Just Me [Luke Hemmings]

Neplakej

*Z pohledu Luka*

Konečně jsme doma! Nemohl jsem se dočkat až uvidím mou postel.
Půl roku jsem nebyl doma...
Let se mi zdál nekonečný, ale jen kvůli Rose. Chtěl jsem vědět jestli mi odepsala.

Luke5SOS - Ahoj Rose, moc se ti omlouvám, že jsem ti nenapsal, ale bál jsem se co manager. Vím je to ubohé a vážně se ti moc omlouvám. Za chvíli Letíme domů do Sydney a vím že je to i tvůj domov tak jestli by jsi chtěla mohli by jsme se sejít. Ani nevíš jak moc by jsem já chtěl. Luke :)

RoseLee- zobrazeno

Proč neodepisuje? Vím přece že to viděla. A proč sakra dává like Michaelovi na fotku?! Ano, žárlím.

Luke5SOS- Rose, prosím. Odepiš mi. Stačí jen jedno slovo. I to jedno slovo je něco. Chtěl bych tě vidět, klidně příjdu i k vám, zazvoním a najdu si tě v tom obrovském domě.
Jsem schopný za tebou letět i do Anglie kdyby jsi tam byla, hned teď! Jenže nejsi. Vím že jsi v Sydney tak pojď se mnou prosím aspoň na pláž. Pokud nechceš nemusí to být rande, ale klidně jen schůzka...

RoseLee- zobrazeno

Aspoň že si to hned zobrazila. Lepší než ignor.
Panebože já jsem takový idiot. Lucasi jdi doprdele!

Luke5SOS- Rose, prosím vážně tě moc prosím. Aspoň odepiš. Když napíšeš, že chceš abych tě nechal být tak to udělám. Pro tebe cokoliv!

RoseLee- zobrazeno

Kašlu na to, beru klíče od auta a jedu.

Co mě to zase napadalo? Stojím tady. Před domem kde bydlí Rose. Jestli se tomu teda dá říct dům... Teď už jen zazvonit a doufat.
Otevírají se dveře a v nich stojí Rose.
Svítí na ni slunce a vypadá božsky.

"Ahoj Rose." usměju se.
"Neměl jsi sem chodit. Je to velká chyba. To na tom letišti byla velká chyba! Odejdi, prosím..." sklopí pohled na její holé nohy.
"Můžu na chvíli dovnitř? Všechno ti vysvětlím a pak už klidně zase půjdu." snažím se.
"Ne. Novináři už nás fotí a takhle by to bylo ještě horší..."

Je mi jedno co říká a lezu přes plot směrem k ní.

"Prosím." zašeptám jí do ucha.
"Co po mně Hemmingsi sakra chceš?" vyšiluje trochu.
"Chci tebe!"
"Běž pryč budu mít problémy." při konci se jí zlomí hlas.
Podívám se jí do očí ve kterých vidím hromadu slz.
"Rose..." chytnu ji za ruku.
"Pojď prosím pryč..." rozplače se a podívá se rychle na lidi co nás fotí.
Jen na ni přikývnu a ona mě zatáhne do domu.
"Rose, netlač prosím." obejmu ji a opírám se i s ní o dveře.
"Musíš jít pryč." začne kroutit hlavou.
"Nikam nejdu. Už ne. Mluvil jsem s mamagerem a tomu my nevadíme. A chtěl bych moc pokračovat v tom co se na letišti stalo." přemlouvám ji.
"Nevím jestli smím, ale já."
"Proč by ne? Jsi už skoro dospělá a máš přece svůj život."
"Nemám..." plače ještě víc.
"Kde máš pokoj? Navrchu?" jen přikývne.
Okamžitě ji beru do náruči a nesu nahoru kde nějakým záhadným způsobem najdu její pokoj.

"Co to sakra děláš?" podívá se na mě jak si k ní lehám.
"Nenechám tě tu samotnou. Nikdy!"