Moje Krásná Sekretářka

7.První Den

Diana

Vstávala jsem hodně brzo, protože jsem nechtěla hned první den přijít pozdě. Bylo krásně, počasí ideální pro piknik. Jindy bych si našla čas a šla se projít do parku, ale dnes ne. Dnes jsem musela svému novému šéfovi ukázat, že lepší sekretářku v životě nenajde. 

Vzala jsem si na sebe svůj nejlepší kostýmek a doufala jsem, že mi přinese štěstí. A pak přesně v osm hodin jsem stála před dveřmi do kanceláře pana Harveyho.

"Slečno? Pojďte za mnou," vyzvala mě Molly, jejíž místo jsem měla brzy nahradit. Poslušně jsem šla tam kam mě vedla a na nic jsem se zbytečně nevyptávala. Došly jsme do malé kuchyňky. "Tady budete panu Harveymu připravovat kávu. Má jí rád černou s kapkou mléka, na to nikdy nezapomeňte," upozornila mě. Přikývla jsem na znamení, že rozumím. "Často bývá mrzutý, ale věřím, že vy si s ním poradíte," podotkla, když mě přejela rychlím pohledem. Trošku mě to vyděsilo, ale nedala jsem to na sobě dát. Zvládnu to, zvládnu všechno. 

"Tady je diář. Ten je hlavně pro vás. Zaznamenáváte tam schůzky pana Harveyho a dopředu ho o nich informujete," říkala mi všechny ty věci, které jsem si musela zapamatovat a mně z toho šla hlava kolem. Vážně jsem si myslela, že všechno, co budu muset dělat je jen káva a přenášení papírů z místa na místo. Jak se ukázalo, tak to tak úplně jednoduché nebude. Přestávala jsem si myslet, že to kdy můžu zvládnout. Molly byla moc hodná, ale věděla jsem, že zítra tady už nebude a nebude mi moct říct, co kdy mám dělat. 

Věřila jsem, že aspoň tu kávu zvládnu udělat správně. I Molly mi v tom věřila, a tak mě na to nechala samotnou. Udělala jsem tu nejčernější kávu, co jsem dokázala a přidala jsem k tomu i malou kávovou sušenku, abych si u svého nového šéfa trochu šplhla. Nenapadlo mě, že by se něco mohlo pokazit. 

Se zatajeným dechem a mým výtvorem na tácku jsem vešla do jeho kanceláře.

Seděl tam za stolem a nezdálo se, že by mi věnoval jedinou pozornost. Byla jsem pro něj vzduch až do té doby, než jsem jeho kávu položila před něj. Podíval se na tác, pak na mě a pak zase na ten tác. Zamračil se, to nebylo dobré.

"Co to má být?" zeptal se a nechápavě poukázal na tu sušenku. "Něco malého na zub," řekla jsem nervózně. "Chtěl jsem kafe, až budu chtít něco na zub, tak si o to řeknu," odsekl nevrle. Pomalu přiložil hrneček ke rtům a usrkl trochu z toho horkého nápoje. Odložil ho zpět a přísně se na mě podíval. "Molly vám jistě říkala, jak piju svou kávu," řekl se zamračeným výrazem. Nasucho jsem polkla. "Ano, jistě že," odpověděla jsem a vše možně přemýšlela nad tím, co jsem mohla pokazit. "Tak proč jste tam nedala mléko?" zeptal se. 

V duchu jsem se kopala do zadnice, že jsem to takhle pokazila. Ale copak jsem to mohla ještě změnit? Byla to malá chyba a on byl šílený puntičkář. Bylo mi jasné, že tohle nebude jednoduché. A taky, že buď se bude muset přizpůsobit on, nebo já. A já se nikomu podřizovat nehodlám.

Ahoj děcka! Vím, že tenhle příběh hodně zanedbávám. Nevím jak to říct, ale prostě mě nějak přestal v počátku bavit. Snad se mi teď k němu povede vrátit. 

Loučí se...Vaše ospalá Kirké..