Moje Krásná Sekretářka

2.Pohřeb

  Scott

Pohřby. Nesnáším je. Nejde ani tak o to, že někdo umřel, to mi až tak žíly netrhá. Problém je v těch lidech, co zůstali na živu.

 Nebožtíka, mého otce, sotva kdo z nich znal dost dobře na to, aby mohl říct, co byl táta za člověka, ale i tak to dělají. Vím, že ho nesnášeli. Každý toho chlapa nesnášel, ale teď z něho každý dělá svého nejlepšího přítele. Z toho by se prostě jeden posral.

Můj táta, Michael Harvey, byl zakladatelem naší rodinné firmy, Harvey Industries. Z chudého kluka z periférie se stal bohatý strojírenský magnát. Otec nebyl nikdy svatý. Dokázal být opravdivý parchant a tuhle vlastnost jsem po něm nejspíš zdědil, tak jako i všechno ostatní-firmu, peníze a taky nenávist těch pokrytců, co se tu kolem potloukali. Tomu říkám dědictví za všechny prachy.

"Scotty?" oslovila mě matka. "Mohl by si pronést tu řeč?" zeptala se mě nervozně. "Jistě," řekl jsem jistým hlasem. 

Smuteční řeč. Co bych tak měl asi říct? Lhát jako všichni tady? To by táta vstal z mrtvých a přišel by mi nakopat prdel. Nesnášel podlejzání a hezký řečičky, který nebyly myšleny vážně. Ani já tohle nemám rád a tak si nemůžu pomoct.

Postavil jsem se před ty lidi a podíval se na dřevěnou rakev, ve který se bezvládně rozvaloval můj tatík.

"Zdravím, všichni mě znáte, jsem syn toho parchanta, kvůli kterýmu jsme se tu dnes sešli," začal jsem a snažil se nevnímat matčin přísný pohled. "Co bych tak o svým otci řekl? Nikdo ho neměl rád a on taky neměl nikoho rád. Jediné, čeho jsem si na něm kdy vážil, byla jeho pravdomluvnost a to je věc, kterou bych rád praktikoval i já. V životě, ve firmě a i teď tady před váma..."

Ahoj, je tu druhá kapitola. Jak se vám líbí?? Krásný den vám přeje...Vaše Kirké..