Unesená mafií.

#5

Sedím na posteli a přemýšlím co se mnou bude dál. Fred je dole a něco řeší s kluky. 
    Slyším kroky po schodech a na chvíli se mi zastaví dech, mám nehorázný strach z Fredericka a z toho co mi udělá za to že jsem mu utekla. Fred vejde do pokoje, a začne po něm chodit, u toho si tahá za vlasy a já nechápu co se děje. "Co se stalo?" Zeptám se opatrně. "Co se stalo?! Co se kurva stalo?! Zdrhla si, to se stalo, víš co s tebou teď udělá šéf? Asi budu rád když tě vůbec poznám." Skoro řve. Otec mi dal za život jen dvě facky možná tři, nedokážu si představit co se mnou udělá.. "Pojď" řekne a vezme mě za paži. Radši nic nenamítám a nechám se táhnout, po tváři mi stéká jedna neposedná slza za druhou. Když zastavíme před dveřmi otcova ložnice, podívám se na Freda s pohledem aby mě tu nenechával. Fred na mě chvíli kouká a já mu tikám pohledem z očí na ústa, po chvíli se trochu sehne jelikož jsem malá a políbí mě, je to něžný polibek, po pár vteřinách spolupracuji a užívám si to jak nejvíc to jen jde. Má tak měkké rty a nemůžu se jich nabažit, ruce mu zaseknu do vlasů a jemně za ně zatahám, on mě hladí po zádech, spokojeně zafuním. "Ehm ehm" odkašle si vedle nás někdo a já se podívám na svého rozzuřeného otce. Kývne na mě hlavou ať vejdu do ložnice. Naposledy se podívám na Freda a zapluju tam. Otec ještě něco řekl Fredovi a pak zabouchl dveře, a pomalu se na mě otočil a mě se o pět zastaví dech a celá se rozklepu strachem. "Co sis myslela?" Usměje se na mě a pokračuje dál.. "Myslíš že by ti bylo líp v ústavu? Tady stačí jen poslouchat a nedělat blbosti a budeš OK. Jestli si myslíš že by se mnou fízlové něco udělali tak se pleteš děvče." Dopoví a jde směrem skříň. "Já ale chci chodit do školy mezi lidi a prostě tu nechci být zavřená se samýma klukama, chci nějakou kamarádku aspoň, nebo já nevím." Vychrlím na něho na jeden nádech. Jen se zasměje a se skříně vytáhne pásek, pamatuji si ho, vždycky mi sním hrozil když jsem byla mála, jednou sním dostal brácha a říkal že ta bolest byla nesnesitelná a to dostal jednu šlehu přes zadek. "T,..tati pros,.. prosím ne" Začnu brečet čím dál víc. Sesunu se k zemi a čekám co bude následovat, najednou ucítím štiplavou bolest na rameni, a další a další. Celé tělo mě pálí a já už nemůžu, začnu hystericky řvát. Ale on jakoby se mojí bolestí vyžíval. Když konečně přestane, nařídí mi ať vypadnu. Mám na sobě jen kraťasy a tílko. Všechno to jde určitě dobře vidět, nechci nikoho potkat a tak se slzy v očích přidám na kroku, celé tělo mě neskutečně bolí. 
  
Z pohledu Freda:

Netrpělivě sedím na posteli a čekám kdy se ukáže, když v tom do dveří vstoupí moje princezna a já se zděsím. Modrofialové modřiny jí vedou po celém těle, konkrétně hlavně přes levé stehno a rameno, nevím jak je na tom část pod tílkem. Koukám na ní s otevřenou pusou a se vztekem v krvi.. Nejradši bych toho sráče zabil, ano neměla utíkat ale takhle jí zmlátit to je moc! Bouchnu vzteky do zdi a opřu se čelem o ní, musím to nějak vydýchat. "Frede" Pohladí mě po tváři Clau, a já se sebou trhnu, podívám se jí do očí z kterých stékají slzy. Obejmu jí celkem pevně a ona sykne bolestí. Odstoupím od ní tedy dál a opatrně jí vyhnu tričko nahoru, zděsím se ještě víc než předtím, přes žebra má obrovskou ale fakt obrovskou až odpornou modřinu. Stěží se nadechnu a nevím co dělat. "Prosím slib mi, slib mi že už nebudeš dělat takový kraviny a utíkat. Já ti zase slibuju že se na vzduch dostaneš, sice pod dohledem mě nebo někoho z kluků, ale prosím tě slib mi že už se nebudeš snažit utéct a podobně" Vydechnu a podívám se jí znovu do těch nádherných očí. "Slibuji že už se to opakovat nebude" Usměje se na mě. Úsměv jí oplatím, a chci jí políbit, jenomže do pokoje vtrhne Mike a hodí placáka na postel. 

