Moje Krásná Sekretářka

6.Malá Lež

Diana

S úsměvem jsem za sebou zavřela dveře svého bytu. Tohle byl prostě skvělý den.

"Tak co?" vykoukla na mě z gauče moje milá spolubydlící Leah. "Mám práci!" vyjekla jsem nadšeně. "Vážně?!" zeptala se s potutelným úsměvem. Horlivě jsem přikývla. Leah vystřelila jako kulka ze zbraně a v okamžiku už mě svírala ve své náruči. "Budeš stavět baráky?" zeptala se mě. "Ne, ale budu dělat kafe chlápkovi, který staví baráky," usmívala jsem se radostně. 

Únavně jsem se posadila na náš starý gauč. Po celý večer už jsem se toho připitomělého úsměvu nedokázala zbavit. 

"Dvakrát už ti sem volala tvá matka," upozornila mě Lee. "Kruci! Já slíbila, že jí zavolám, jak to dopadlo." 

Popadla jsem telefon a vytočila nejčastěji volané číslo v něm. Jo, přiznávám se! Jsem tak trochu mamánek. Na mojí obranu, není to úplně lehké, když se snažíte zbavit mé drahé matky. 

"Mami? Mám práci," hlásila jsem hned nadšeně, stejně jako prve, když jsem to samé oznamovala Lee. "Vážně?! Zlatíčko, to je úžasné!" vypískla mamka. "Rogere! Ona má práci!" slyšela jsem, jak mluví k mému otci. "A co bude dělat?" ozval se tátův bručounský hlas někde v dálce. "Zlato, tvůj táta se ptá, co budeš dělat?" zopakovala mi máma jeho slova. "Budu pracovat pro jednu stavební firmu," řekla jsem vyhýbavě. 

Věděla jsem, že tatínek chce, abych stavěla domy. Sekretářka by pro něj nebylo plnohodnotné povolání. 

Mamka mu zase přetlumočila má slova. "Ale co tam bude dělat?" nenechal se taťka odbýt. Napadlo mě, že malá lež nikomu neuškodí a všichni pak budou spokojení. "Budu rýsovat plány domů," řekla jsem.

 Leah se zakuckala čajem, když uslyšela, co říkám a hodila ke mně překvapený pohled. Pokrčila jsem rameny. 

Nechtěla jsem další z otcových přednášek o tom, že jsem ve svém životě nic nedokázala. Věděla jsem, že má pravdu a možná právě to mě tak děsilo.

Ahojky kamarádi! Mám tady pro vás novou kapitolu, jak se vám líbí?? 

Krásný den vám přeje...Vaše Kirké..