Just Me [Luke Hemmings]

Neublížím ti

*Z pohledu Rose*

"Rose? Rose?" ozývá se Kate, která právě přišla domů.
"Je pravda, že tady byl Luke? Nebo je to zase nějaký blbý fake?" utíká po schodech ke mě do pokoje.
"Sakra! Luku vstávej!" probouzím ho šeptem.
Ten jen spokojeně zabručí a přitáhne si mě k sobě blíž jako medvídka.
"Luku moje sestra jde sem!"
"Noa?" uslyším jeho chraplavý hlas.
"To bude zase otázek..." povzdychnu si.

"No to si ze mě děláš prdel?" začne se smát Kate, která zrovna stojí ve dveřích mého pokoje.
"Katie..." chci ji zastavit.
"Ty máš v posteli Luka Hemmingse!" protočím oči.
"Je oblečený, Katie."
"Jeej, ahoj" promluví.
Pak si stoupne a podá jí ruku a seznámí se.
"Až tohle zjistí mamka..." uculí se.
"Kde je?!" vyjedu po ní.
"V práci, ale ví to, protože mi to řekla  ona a chtěla abych jsem rychle šla." směje se nám.

Podívám se na Luka ustaraným pohledem.
A ten jen pokrčí ramena.
"Co jsem měla vědět už vím, takže čau." odchází Katie.
"Kam jdeš?"
"Za mamkou a fotit. Je to moje práce."
"Neříkej jí to." zakňučím.
"Neboj je to vaše věc... A kdyžtak jí to řekni ty."
Pak už jen slyším jak zavírá vchodové dveře.

"Tak a ty běž taky, hned."
"Rosie... Prosím ne. Vždyť nám bylo teď tak dobře." prosí Luk.
"Ne budu mít ještě problémy."
"Rosie." přijde ke mě a obejme mě.
"Nemůžu ryskovat. Fakt ne."
"Ty máš hlad." pousměje se když uslyší jak mi kručí v břichu.
"Proč měníš téma?" dělá jako by neslyšel a bere mě do náruče.
"Kam mě to neseš?"
"Ven. Jdeme na jídlo."
"Ne prosím pusť mě!"
"Nepustím. Jsi lehunká." zasměje se.
"Takhle se nemůžu nikde ukázat. A hlavně s tebou!" snažím se dostat z jeho náruče.
"Proč?"
"Protože to nejde! Nevydrží nám to."
Furt neslyší.
"Navíc v nás nevěřím! Protože jsme ti dala dopis a neodpověděl jsi! Četl jsi ho vůbec? Já tě zbožňovala a milovala!" už jsem na zemi a dívám se mu do očí.
"Rosie..." sklopí pohled.
"Co? Coje!"
"Já vím jenže v tu dobu jsi byla fanynka jako ostatní a nemám čas všem odepisovat. Chci mít chvíli volno, ale teď už jsem zjistil co jsem nechal čekat. Prosím odpusť mi to." vymlouvá se.
"Četl jsi to?!"
"Ano."
"Možná že se ti líbí jak po tobě holky touží, ale ty jim lámeš srdce." znovu brečím.
"Odpusť mě."
"Milovala jsme tě!"
"Milovala? Minulý čas. Kdy, kdy jsi mě ještě milovala, protože já už několik týdnů i měsíců ti chci něco říct. To co se stalo na letišti bylo upřímné."
"To je všechno?"
"Ne."
"Pro mě, ano. Vypadni."
"Miluju tě!" znova se ke mě přiblíží a podívá se mi do očí.
"Luku prosím, ne..." šeptám když se ke mě sklání pro polibek.
"Neublížím ti."