Byla neděle ráno a Jessica seděla u nebelvírského stolu bez svých přátel. Oba ještě spali, stejně jako většina studentů. Popíjela kávu a četla si knihu, kterou ji doporučil včera Albus. Když jí sdělil, že by si měla přečíst jednu z nejméně dostupných knih kouzelnického světa, málem se mu vysmála. „Kde bych já vzala Magii dávnověkou?" pomyslela si. A teď ji tady četla jen díky jemu. Pečlivě si četla každou stranu a nepřestávala se divit. Byla teprve v šestém ročníku a Brumbál po ní chtěl, aby se naučila ovládat mysl nejen svou, ale i tu ostatních lidí. Taky ji nechal, ať si čte v knize o magii světla, která podle této knihy byla opravdu nebezpečná. Pošetilý blázen. „Dobré ráno," pozdravil ji Albus, který odcházel ze snídaně. „Dobré ráno," usmála se na něj zpoza knihy. Brumbál jí začaroval obal, přeci jen tu knihu neměl ani vlastnit. „Byl bych rád, kdyby ses stavila do mého kabinetu v sedm večer," podíval se na ni skrze půlměsícové brýle. Jen přikývla hlavou a vrátila se zpět ke knížce. Když dopila svou kávu, rozhodla se, že se schová v knihovně, aby měla klid na čtení.
Našla si své oblíbené místo, okno úplně vzadu v rohu oddělení knih o kouzelnických dějinách. Na policích s knihami stál prach, jelikož do téhle části knihovny nechodil nikdo. Všichni se dějinám obloukem vyhýbali. Bylo krásné listopadové ráno a ona oknem viděla, jak si někteří užívají poslední slunečné dny. Ta kniha ji začala zajímat mnohem více. Magie světla byla v podstatě bezhůlková magie založena na kouzelníkovi a jeho mysli. Nitrozpyt byl jen malý útržek toho, co se kouzelník ovládající tuto magii mohl naučit. Kdyby se ji opravdu naučila, jak jí Brumbál řekl, mohla by kouzlit bez hůlky, číst i ty nejskrytější myšlenky a dokonce vidět a měnit sny lidí. Ale jako všechna vzácná magie, i tato měla svou daň za používání. V tom jakou však kniha mlčela.
Jessica strávila celý den čtením a na schůzku s Brumbálem přiběhla pozdě. „Promiň, mám zpoždění," vyhrkla, když bez zaklepání otevřela dveře. „V pořádku. Posaď se," pousmál se Albus a prohlížel si ji. Nemohl uvěřit, jak rychle vyrostla. Stále měl před očima ten moment, kdy ji jako malou hlídal a vyprávěl jí o Nebelvírově rodu. Věděl, že ona je ta pravá pro to, aby ji magii světla naučil. Od mala ji k tomu vedl, i když po malých krůčkách. Teď po ní však nechtěl další malé krůčky, ale rovnou skok do propasti neznáma. „Tak proč jsme tady?" zeptala se s úsměvem. „Drahá, myslím, že odpověď znáš. Nedal jsem ti tu knížku jen tak. Je potřeba, aby ses tuto magii naučila," díval se Brumbál do krbu a čekal na dívčinu reakci. „Já? Vždyť je to nesmírně složité...Já to nezvládnu," sklopila hlavu. Nechápala to. „Proč se ji musím naučit?" zeptala se. „Je to velice jednoduché. Cítím, že se blíží doba, kdy se budu muset střetnout s Gellertem. A kdybych neuspěl, musím mít nějakého nástupce a chci, abys to byla ty," otočil se na ni. „A když uspěji, mám takový pocit, že nebude trvat dlouho a bude potřeba porazit ještě většího černokněžníka," dodal ještě.
„Většího černokněžníka?" podivila se. „Ale koho? Nikdo takový není," zakroutila hlavou. Určitě nikdo takový nebyl. „Nemohu ti to prozradit, jelikož bych tím narušil budoucnost. Takže tě na ni mohu jen připravit," odpověděl jí Brumbál tajemně. Chvíli zůstala brunetka ponořena do svých vlastních myšlenek. „Pokud tomu rozumím, asi nemám na výběr, co?" položila si hlavu do dlaní. „Ty sama jsi mě o to požádala. Jen o tom ještě nevíš," pohladil ji po vlasech a ona k němu upřela oči plné zmatku. „Tak tedy začneme," přikývla s tvrdým výrazem. Brumbál ji tedy začal vše vysvětlovat. Většinu sice přečetla v té knize, ale až teď si začala uvědomovat, že to bude muset opravdu zkusit. „Začneme nitrozpytem," řekl Brumbál a namířil na ni hůlku. „Vždyť to je hrozně složité," povzdychla si a Brumbál slyšel napětí v jejím hlase. „Z toho, co tě čeká, je to to nejjednodušší," mávl hůlkou a Jessica nestihla ani reagovat. Brumbálovi se jako po másle začaly ukazovat Jessičiny vzpomínky. Dětství, kamarádi a v neposlední řadě, vzpomínky na chvíle strávené s Tomem. Když se blížila vzpomínka na jejich polibek na astronomické věži, podařilo se Jessice něco, co Albus nečekal. Její mysl se uzavřela. Díval se na ni, jak se opírá o křeslo a snaží se popadnout dech. „Skvělá práce," pousmál se Brumbál, který se také vzpamatovával z hrubého vyhození. „Pro dnešek by to stačilo," dodal, když nebelvírka stále nemohla popadnout dech. Mávl hůlkou a Jessice se náhle ulevilo. „Vážně už asi půjdu," řekla jen a unaveně se vydala ke dveřím. „Dobrou noc," otočila se na Albuse a vyšla ze dveří.
hope u like it!
-K
ČTEŠ
Slytherin&Gryffindor (HP FF-CZ)
Fanfic!! PŘÍBĚH MOMENTÁLNĚ PROCHÁZÍ KOREKTUROU, TAKŽE JE POZASTAVEN!! Bradavice. Nejbezpečnější místo na zemi. Což se ale změní, když si uvědomíte, že tam studují bok po boku velice nevyrovnaná a mocná čarodějka a budoucí největší černokněžník. „Ani se k...
