Life is change [your last kiss]

6.

Jakmile jsme dojeli k našemu bytu, Harry mi otevřel dveře od auta a já vystoupila.

"Jsem ráda, že jsem tuhle cestu přežila," řekla jsem vážně.

"Já jsem zodpovědný řidič," dodal a uculil se. Raději jsem jeho poznámku ignorovala a pokračovala v cestě.

Odemkla jsem byt a poté se posadila na pohovku. Harry mě zanedlouho následoval a objal mě.

"Co budeme dnes dělat?" zeptal se.

"Pokud jde o tebe, ty už plány máš a já…"

"Plány? Tak bych to nenazval," přerušil mě.

"No dobře, říkejme tomu, jak chceš, ale já jistě vím, že tam budeš až do večera," dodala jsem.

"Seš si tím nějak jistá, nemyslíš?"

"A já se zabavím," dodala jsem, ignorujíc jeho otázku.

"Ale mám ještě 45 minut," dodal s úsměvem a pomalu se ke mně přibližoval rty a poté mě políbil.

"Um…" vydala jsem ze svých úst a přitáhla jsem si ho blíže. Pomalu se přesunul na můj krk, kde začal zanechávat láskyplná kousnutí. Takhle jsme se mazlily docela dlouho a mohla bych to dělat dále, kdyby tentokrát mě nezazvonil mobil.

"Neber to," zamumlal.

"Musím, je to máma." Podívala jsem se na display a zvedla to.

"Ano, mami? Eh, kdy? Dobře, tak jí přivez. Jasně. Zatím." Zavěsila jsem.

"Můžu hádat? Ty ses dala na chůvu?" Protočila jsem oči a sedla si opodál.

"Je to má sestra, a odkdy ti to začalo vadit?" Podívala jsem se na něj nechápavě.

"Mně to nevadí, mám jí rád, jen skoro každý večer v přítomnosti tvé sestry mě děsí. Viděla si to, co mi včera udělala s vlasy? Je to malý ďábel."

"Jo a viděla jsem i to, co udělala Zaynovi," uculila jsem se.

"Takže se mám opět smířit s tím, že budeme mít v posteli návštěvníka?" To jsou starosti. Nevinně jsem se zatvářila.

"Chceš psa?" zeptala jsem se provokativně.

"A potom bych mohl spát na zemi, že? Ne, děkuji. Víš, co mě zaráží? To, že ze sebe necháš dělat poskoka, nejdřív v práci a pak i u své mámy," řekl naštvaně a vstal.

"Harry, já je nemůžu nechat na holičkách, nemám to ve zvyku."

"To bych pochopil, párkrát za čas, jenže ty to děláš pořád. Jsi až moc hodná," dodal.

"A nepříjemná, zapomněl si dodat. Ty bys nepomohl Gemmě, kdyby potřebovala pohlídat…"

"Ouh, prrr, Gemma se ještě mít děti nechystá, a myslím, že bych byl ten poslední, koho by žádala, aby jí hlídal dítě," řekl.

"A pořád mi připomínej to, že jsem ti jednou řekl, že si nepříjemná," dodal.

"Nebylo to jen jednou, připomínal si mi to skoro pořád," zamračila jsem se. Nadechnul se a znovu se posadil vedle mě.

"Myslel jsem, že tohle je už za námi, ne?" řekl tiše.

"Já si prostě potřebuji dokázat, že na to všechno mám, neber mi to za zlé, prosím," podívala jsem se mu do očí.

"Počkej, mám to chápat tak, že chceš dítě?" zeptal se zmateně. Neměla jsem slov. Vlastně jsem nevěděla odpověď. Bude mi teprve 19 let, ne že bych o tom už nepřemýšlela, ale přece jenom…je to hloupá myšlenka.