Krev

Probuzení

,,To brzo zjistíš, ale teď už musím jít..."

Podivný sen skončil a já se probudil do tmy. Věděl jsem, kde se nacházím. U nás doma. Byly dvě hodiny ráno a v tuhle dobu už určitě všichni spali.

Rozhodl jsem si zajít do naší společné koupelny. Otevřel jsem tmavě hnědé dveře od mého pokoje a vykročil na chladnou chodbu našeho domu.

Bylo to zvláštní, ale chlad mi nevadil tak moc, jako vždy předtím.

Došel jsem na konec chodby, sešel opatrně po schodech, otevřel první dveře a vtoupil jsem do koupelny.

Koupelna se nezměnila. Pořád bylo uprostřed místnosti to ušmudlané zrcadlo, pořád tu byla ta obrovská modrá vana a pořád tu byly světle hnědé skříňky na hygienu.

Popošel jsem k zrcadlu blíž, abych věděl jak vypadám. Nikdy bych nepředpokládal, že ze mě ta holka udělá takový monstrum. Nejsem takový jaký jsem býval.

Takový časy už jsou nejspíš pryč. Bude mi to chybět, ale něco mi říká že musím splnit, to co mi ta holka řekla ve snu.

Nuže, moje tvář se hodně změnila. Z toho pohledného Rap Monstera pro fanoušky, se stal člověk, kterého už v zrcadle nikdy nechci vidět.

,,Oči mám zarudlý, tvář o hodně světlejší a na krku bych měl mít-" zarazil jsem se.

Až teď jsem si toho všiml. Po kousnutí jsem na krku neměl ani jediňoučkou stopu.

,,To je ale zvláštní." řekl jsem si pro sebe.

Sledoval jsem se dál ještě asi dalších patnáct minut.

V tom jsem uslyšel vrzat schody. Zaslechl jsem i něčí kroky. Je to někdo unavený, hodně unavený. Jeho momentální teplota je něco okolo 36.7° celsia.

Počkat! Jak tohle sakra vím?! Jo jasně, já jsem vlastně upír. Hmm, no jo. Ale co s tím?

Kroky se pořád přibližovaly a já nevěděl co si počít, kam utéct.

Byla tma, takže kápi mít nemusím. Jediná cesta by byla tím oknem co je tu v koupelně.

Jo, to je dobrý nápad. Rozeběhl jsem se k oknu a na svůj údiv jsem narazil do zdi. Au. To bolí. Jo aha. Tak já i rychle běhám hmm, to se podá.

Kroky už byly tak blízko že jsem věděl, kdy je ten pravý čas skočit.
Světle hnědé dveře se začaly pomaličku otevírat a já skočil.

Jen otevřené okno po mně bohužel zanechalo viditelné stopy.

Dopadl jsem na posněžený trávník a teď teprve jsem si uvědomil že je venku sníh.

Pomalu a opatrně jsem obešel náš dům a rozvrzanými vrátky jsem prošel do tmavých ulic Seoulu.

Chtěl jsem si to všechno nechat projít hlavou. Všechny ty věci co se udály za poslední den? Nebo dva dny?

Bylo to šokující. Vlastně ani nevím co mě na to místo táhlo. Ten pocit volnosti, ale zároveň i zodpovědnosti.

Z domu jsem vyšel v jedenáct. Asi kolem dvanáctý jsem se vracel domů okolo toho baráku, ale cosi nebo spíš kdosi mně vtáhl dovnitř a bouchl mě něčím černým do hlavy.

Pak jsem se těmito myšlenkami přestal zabývat a bádal jsem nad tím, co mi řekla ta černovláska ehm, Raily.

,,Ty se teď budeš starat o zem za mě." opakoval jsem si neustále dokola, ale k ničemu zajímavému mě to nepřivedlo.

Šel jsem zrovna mým nejoblíbenějším parkem v Seoulu a něco mi říkalo, že zde nejsem sám.

Otočil jsem se, ale nikdo tam nebyl. To jsem si mohl myslet.

Ale neustále jsem za sebou slyšel kroky.

Znovu jsem se otočil a koho jsem tam nespatřil. Takže Yoongi si taky dává noční procházky jo?

No tak to bych se na to podíval. Dělal jsem jakoby nic a sedl jsem si na nejbližší lavičku s opěradlem.

Chvíli trvalo než sem ta postava s hnědými vlasy došla.

Podíval se mi do očí a já cítil jak je šťastný že se mi nic nestalo. Teda vlastně stalo. Ale on o tom neví. A já se taky zaručím za to, aby se o tom nedozvěděl.

,,Ehm, ahoj Joonie. " řekl a rozzářil se jako sluníčko.

,,Eh, no ahoj. "řekl jsem zamyšleně já a přemýšlel jsem nad tím, proč za mnou vlastně přišel.

,, Proč jsi tady? " zeptal se a já věděl, že to byl on, kdo se procházel po chodbě až do koupelny.

,,No, potřeboval jsem si... pročistit hlavu od toho co se stalo. Od toho incidentu s, s tou černovláskou. " zamyšleně jsem se na něj podíval a on sklopil hlavu.

,,Co ti provedla? Řekni všechno do podrobna, ale při cestě domů. Tak pojď." řekl a vzal mě za ruku, abych vstal.

,, Já, já nikam nejdu." protestoval jsem jako malé děcko, ale nemoh'  jsem si pomoct.

,, Proč ne? Kluci sice spí, ale všichni by se rádi dozvěděli co se stalo. A já bych to rád věděl že všech nejvíc. Žil jsem s tebou dlouho a vím moc dobře, že ti něco ta čubka provedla." naštval se a sedl si zpět vedle mě na lavičku.

,,Ona, ona mě... Eh, já nemůžu ti to říct." zesmutněl jsem, protože se mi role upíra začínala docela líbit.

,,Kim Nam Joone! Vždycky jsem byl po tvém boku, a vždycky jsem ti naslouchal jak nejlíp jsem moh', byl jsem tvůj kamarád. Vždycky' s mi všechno řekl, ale teď přede mnou něco tajíš! To něco je důležité, protože to s tebou dělá strašný věci a já bych ti tak moc chtěl pomoct! Ale ty jí, jak se zdá nepotřebuješ!" zvedl se z lavičky a odešel do tmy tmoucí.

,, Počkej! Yoongi! Já to tak nemyslel!" křikl jsem s nadějí mezi zasněžené stromy v parku, ale marně.

Věděl jsem, že už je pozdě se mu jít omluvit...