se klepu, té milé paní jsem odvyprávěla vše co se stalo. A ona mě už pár desítek minut pozoruje s obavy a lítosti v očích až mě to děsí. 
  "Měli by jsme zavolat policii" Poví s mírným úsměvem. Jen přikývnu na náznak že souhlasím, udělal se mi tak zvaně knedlík v krku, a mám pocit že nedokážu vyslovit vůbec nic. Paní která se mi představila pod jménem Megan se zvedne od stolu, a přejde do vedlejší místnosti nejspíše pro telefon. Než stihne ale zavolat někdo zaklepe na dveře. "Počkej, jdu tam, to bude nejspíš Kudláčková, má známá víš? Dnes se má stavit na kávu" Hrne se zase zpátky Megan. Jen se pousměji, slyším jak Megan otevírá dveře a hned po tom ránu, ze zbraně. A je to v háji. Celá se rozklepu a schovám se pod stůl, připomnělo mi to když jsem byla malá, a vždycky jsem se takhle schovávala Joshovi. Kolem stolu někdo prochází a nejednou se zastaví. Dotyčný se začne smát a já hned poznám že smích patří Fredovi. "No tak ty jsi hodně nenápadná" Řekne pobaveným hlasem a já stisknu víčka k sobě a čekám co bude následovat. Cítím jak si klekl a pozoruje mě. "Proč Claudie? Proč si utekla? Tvůj domov je teď u tvého táty, u mě. Zapomněla si? Nemáš nikoho jiného. Šla by si hned do ústavu" Poví až moc klidným hlasem, hlavně chladným který mě dost děsí. "Radši bejt v ústavu, než s tebou a mým fotrem!!" Zařvu na něj, a hned na to mi vlepí facku až se mi hlava otočí na druhou stranu, rozbrečím se jak nejvíc to jde. Všechno to na mě zase padlo. "Ježiši nebul zas! Promiň, nechtěl jsem tě praštit"... Cože? On se mi fakt jako omluvil? "Pojď sem" Natáhne ke mě ruku, a já mu jí se strachem podám. Vytáhne mě z podstolu a hned na to mě chytá pod zadkem a vyzvedává na horu. "Já,.. já umím chodit" Řeknu, i přesto že jsem ráda že mě drží, nedokázala bych přesto klepání nohou jít. "Hele nestěžuj si, věř že mrtvolu té babizny co se ti snažila pomoct vidět určitě nechceš, a jít taky ne protože jak nebudeš pod mojí ochranou, Caleb a Mike se na tebe vrhnou a dostaneš co proto." Uchechtne se, a já radši zabořím hlavu mezi jeho krk a rameno a nasaju vůni jeho mikiny. Hned co vyjdeme ven mě ovane studený vzduch a trochu se ošiju, on si mě víc přitiskne k tělu a pokračuje v chůzi. "Tak tady jí máš prdelku, jak si jí našel" Z ničeho nic poví nejspíš Caleb. "Tak zrovna tady ta madam měla vidět do kuchyně, a tak si tak jdu a vidím si tam tuhle ubulenou nánu sedět" Zasměje se Fred při jeho odpovědi která mě bodne u srdce při tom jak mě nazval. Oba kluci se zasmějí taky, "To si jí nic neudělal? Nějaký divný u tebe" Řekne Mike. "To si nechám na dýl" Odpoví mu Frederick, a já radši dělám že spím. Strachy jsem bez sebe a čekám jen to nejhorší.