War or Love?

42. Chris je tu taky

Lukas

Pozoruju ji, jak na sebe hází oblečení. Tak hrozně se mi ulevilo, že mi odpustila a to co teď předvedla? Do háje. To bylo něco.
Vždycky když jsem s někým spal, byl jsem to já, kdo určoval pravidla a taky to tak míním nechat, ale tohle...jenom mě utvrdila v tom jaká je to mrcha. A to je jedna z mnoha věcí, co na ní zbožňuju.
Ne že bych si to neužil, to užil a dost, ale to jak mě trápila ji později rozhodně vrátím.
"Co tam tak sedíš. Oblíkni se." Zamračí se na mě a hodí po mně triko, které chytnu a usměju se na ni.
"Copak?" Zeptám se. "Ztrácíš pak soudnost?"
Protočí očima a já zaskřípu zuby. Dneska to ještě nechám být, ale zítra... Jestli bude pokračovat v tomhle drzým chování, tak ji budu muset něco ukázat a užiju si to. A postarám se o to, aby si to užila i ona.
"Nech těch blbostí a oblíkni se, kdoví kdy ostatní přijdou." Řekne mi a založí si ruce v bok.
"Nic se neboj. Mají dovoleno sem přijít až za...tak dvacet minut." Oznámím ji. "Ještě bychom stihli jedno kolo." Dodám a nadhodím ten nejsvůdnější úsměv, který svedu.
Ošije se.
Tak přeci jenom není úplně imuní. Věděl jsem to.
Dojdu až k ní a přitáhnu si ji k sobě blíž. Nic nedělá. Nechytí mě, ale ani mě neodstrčí, to beru jako možnost k přesvědčování.
Skloním se k jejímu krku a začnu ji líbat na místo, o kterém vím, že je na něm citlivá.
Zavzdychá a zakloní hlavu tak, abych měl lepší přístup, zároveň mi ale položí ruce na prsa a pokusí se mě odstrčit.
Nerozhodná.
Pomůžu ji, zjistit, co chce.
"No tak lásko." Přemlouvám ji mezi polibky. "Dvacet minut." Ve skutečnosti máme mnohem míň času, ale to jí říkat nebudu.
"Navíc není vzrušující to nebezpečí, že nás někdo přistihne?" Zeptám se jí a podívám se jí do očí, ve kterých se jí zajiskří.
Poznám, že mám vyhráno.
Políbím ji a chytnu ji za zadek.
Pobídnu ji, aby mě obejmula nohama. Chci ji cítit.
Udělá to a já vzdychnu do polibku.
Prudce si ji opřu o zeď. Jednou rukou mi zajede do vlasů a druhou se přidržuje mého ramene. Teď není čas na nějakou předehru.
Stáhnu ji kalhoty a zkontroluju jestli je na mě připravená.
S úsměvem zjistím, že je víc než to a tak do ní přirazím. Místností se ozve naše zalapani po dechu.
Nepřestávám ji líbat a u toho ji tvrdě šukám o zeď.
Miluju ji.
Poslouchám, jak sténá moje jméno a přijde mi, že musím být ten nejšťastnější chlap ve vesmíru. Pořád nemůžu uvěřit, že mi odpustila, že chce být se mnou a že mě miluje.
A s těmahle myšlenkama se udělám...

Už podruhý za dnešek sleduju, jak se princezna obléká. Miluju ten pohled. Samozřejmě o něco míň, než když si to oblečení sundavá.
"Dělej. Oblíkni se." Přikáže mi a sama na sebe přehodí triko. 
Zvednu oči ke stropu a natáhnu si boxerky přesně ve chvíli, kdy se ozve zabušení na dveře.
"Vycházíme dovnitř takže jestli děláte něco mladistvým nepřístupno zakreju  Chrisovi oči." Ozve se Jakobův hlas a hned vzápětí se ozve popuzený Chris.
"Debile." Zasměju se.
Chris je jenom o rok mladší než většina z nás, ale když k nám přišel měl takovej nevinnej dětskej kukuč, že nešlo jinak než si z něj dělat prdel...a vydrželo nám to doteď.
Když se podívám na Suze vyprsknu smíchy.
Se zhrozeným výrazem na sebe začne házet kalhoty. Jakmile se na mě vražedně podívá se slovy, že to není vtipný a ať se koukám oblíknout, svalím se smíchy na zem. 
Hodí po mně moje oblečení a jakmile se začnou otevírat dveře, odskočí ode mě.
Nemůžu se přestat smát a když kluci vejdou dovnitř, princezna stojí na protější straně místnosti, co nejdál ode mě.
"Čekal jsme všechno ale tohle ne." Řekne Fredy s pohledem upřeným na mě a já se nedokážu přestat smát.

