Just Me [Luke Hemmings]

Letiště s 5SOS

Letadlo už přistálo a teď jen sedíme na letišti a čekáme než pro nás někdo přijede. Měla by přijet Katie, ale u ní člověk nikdy neví, protože je někdy nespolehlivá. Někdy až moc.
Už mi chybělo se zase vypsat. Dost mě to uklidňuje a vím že vše co sem píšu je v bezpečí. Uff.
Jsem unavená. Help me. Jediné co teď chci je babičky jídlo a postel. Jako bude mi stačit i gauč u krbu. Jojo, jsem zase vtipná.
Ale teď vážně, člověk chce mít klid a tady ječí takových dobrých 100 holek.
Moc jim toho nerozumím, překřikují se. Rose

8.4.18

*zvuk telefonu*
Nový příspěvek na Twitteru. Ach stejně to bude zase nějaká pitomost, ale i tak to otevřu.
Neochotně odemykám mobil a zapínám Twitter. A proč neochotně? ...Vyrušilo mě to z psaní.
"Doprdele! Nene! Omgg. To není pravda!" stoupám si abych se rozhlédla po letišti.
Koukám, koukám, ale nic nevidím. Počkat! Jo! Jsou tady. Kluci z 5SOS jsou tady. Proto ty holky tak šílí. Mám tam taky jít nebo ne?
Rychlo Rose mysly!
"Mami? Můžu jít támhle kde jsou ty holky? Mezi nimi jsou kluci z 5SOS." prosím.
"Jo, běž. Kdoví kdy pro nás někdo přijede." vzdychne si.
Ještě před chvíli mi vadilo že jsem tu jen tak seděla, ale teď neprotestuju. Beru deník a jdu. Nechci ho tam s našimi nechávat, protože nikdy nevíš...

"Zdovolením. Prosím." snažím se dostat ke klukům.
Panebože! Konečně. Už zase jim vidím do tváře. Ale počkat. Vidím Caluma, Ashe a Michaela. Kde je sakra Luk?

"Ahoj." někdo mě probere z přemýšlení. Mikey.
"Jejda. A-ahoj." červenám se.
"Chceš fotku?" zeptá se.
"Jasně!" vytahuju mobil a fotím.
"Mikey? Kde je Luk?" rychlo se zeptám.
"Promiň, ale to ti nepovím." zakroutí hlavou.
"Nevíš jestli si četl dopis? Dopis od Rose Lee!" nevím proč se ho na to ptám. Určitě to vědět nebude. A kluci stejně furt něco dostávají, nebude si mě pamatovat.
"Četl." odpověděl a šel dál.
Cože?! On si to četl? Proč? Proč nenapsal? Nebo něco. Prosila jsem ho jen třeba o jeden like na fotku abych věděla, ale on nic.
Zvdávám to. Nikdy nebudu mít možnost si s ním říct ani 5 vět. Aspoň že si přečetl kousek z toho co bych mu řekla.
Mířim si pro kávu, protože už to nedávám. Beru kávu a jdu směrem k našim. Zastavím se a dívám na fotku s Michaelem (nevím jak to skloňovat 😂🤷🏻‍♀️. Jako v angličtině to je vždy první pád, ale jsme v ČR a takhle se mi to víc líbí😃. Snad nevadí.)
Hezká fotka. Taková crazy i cute. Prostě Mikey. Nevím proč, ale směju se.

"Dost! Pusťte mě k ní. Jen na chvíli." slyším něčí hlas tak se otočím.
Mikey míří ke mě. Jejda.
"Rose? Rose Lee?" zeptá se šeptem.
"A-a-ano." nechápu co to má být.
"Lukey si dopis přečetl. No nevím jestli se tomu dá říkat dopis spíš nějaká seminární práce." zasmějeme se společně.
"No, ale k věci. Nemůže ti napsat. Promiň." sklopí pohled.
"Proč?" mám slzy v očích.
"1. Nevíme jestli by ses tím všude nechlubila. 2. Fanynky se to vždy nějak dozví a nebo manager." koukne na mě.
Já jen přikývnu jako idiot.
"A kde je? A proč mi to říkáš?" ptám se.
"Říkám ti to proto že o tobě ví. V tom smyslu že se divá na tvůj profil na IG i Twitteru. Sleduje tě. V dobrém. Ale nejde to. Vážně promiň už musím jít." rychlým tempem odchází někam pryč.
Jenže já jsem paličatá tak jdu za ním.
"Je tady!" slyším Michaela.
"Kdo?" Luke? On mluví s Lukem?
"Rose Lee." Ano, mluví.
"Kde je?"
"Slečno tady nemůžete být. Prosím odejděte." ajj. Našla mě ochranka. Kluci se jen otočili. Panebože ty krásné modré oči se na mě dívají.
"Luku!" zvýší Mikey hlas na Luka aby ho probral z transu. Nevím co mu Luk odpověděl, protože mě ochranka vede dál od nich.
"Nechte ji!" ozve se Luk.
Jak řekne, tak udělají.
Nevím co dělat. Jít za ním nebo co?
Nemusím jít za ním, protože on jde ke mě.
"Ahoj Rose." uculí se.
"Lukey." musím být červená jako rajče.
"Nesmí nás nikdo vidět." chytne mě za ruku a táhne pryč. Ahh, káva bude asi už studená.
"Co tu sakra děláš?" zeptá se hned jak jsme dál od lidí.
"Já- já jsem přijela k babičce a čekám s rodinou na odvoz. Ani jsme nevěděla že jste tady. Jen jsem se šla podívat co se to děje a naráz se to stalo."
Já s ním mluvím! Nejlepší den. Jen mě štve že on nemluví a přikyvuje.
"Promiň že jsem nenapsal...." přeruším ho.
"Mikey mi to vysvětlil." culím se jako idiot.
"To je dobře. Nezlobíš se?" zeptá se.
"Ne."
"No, to fakt nevím."
"Chceš důkaz?" zeptám se šibalsky.
"Chci." odpoví stejným způsobem jako já.
Tak teď nebo nikdy! Nepřemýšlím co dělám a pokračuju.
Chytla jsem ho za zátylek a přiblížila se k jeho rtům. Nevěděla jsem jestli to mám udělat nebo ne, ale on to vyřešil sám. Spojil naše rty. Bylo to krásné. Jako v pohádce nechtěla jsem aby to skončilo. Přitáhl si mě blíž a prodloužil polibek.
"Musím jít." povím mezi polibky.
"Nemusíš." odmlouvá.
"Ale musím." odtáhnu se.
"Byla to chyba?" zeptám se ho.
"Ne. Nelituju toho. Já- já..." zase ho přeruším, ale tentokrát krátkým polibkem a odcházím.
Ano, volá mě a dokonce i běží. Chytl by mě kdyby ho manager nezastavil. Jdu dál.

"Už jsi tu? Paráda. Katie právě přijela." raduje se mamka a já se jen ohlédnu a vidím ustaraný pohled Luka.

Omlouvám se za chyby. Wow 910 slov. Je to celkem dlouhé, ale o tomhle se píše samo 😂. Těším se na další díl. Suzie xx❤️❤️