Just Me [Luke Hemmings]

Jen fotka

Brý ráno. Zase vidím tu fotku. Ano přesně tu kde jsem obejmula Luka Hemmingse. Proč tak bolí pohled na ni? Proč? Je pátek něco kolem 11AM. Asi bych měla být ve škole, ale proč? Stačí že se doma cítím sama, nepotřebuju aby se ještě ve škole na mě dívali hnusně a něco si šeptali.
Mamka nějak přestala řešit jestli chodím do školy nebo ne a taťka? Ten ani neví kdy mám narozeniny. Říkám si co kdybych ho nepotkala? Neměla bych deprese že jsem sama? Mohla bych v pohodě chodit mezi lidi? Byla bych 24/7 ta usměvavá holka?
Co kdyby... Teď už je to jedno. Ale dost mě zajímá jedna věc. Už jsem se potkala s hodně mými oblíbenými zpěváky, herci. Tak proč se jen díky němu cítím sama? Je to platonické nebo ne? Bojím se že je to až moc reálné.

O můj bože on- on je tady. Luke. Panebože tohle je ten nejlepší den mýho života.
"A-ahoj"
"Ahoj, jak se jmenuješ?"
"Rose"
"Krásné jméno. Chceš fotku?"
"Ehm." bože jsem tak blbá že jen přikývnu.
"Rád bych si s tebou promluvil, ale už musím jít. Je tady ještě spousta holek které chtějí určitě fotku a navíc nám letí letadlo." usměje se nervózně.
"Jasně. Chápu." nenene slzy ne.
"Tak ahoj Rose."
"Luku, počkej"
Otočí se na mě nechápavým pohledem.
"Napsala jsem ti dopis. Prosím vezmi si ho a přečti."
"Dobře, děkuju... Rose"

Tak teď už určitě neusnu. Zase se mi to jen zdálo. Nechci aby se mi to jenom zdálo.

*zvuk telefonu*
"Katie? Ahoojjj"
"Ahoj Rose. Jak se máš? Promiň že jsem ti nezavolala dřív, ale znáš to časový posun a když jsem ti chtěla zavolat tak jsi určitě spala." omlouvala se.
"To je v pořádku Katie. Jak se má babička? A jaké tam máte počasí? Mluv." pousmála jsem se do telefonu.
"Babička se má dobře a počasí je tu taky krásné zrovna padají hvězdy." zašeptá.
"Něco si přej."
"Přeju." pořád šeptá.
"A kdy přij..." přerušila mě.
"Už musím jít. Zavolám co nejdřív, slibuju. Ahoj" zrychlila hlas.
"Ahoj" nestihla jsem to ani do říct a už zavěsila.

Co se to děje? Chovala se divně. Nebudu to řešit, určitě se nic neděje. Jdu se najíst. Zatím ahoj. Rosie

6.4.18

Omlouvám se za chyby. Hrozně mě tenhle příběh baví psát, protože jsou v něm mé pocity a myšlení jen v jiné osobě a upravené do ff. Chtěla bych začít psát přímo mé pocity a pohled na svět a za nikoho se neschovávat, ale zatím na to nemám odvahu 🙁. Ale někdy určitě ☺️.
Suzie xx❤️❤️