Asi po půl hodině doběhli na místo, které určil Yoongi.
,,Hele, koukejte, támhle je to okno do sklepa. " ukázal prstem na okno a všichni se tam šli podívat.
,,A vypadá to že je i otevřený" vyjekl Jimin.
,,Pssst!" řekl Tae a dal si prst přes pusu.
,, Co to s naším kamarádem provedli?!" vyděsil se Kookie.
,, Doufám že nic hroznýho,' řekl Tae ', podívejte. Je tam nějaká malá černovlasá holka. A nevypadá moc normálně. Počkat - odchází pryč. Teď je nejvyšší čas."
,, Třeba to je jen nějaká potrhlá faninka co má NamJoona až moc ráda." tázavě oznámil Jin.
,,To není faninka." řekl Jimin.
,,Taky si to myslím. " odsekl Tae.
,,Ale proč je tam taková tma?! " zeptal se zaraženě Kook.
,, To asi proto, že to máme rádi." zasmála se ta černovláska a shodila Yoongiho oknem do sklepa za NamJoonem.
,,Neeeeeee! " zařval Hobi a svým novým kulometem začal střílet po černovlásce.
Ta jakoby to čekala, se v mžiku odhodlala k běhu pryč.
,,Ty m*dko! Co si dovoluješ shazovat a zabíjet moje kamarády!" zařval vztekle Hobi, odhodil svůj kulomet a rozběhl se za černovláskou.
,,Ne, Hobi! Nevíš co by se ti mohlo stát!" zařval na něj Tae a urychleně ho běžel zastavit.
,,Ale ona tam shodila Yoongiho!" ozvalo se z Hobiho strany.
,,Hobi, teď si to nemůžeme dovolit! Ztratit dva by se nám moc nehodilo!"
,, Dobře, já se neudržel.
Promiň." sklopil hlavu Hobi a pomalu došel celý udýchaný za ostatními.,,Ta černovláska je nějak nadlidsky moc rychlá. Utíkala jako blesk." řekl s údivem Jin.
,,Bylo na ní něco zvláštního. Byla taková pobledlá a měla zarudlý oči. A ještě na sobě měla dlouhý černý plášť s kapucí. Jakoby jí vadilo slunce." konstatoval zamyšleně Tae.
,, Pánové, je to sice bezva si povídat, ale ta čubka mě shodila dolů a já bych tu nechtěl bejt moc dlouho. NamJoonovi zbledla tvář i krk. Moc se mi to nelíbí." dodal znepokojeně Yoongi.
,,Neboj se, vytáhneme tě. Kookie podej mi lano."
Kookie zašramotil ve svém černém batohu a vylovil z něj trochu pošlé, ale pořád fungující lano. Pak ho podal Taemu a čekal na další instrukce.
,,Tak jo. Yoongi, máš u sebe nůž?! " zeptal se Tae.
,,Jo mám. Proč se ptáš?" odsekl Yoongi.
,, Protože chci, abys odřízl NamJoona od židle a opatrně ho položil na něco měkkého, třeba na zem."
,, Ale, Tae. Zem nebývá často moc měkká." dodal zamyšleně Hobi.
,, Drž hubu a poslouchej mě. Hoď tam Yoongimu to lano, předej ho Jinovi a skoč Yoongimu pomoct s NamJoonem."
,, Dobře." řekl a vykonal přesně to co mu Tae řekl.
Seskočil k Yoongimu a zaslepila ho tma.
,,Aaaaaauu! Moje oči!" zařval Hobi a sesunul se k zemi.
,,Neřvěte tam tak! Nebo chcete aby se tam zas objevila ta černovláska?!"
,, Ne nechceme. Už jdu na to. Omlouvám se Tae." řekl Hobi a došel za Yoongim.
,,Tak na tři. Ráz, dva a tři! " řekl systematicky Yoongi a dali se do pohybu.
Bezvládný NamJoon se stále neprobouzel a proto bylo trochu těžké ho vytáhnout ven. Ale Hobi s Yoongim si vedli skvěle a proto se akce podařila.
Teď už jen Joona donést domů. To bylo pro kluky taky lehké. Obzvláště když už byla noc a nemuseli si hlídat, jestli je nesledují policajti.
Za patnáct minut už byli všichni doma i s NamJoonem. Dům zabarikádovali a všichni si sedli k Namjoonově tmavé dřevěné posteli. Přikryli ho a na noční stolek s černými potisky mu postavili hrníček s čajem.
Doufali že se brzo probudí a oni budou moci vyřešit ten problém.
ČTEŠ
Krev
Random,,Ahoj Joonie. " pootočila jsem hlavu na stranu a zadívala se na bezmocného NamJoona jak se svázaný k rozvrzané dřevěné židli vzpírá a bojí se. Popošla jsem o pár kroků k němu a nadlidskou rychlostí jsem mu svou bílou rukou vyndala z pusy pomačkaný...