Z Pohledu Claudie:

Když vrazí do pokoje Mike a rozplácne se na postel, vážně mi to připomene bratra, posledně jsme ho za to seřvala, bylo to vlastně naposledy co jsem sním mluvila.. Usměji se na Mika a on si mě začne celou prohlížet. "Šéf?" Řekne s povzdechem. Jen kývnu a on kroutí hlavou. "Proč si vůbec přišel?" Zeptá se ho Fred a Mike konečně uhne pohledem ode mě na něho. Mike se zvedne z postele a míří si to ke dveřím "Za chvíli je porada jak uneseme dceru toho debila" Mrkne na něho a zabouchne za sebou dveře. Pane bože další únos? V tom mi problikne kolik holek tu je asi zavřených. "Kolik holek tu máte?" Zeptám se Freda a on se zamyslí. "Jen dvě a ty jsou čistě jen na píchaní" Zasměje se. "I pro tebe?" Zeptám se, žárlím snad?! Ne prostě jsem jen zvědavá.. "To jedině s tebou" Malinko se pousměje a já cítím jak rudnu. Prokroutí nade mnou hlavou, usměje se a opustí pokoj. Já se rozhodnu dát teplou vanu. 
  Když vylezu z vany, a Fred tu ještě není, převléknu se a jdu se podívat za nimi, i když se mi moc nechce potkat otce, ale co už. Jdu kolem únikových dveří které jsou otevřené do kořán, nechci utíkat to už ne. Ale v dálce vidím asi 4 chlapy který si to sem míří se zbraní, rychle dveře zabouchnu a rozeběhnu se do pracovny otce kde probíhá porada kluků. "Hele nechci nic říkat ani vás rušit ale jdou sem nějací chlápci s pistolemi" Vyhrknu rychle. "Kolik jich je?!" Zeptá se otec. "čtyři" Odpovím a otec kývne klukům, ti to berou jako nějaký povel a vytahují pistole. Rozejdou se směrem ven, a mě chytne Luke za ruku a schová se semnou za pohovku kterou tu otec má. Vystrašeně dýchám a klepu se strachy. Najednou se rozrazí dveře, a já se opatrně podívám tak aby si mě nikdo nevšiml, co se děje. Jeden chlap drží mého otce, a druhý míří zbraň na Freda který leží na zemi. "Dělej něco ne?!" Zařvu šeptivým hlasem na Lukase. Ten jen prokroutí hlavou. "Nevěřím si,.. já to nedokážu poseru to." Začne kývat záporně hlavou a já se podívám na jeho pistoli v ruce. V tom si vzpomenu že jsem chodila na kroužek se střílením. Začíná se mi vybavovat všechno a docházet všechno. Otec chtěl abych uměla střílet protože... Měl to vše naplánovaný. Vezmu si pistoli od Luka,a on se na mě vystrašeně podívá. Já mu ukážu ať je ticho. A opatrně ale potichu nabiju pistoli. Namířím to na chlápka který to míří na Freda. A střelím mu do nohy. Rychle vstanu a jdu k nim. Chlap na zemi po mě chce střelit ale já mu rychle střelím do ruky. Zařve bolestí.  A já spozoruju Freda který na mě vyjukaně kouká a tátu který se povzbudivě usmívá, na náznak že to dokážu a 'to je moje dcera'" Namířím pistoli na chlápka co drží mého otce. "Pust ho ty zmrde a zahoď tu pistol" Ten chlap mě poslechne a opatrně mého otce pustí. O mnoho rychlejší pohyb je pro jeho pistoli, ale nic nestihne protože ho střelí Fred mezi nohy. Poklekne a skučí bolestí. "Zabij ho Claudie" Poví otec. Vystrašeně se kouknu na Freda který kývne hlavou. Já začnu záporně kývat hlavou. Ale všimnu si že chlap na zemi kterého jsem už dvakrát střelila udělal pohyb pro pistoli. Zhluboka se nadechnu a střelím ho přímo do hlavy. "Ty jedna svině!!" Zařve ten který klečí s postřelením mezi nohami. "Vyvraždím ti rodinu" Zakříčí na mě. Pousmějí se na něho a povím "Ta už dávno je panáčku" Střelím ho přímo do srdce. 
   Zhluboka dýchám, a vtom do místnosti přiběhnou další kluci. "Ti dva jsou mrtví ale nevím jak,..." Umlčí se Grey. Kterej stejně jako ostatní pozoruje mě s pistolí v ruce a celou tuhle událost. "Tohle je mafiánova dcera" Řekne otec a všichni se zasmějí. I mě to donutí k úsměvu. "Pocity?" přistoupí ke mě Caleb a dá mi mobil k puse, hraje jakože rozhovor do televize. "Skvělí, nevím co to se mnou je, ale nějak mě ten adrenalin a zabíjení začalo bavit" Zasměju se. A všichni na mě pobaveně koukají. Sama nevím co se to stalo, kde se to ve mě vzalo, ale asi se ve mě opravdu probudila ta mafiánova dcera.