Suze

Je to debil. Debil. No vážně. Zamilovala jsem se do debila.
Dívám se, jak se na svíjí smíchy.
Na naší situaci nebylo vůbec nic vtipného.
"Co se tady stalo?" Zeptá se mě Tim a já pokrčím rameny.
"Váš kapitán je magor." Oznámím jim naprosto s vážným výrazem a čekám, že se Lukas přestane smát a zavraždí mě pohledem.
Místo toho se jenom zvedne a směje se dal.
"Já?." Zeptá se se smíchem. "Já jsem magor? Já tu neskáču dva metry do vzduchu, když někdo zaklepe."
Našpulím pusu.
Má pravdu. Lekla jsem se, tak promiňte, že nechci, aby mě někdo viděl nahou.
"Takže všechno dobrý?" Zeptá se Chris.
"Zradil jsi mě." Osočím se na něj. "Lukas tu není. Potřebuju pomoct, prosím Suze. Nikdo jiný mi nepomůže Zrádce." Parodují jeho hlas.
"Ale já potřeboval tvoji pomoct. Nikdo jiný by ho z tý nálady nedostal a když jsem ti volal, tak se mnou vážně nebyl. Nelhal jsem." Brání se a já s vražedným výrazem dojdu až k němu.
Potom se usměju a obejmu ho.
"Děkuju." Zašeptám tak, aby to slyšel jenom on.
"Kdykoliv." Zamumlá a obejme mě nazpátek. Koutkem oka spatřím, jak si Lukas natahuje kalhoty.
Odstoupím od Chrise.
"Takže?" Přijde ke mně Jackob.
Pozvednu obočí,aby upřesnil svou otázku.
"Jaký to bylo?" Zeptá se a Chris se plácne do čela. Vážně se právě ptá na to na co si myslím?
"Vážně se ptáš na můj výkon kámo?" Zeptá se Lukas, který ke mně zezadu přistoupí.
"Jen mě to zajímá." Pokrčí rameny.
"Pročpak?" Zeptám se ho. Nemůžu si pomoct a musím se ho zeptat. "Máš o něj snad zájem?"
"To víš. Z celého srdce po něm toužím." Mrkne na mě a zasměje se.
"To nemusíš." Odpovím mu a posunu se trochu blíž k Chrisovi a dál od Lukase. "Není moc o co stát." Dořeknu a schovám se za Chrise.
Lukas se ale ani nepohne jen mě s velmi zvláštním úsměvem pozoruje.
Tohle nevypadá moc dobře.
"Vážně?" Zeptá se mě a zvedne jedno obočí. "A kdo tady ještě před chvílí sténal moje jméno a říkal..."
Doběhnu k němu a dám mu ruku před pusu, abych zastavila další vlnu slov, které by mohly z Lukasovy pusy vyjít.
Vykulím oči a dám ruku okamžitě pryč, když na ni ucítím jeho jazyk.
Neskutečný.
Je nemožnej.
Ale aspoň už nemluví.
Zamračím se na něj.
"Budu dělat, že jsem tvoji poslední větu neslyšel." Zamumlá Chris a Lukas se na něj zazubí. Je si nějak moc jistý sám sebou. Ani vyprovokovat se nenechal.
"Takže..." Začne Fredy. "Spolu teď chodíte nebo...?" Zeptá se nás a já začnu předstírat, že ho neslyším. Na tuhle otázku neznám odpověď a nejsem si úplně jistá jestli jsem připravena ji znát.
Cítím na sobě Lukasův pohled.
"Ano." Vydechne a já se na něj překvapeně podívám. S očima opřenýma do mých řekne: "chodíme spolu."
Takže...
To znamená....že mám přítele.
No tohle.
Holky se zvencnou až zjistí, že chodím s Lukasem.
Panebože.
Já chodím s Lukasem.
Chodím s Lukasem.
Na co jsem sakra myslela, když jsem s tím souhlasila. A souhlasila jsem s tím vůbec?
"Něco pro tebe mám." Ozve se Lukas a vyruší mě tak z mých myšlenek. Kouknu se na něj a uvidím jak v ruce drží s nervózním výrazem dárkovou tašku.
Jestli tam bude šperk nebo plyšák nebo nějaký podobný klišé tak snad skočím z okna.
Opatrně si tašku převezmu.
Nahlédnu do ní.
No to snad není možný.
Vyndám z tašky knížku od mé oblíbené spisovatelky. Jedinou knížku od ní, která v mé knihovně chybí.
Začnu skákat radostí nahoru a dolů a nevšímám si pohledů ostatních. Skočím mu kolem krku a začnu ho pusinkovat. Chovám se jako malý dít, ale nějak mě to netrápí.
"Díky díky díky...." Opakuju pořád dokola. Vím, že se chovám jako blázen, ale nemůžu si pomoct. Tím že mi dal tenhle dárek.... že přesně věděl, co chci....že mi nekoupil šperk nebo plyšáka...dokazovalo to, že mě vážně zná....že ví jaká doopravdy jsem.
Lukas se směje mému nadšení a je na něm vidět, že je rád, že se mi líbí.
Když konečně přestanu dělat kraviny, políbí mě.
Vášnivě a já mu polibek oplácím, zapomenu u toho na to, proč jsem se vztahu s ním bála.
"Tak hele vy hrdličky Chris tu je taky." Ozve se Tim a Chris se na něj oboří. Odtáhnu se od Lukase a podívám se na ně.
"No a co jako?!" Vyštěkne Chris a Tim nevinně pokrčí rameny.
"Na tohle jsi ještě mladej." Řekne a vyprskne smíchy. Pousměju se.
"No tak nebuďte na něj zlý." Zastanu se ho a Chris mi děkovně kývne.
"Vždyť je to ještě miminko." Dořeknu a ostatní vyprsknou smíchy.
A já...já jsem zase šťastná.
Víc než kdy dřív.

Pokračování příště...
Tak? Spokojenost? 🤗