Slytherin&Gryffindor (HP FF-CZ)

FAMFRPÁL

Uběhlo několik dní od Jessičiny schůzky s Tomem. Avšak celé ty dny nemyslela na nic jiného. Dostal se jí pod kůži a najednou chápala ostatní dívky v ročníku, které si o něm zamilovaně šeptaly, jen ho uviděly. Byl zrovna páteční oběd a ona seděla u nebelvírského stolu. „Měli bychom začít trénovat, když už je Jessica v pořádku," navrhl Danny, který se zrovna bavil s Henry Montinem. Jelikož Danny byl kapitán famfrpálového družstva a Henry chytač, každý jejich rozhovor se točil kolem famfrpálu. Normálně by do jejich rozhovoru vstoupila i Jessica, ale ta byla momentálně myšlenkami u zmijozelského stolu. Potajmu sledovala Toma, který se něčemu chladně smál. A pak, když zachytil Jessičin pohled, usmál se úplně jinak. Jessica by v ten moment přísahala, že v tom úsměvu viděla zamilovanost. Než nad tím však začala přemýšlet, vyrušil ji Henry. „Tak co, cítíš se dneska na trénink? A vůbec, kam to furt koukáš?" ptal se jí s úsměvem. „To bude fajn," odpověděla nepřítomně.

„Musíme jít, za chvíli začnou lektvary," sdělila všem Sara. A tak se všichni zvedli. Čekala je hodina lektvarů se zmijozelem. Jessica se při té myšlence pousmála. „Všimla sis, jak na tebe Henry kouká? Líbíš se mu," zašeptala najednou Sara, kdyžo oba kluky předběhly. „Ale nekouká," zasmála se nahlas Jessica. „Copak se tu řeší?" vmísil se do jejich hovoru Henry. Jeho blonďaté vlasy Jessicu zalechtaly na obličeji. „Ty," odpověděla Sara pohotově. „Ale a co přijde slečně Nebelvírové tak vtipného na mé osobě?" zeptal se a s obrovským úsměvem Jessicu objal kolem ramen. „Ae nic, jen tady Sra má hloupé připomínky," smála se Jess a pak si všimla Toma, který se na ni upřeně díval, když vešli na chodbu do sklepení. V jeho pohledu viděla zlost a žárlivost. Dveře do učebny byly otevřené. Prošli kolem něj do učebny. Měla sto chutí Henryho ruku setřást, ale nešlo to, držel ji pevně. Ohlédla se po Tomovi, který si v rychlosti vzal svoje věci a vyběhl z učebny.

Celé lektvary strávil Tom v knihovně. Začetl se do několika knih o černé magii, že si ani nevšiml, že uběhla taková doba. Zabraný do čtení nevnímal prostor kolem sebe. Polekalo ho tedy, když mu kdosi zakryl oči. „Hádej, kdo jsem?" zahihňal se mu známý hlas. „Jessico," usmál se a odkryl si oči. Měla tak maličké dlaně. „Omlouvám se, jestli tě to před hodinou vyvedlo z míry," řekla posmutněle. „To není tvoje chyba, ale on nemá právo na tebe sahat," zamračil se Tom. Vzala jeho obličej do dlaní a pohladila ho. „Nežárli," vyplázla na něho jazyk a zvedla se k odchodu. „A jinak, navečer mám trénink, mohl by ses nenápadně přijít podívat," usmála se na něj a odkráčela z knihovny. Tom se upřímně usmál, ale vzápětí si připomněl, že Jessica je jen součást plánu.

Jessica dlouho čekala na ten moment, kdy se znovu podívá na pozemky kolem školy z koštěte. Celá nedočkavá vyběhla z šaten ještě dříve, než jí Danny stačil říct, že by měla dnes spíše odpočívat a pozorovat je ze země. Avšak nestačil se ani nadechnou a už jen viděl, jak Jessica s koštětem utíká na hřiště. „Nebelvírová, stůj!" zavolal za ní a vyšel na hřiště. Jessica už nasedala na koště a nechala se unášet vzhůru. „Co jsem mohl čekat," řekl si pro sebe Danny. „Znáš ji. Nezkrotná jako vítr," zasmál se za jeho zády Henry. „Jsi z ní úplně vedle," konstatoval Danny, když viděl, jak zamilovaně na ni Henry vzhlíží. Jessica si zatím plnými doušky užívala vítr ve vlasech a pocit volnosti. S širokým úsměvem na tváři obletěla celé hřiště hned několikrát. Když skončila, ostatní už trénovali. Sletěla na zem za Dannym a postavila se vedle něj. „Myslím, že letos máme šanci na výhru," řekl Danny s pohledem upřeným na hřiště. „Ještě aby ne," zasmála se. „Ještě se párkrát proletí a budu končit, jo? Přece jen, nemám to přehánět," napodobila hlas madam Pomfreyové. „Jessico," zakroutil hlavou Danny, ale to už byla znovu ve vzduchu. Pozorně si prohlížela hřiště pod sebou, když v tom spatřila Toma. Stál opodál opřený o strom a díval se na ni. S úsměvem slétla zase dolů a rozběhla se do šaten. „Už končím, díky za trénink," zavolala za Dannym, než zmizela v šatnách.

Za chvíli už běžela k onomu stromu, kde stál Tom. „Neměla by ses šetřit?" zeptal se, když doběhla. „Nejsem porcelánová panenka, nic se mi nestane," odpověděla mu s úsměvem. „Nechápu, proč tě baví zrovna famfrpál," začne Tom konverzaci a nepřestává si Jessicu prohlížet. „Copak jsi nikdy neletěl na koštěti? Ten vítr ve vlasech, nespoutanost a volnost," zasnila se při odpovědi Jess. „Co jsem mohl čekat. Nespoutaná Nebelvírová," ušklíbnul se Tom. „Už jsem zase Nebelvírová, Riddle?" změřila si ho pohledem. „Ale ne, jen jsem si na to za ty roky navykl" pokrčil rameny. „Riddle, Riddle, copak se to s tebou jen děje? Bavit se s někým z Nebelvíru," zakroutila hlavou Jessica s úsměvem na tváři. „Nemůžu si pomoct," naklonil se k ní a pošeptal. „Změnil jsi se," zašeptala Jessica se zadrženým dechem. „Ne. Ty jsi mě změnila," opravil jí a pomalu se k ní začal přibližovat...

Po opravdu dlouhé době je tu nová část. Já vím, že s mým přidáváním je to hrůza. Ale to už jsem já. Takže doufám, že se Vám tahle kapitola líbila.

Hope u like it! ❤👼