Life is change [your last kiss]

3.

"Bože můj, co si dělala?" zeptal se Liam s nadzvednutým obočím, přímo na mě.

"Hele, jestli chceš být hodný, tak mu řekneš, ať mě odnese tam, kde mě vzal," ukázala jsem na Harryho.

"A kde tě vzal?" uchechtl se.

"Přímo támhle u těch schodů," dodala jsem.

"Asi jsem špatně pochopil tvou prosbu," řekl, a začal mi obvazovat kotník.

"Jak špatně pochopil? Já jsem velice jednoduchý člověk." Pouze se uchechtnul a dodal

"Mohla by ses přestat hýbat?"

"Vážně nechápu, proč si musel volat všem. Ne, že by mi vadily, ale sousedi si můžou stěžovat." Zahleděla jsem se na Harryho.

"Oni jsou hodní. Když dáš Niallovi jídlo, Louisovi fotbal, a Zaynovi…" podíval se na Zayna s Ellie.

"Na to ani nemysli!" protestovala jsem a Zayn se zmalovaným obličejem se na mě podíval.

"Mimochodem, víš, že tady už cirkus byl? Asi si tě zapomněli." Rychle vzal zrcátko, a když se na sebe podíval, začal křičet a běžel směrem do koupelny.

"Hotovo," řekl Liam.

"Doufám, že ses koukal, jelikož to pořád dělat nebudu," dodal směrem k Harrymu. Musela jsem se zasmát. On? Ten spíš sledoval to, jak si Niall do pusy strká popcorn.

"Ou, no jistě, já vím," řekl chytře a dokonce se i tak zatvářil.

Nějakým způsobem jsem v tu dobu měla hodně sarkasmu na jazyku. Ale nechala jsem si ho pro sebe. A potom si na mě sedla Ellie, která taky byla celá barevná, a vůbec jí nevadilo, že poté budu i já. Sedla si tak aby mi mohla pleskat po tvářích, svýma malýma, špinavýma ručičkama. Ne, nevadilo jí, že mi ušpiní mé nové sako, ostatně jí ani nevadilo, že přede mnou žvýká ukradený popcorn od Nialla a za poslední jí ani nevadilo, že už je po sedmé hodině a v tu dobu by mi neměla mazat mou tvář a oblečení, ale spát. Nadzvedla jsem obočí a podívala se do jejích pronikavých modrých očí a vzala jí do náruče.

"Půjdeme spinkat," řekla jsem jí mile a ona se jen zamračila. Naštěstí jsem jí žádnou čokoládu nedávala a dobře jsem věděla proč. To dítě je už samo o sobě hyperaktivní a v tomhle domě by se měli zakázat sladké věci. Ale kdybych je vyhodila, vsadím se, že další den by jich tam bylo o mnohem více. Ano, tomuto zázraku se říkalo má matka.

Rychle jsem vstala a šla směrem ke schodům, které, jsem doufala, že tentokrát vyjdu.

"To snad nemyslíš vážně?" ozvalo se za mnou. Co zase?! Otočila jsem se na něj s teď už docela naštvaným výrazem na tváři.

"Ano?" usmála jsem se.

"Pomůžu ti, nemyslím si…"

"Ale to bys měl. Myslet. Myslím, že všichni mají rozhodně lepší věci v plánu než tady sedět a koukat se na televizi," objasnila jsem a vyšla po schodech.

"Ale…" řekl s bezmocným tónem.

Skóre vyrovnáno.

Uložila jsem Ellie do postele a zamířila do svého pokoje. Převlékla jsem se a lehla jsem si do postele a vzala si knížku. Chvilku jsem si četla, až se mi začaly mlžit oči, zavřela jsem je a poté usnula.

Když jsem se probudila, ucítila jsem něčí tělo přímo u toho mého. Otočila jsem se na něj. Spal tak roztomile. Musela jsem se usmát. Neodolala jsem a políbila ho na rty. Uviděla jsem, jak se usmívá a pomalu otevírá oči. Opřela jsem se o ruku a pozorovala ho.

"Dobré ráno," špitla jsem a on se mi zadíval do očí a usmál se.

"Dobré," řekl s úsměvem a jeho ruka se záhadným způsobem objevila na mém pasu. Jen se usmál a přesunul se blíž ke mně.

"Kolik je hodin?" zeptal se, zasouvajíc svou ruku pod mé tričko.

"Co máš v plánu, když tě zajímá čas?" řekla jsem s lehkým úsměvem na rtech.

"To jsem řekl jen proto, abych získal tvou pozornost," přiznal, kousl se do rtu a našpulil rty.

Před rokem: 26. Listopadu 2011

"Leno! Kde krucinál si? Přehlídka začíná za půl hodiny a my máme problém s šaty!" křičela na mě Amanda, kterou jsem slyšela skoro na druhou stranu budovy. Rychle jsem běžela a šla zkontrolovat modelky.

"Už jsem tady!" vykřikla jsem a podívala se na problém.

"Tohle je ten problém. Tyhle šaty jsou hlavní tohoto večera, musí být naprosto dokonalé a…" podívala se na mě.

"Jistě. Hned to jdu napravit," řekla jsem a popadla jehlu. Všechno šlo hladce, až do té chvíle, než do dveří vletěl nějaký kluk a já nechtíc píchla modelku do zad.

"Leno!" zakřičela. Jen jsem se otočila a spatřila zmateného kluka s úsměvem na tváři. Moment, tohle není pro jeho oči! Sice se mu asi polonahé dívky líbí… bože ne! Rychle jsem vyvalila oči a zamířila si to k němu a zastavila se. Nevšiml si mě.

"Eh?" Vydala jsem zvuk.

"Oh, pardon, tady nejsou toalety, že?" řekl a usmál se. Dělá si ze mě legraci? Vypadá to tady snad jako toaleta? Vážně?

"Řekla bych, že ne. Spíš určitě ne. Ta cedulka na dveřích ti nic neříká?"

"Jaká cedulka? Oh, tahle cedulka s nápisem 'zákaz vstupu'?"

"Jo a nad ní je cedulka 'kostymérna,'" dodala jsem.

"Jej, tak tady se…" rozhlédl se okolo.

"Mám tě doprovodit?" řekla jsem.

"Hej a kam?"

"Ven," usmála jsem se.

"Hmmm, tak ty chceš sbalit Harryho Stylese?" uculil se.

"Kdo je Harry Styles, a proč bych ho měla balit?" nechápavě jsem se na něj podívala.

"Jak se jmenuje támhleta blondýnka?" Tak a dost! Otevřela jsem dveře a strkala ho ven.

"Hej! Co to děláš?! Chtěl jsem se seznámit!" Zamračil se.

"Příště, až někam vtrhneš, nejdříve se podívej na dveře, jestli tam můžeš, ano? Navíc, mám práci, takže mě, prosím, omluv," řekla jsem a zabouchla za sebou dveře.