War or Love?

4. Facebook

Suze

"To vážně?! Mně si jméno neřekla." Ozve se za Jamesem.
Prohlídnu si ho od hlavy až k patě. 'Překvapivě' vysoká vypracováná postava. Uhlově černý vlasy pronikavě modrý oči.
No jo. To je ten kluk s tou boží kombinací očí a vlasů.

"Jsem Suze." Zamumlám s úsměvem, tak se seznámím se všema. Víte, co se říká.
Když už, tak už.
"Ty jsi Chris?" Zeptám se ho s matným domněním, že právě tento kluk se tak jmenuje.
Kývne a hned na to se zašklebí.
"To si piš."

Rozhlédnu se po nich znovu.
"Ty jsi Lukas?" Zeptám se a ukážu na kluka se sestříhanýma špinavě blonďatýma vlasama, které mu padaly do čela. Pohledem sklouznu na jeho vypracovanou postavu a nakonec na jeho modro zelený oči.
Ten co má pořád nějaký narážky.
"Jsem celej tvůj kotě" ušklíbne se na mě a já mám co dělat, abych neprotočila očima. Místo toho se kouknu do stropu s pohledem 'proč já?'.

"Díky ale nemám zájem." Zašklebím se na něj a on se hraně dotkne rukou hrudníku na místo, kde se nachází srdce.
"Teď jsi mě ranila." Nadhodí zoufalý výraz jako kdyby ho to vážně bolelo. Člověk by mu to klidně i věřil.
"To mě vážně mrzí " řeknu mu ironicky.
"Ty jsi Paul?" Pokračuji dál a ukážu na černovlasýho kluka s tmavě hnědýma očima. Ten s kterým jsem byla v týmu. Jenom se ušklíbne a přikývne. Jinak nic neříká.
"A ty Fred." Ukážu na posledního kluka, který se představoval. Ten kvůli kterému jsem šla hrát.
"Pak že tě moje jméno nezajímá." Pousměje se a já protočím očima.
"Dál z vás už nikoho neznám." Prohodím s omluvným pousmáním.

Dopředu se vecpe jeden z nich.
"Jsem David" oznámí mi a nadhodí svůj nejspíš dobře natrénovaný svůdný výraz.
Hnědý vlasy zelený oči, trochu štíhlejší postava. Hmm. Proč všichni hokejisti jsou tak pěkný?
Usměju se a kývnu na něj.
"Jsem Jack" prohodí jakoby mimochodem vysoký blonďák s pronikavě modrýma očima.
"Jacob" ozve se zelenooký kluk, kterému dlouhé hnědé vlasy padaly přes obličej.

A takhle se mi postupně začali představovat všichni.
Upřímně řečeno jsem si zapamatovala jenom těhleh pár kluků, protože buďme k sobě upřímný, kdo by si za jeden den dokázal zapamatovat asi dvacet jmen.
I když vlastně si pamatuju ještě Johnyho, nejvyššího kluka z týmu s tmavými vlasy a hnědýma očima. A pak ještě Nicka zase naopak nejmenšího hráče, drobného blonďáka se zvláštní barvou očí. Nedokážu vůbec posoudit, co za barvu to vlastně je.
A nakonec Breda snad nejarogantnějšího hráče, který má na všechno odpověď a výmluvy. Jenom za těch pět minut co jsem ho poslouchala jsem se od něj chtěla dostat co nejdál.
Normální průměrná postava hnědé krátké vlasy a oči. Kdyby tolik nemlel byl by to naprosto zapomenutelný nevýrazný kluk.
Tyhle tři si člověk musel prostě zapamatovat.

"Fajn. Tak teď když jsme se tak hezky seznámili, tak já zase půjdu. Užijte si zbytek dne." Mávnu na ně a rozejdu se.
"Hej počkej." Zavolá na mě Fredy. Otočím se a pozvednu obočí.
"Co?" Zeptám se. Fredy nadhodí svůj provokativní úsměv, který umí snad všichni hokejisti.
Zajímalo by mě jestli dělají nějaký kurz, ve kterém se učí dělat tenhle dokonalý škleb.
"Přijdeš ještě někdy?" Zeptá se mě.
Ne. Nejspíš už nepřijdu.
Usměju se.
"Možná. Ještě nevím." Pokrčím rameny.
Jack stojící vedle něho podezíravě přimhouří oči.
"Jasně že přijde. Přeci by si nedokázala odepřít pohled na tohle tělo." Zašklebí se arogantně Bred.
Protočím očima.
"Jo jasně pokud někdy budu chtít přijít, určitě to bude kvůli tobě." Zamračím se na něj.
Můj sarkasmus a ironie mi přímo odkapává od úst.
Kluci se zasmějí, teda až na Breda, který se na mě zamračí, dlouho mu to ale nevydrží a začne se smát taky. Aspoň že si sám ze sebe dokáže udělat srandu.