Prolog

53 5 0
                                    

,,Ahoj Joonie" pootočila jsem hlavu na stranu a zadívala jsem se na bezmocného NamJoona jak se svázaný k rozvrzané dřevěné židli vzpírá a bojí se.
Popošla jsem o pár kroků k němu a nadlidskou rychlostí jsem mu svou bílou rukou vyndala z pusy pomačkaný roubík.
,,Co, co po mně chceš?! Já já nic ne nemám.." zařval nejistě do tmy NamJoon a hlavou s blonďatými vlasy otáčel strachy ze strany na stranu, jako by se pokoušel zjistit, kde stojím.
,,Ale máš." otočila jsem se k němu zády a nechala své hnědé oči, aby se mi zabarvily do červena.
Poté jsem se otočila zpět a zahleděla se na Joona jak je vystrašený a absolutně neví co si počít.
,, Já opravdu nic-" chtěl doříct větu, ale já jsem se mu zakousla do jeho štíhlého krku a vysála z něj to co potřebuji. Krev.

NamJoonovi povisla hlava a já věděla že už mám vyhráno.

KrevKde žijí příběhy. Začni objevovat