War or Love?

29. zápas

Suze

Doufám, že platí to, že přijdeš na náš zápas že jo?

Přijde mi zpráva od Chrise na kterou už koukám nejméně pět minut.
Slíbila jsem mu, že přijdu na zápas?
Ano.
Chce se mi tam?
Ne.
Půjdu tam?
Jasně.
Svý sliby plním takže budu muset spolknout svoji nechuť a prostě tam napochodovat.
Od Toho večera jsem Toho jehož jméno nesmíme vyslovit neviděla. A nemám na mysli Voldemorta.
Uběhly teprve tři dny.
Napsal mi několik zpráv typu.

Musíme si promluvit.
Mohla bys laskavě přestat trucovat?
A pak že se mi neplánuješ vyhýbat.
Myslel jsem si, že nejsi takový zbabělec, ale očividně jsem se spletl.

Po téhle zprávě, která mě zabolela nejvíc, už nic nenapsal.
Měl pravdu.
Chovala jsem se jako zbabělec. S tím teď ale končím.
Neodepsala jsem mu proto, že jsem neměla náladu si s ním psát, ani ho vidět a už vůbec ne s ním mluvit.
Co se stalo, stalo se.
Už jsem se s tím i smířila. Prostě jsem se vyspala s....no jen to řekni Suze...s Lukasem.
S čím jsem se ale nesmířila a odmítala jsem si byť jen připustit bylo to, že to bylo úžasný. Lukas rozhodně věděl, co dělá. Přesně věděl, kde se mě má dotknout a.....stop.
Prostě se stalo přesně to, co jsem si slíbila, že nikdy neudělám.
Vrátit čas ale nemůžu takže mi nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Ovšem to nic nemění na tom, že ho nepotřebuju vidět.
V rychlosti odepíšu Chrisovi. Kdybych s tím ještě chvíli otálela, bude si myslet, že ho schválně ignoruju.

Jo přijdu. Počítej se mnou.

Tak teď je to černé na bílém, což znamená, že už se z toho nebudu moct vyvléct.

Super. Těším se.

Položím mobil na stůl. Zápas je dneska od šesti. Kouknu se na hodiny. Jsou tři hodiny, což znamená, že mám ještě dvě hodiny než se budu muset začít připravovat.
Stejně nemám nic jiného na práci takže sk pustím film. Zapnu si notebook a otevřu Netflix.
Hmm.
Tak na co se mrkneme.
Mám rozkoukaný dva seriály.
Riverdale a Friends.
Ani na jedno ale nemám náladu.
Hmm.
Dáme si nějakou odpočinkovou komedii.
Po delším výběru se nakonec rozhodnu pro Tohle je válka, jenže jakmile film pustím začne mi zvonit mobil.
Zamračím se na něj.
Co mě kdo zase otravuje. Přísahám, že jestli je to Lukas...
Kouknu se, kdo mi volá.

Pako❤️

Zvednu hovor.
"Nazdar cizinče." Pozdravím ho a představím si, jak nad tím oslovením protáčí oči.
"Ahoj Obludo" ozve se z telefonu.
"Co konkurz?" Zeptám se ho s očekáváním v hlase. Je dost že se mi konečně rozhodl zavolat.
"Už proběhl?"
"Jo už proběhl. Dneska jsme se dozvěděli výsledky."
"A?"
"B, C, D....je hezký vědět, že víš od jakého písmene začíná abeceda. Ale možná je na čase aby ses ji naučila celou. Stará si na to dost."
Protočím oči v sloup.
Vážně k popukání.
"Nesnaž se být vtipnej, víš přeci, že od toho jsem v naší rodině já."
"Tak teď jsi mě pobavila sestřičko."
"Nech si těch vtípků a vyklop to."
"Co mám vyklopit?"
Hraje nechapavého. No super. Proč zrovna já musím mít za bratra takovýho blba?!
"Nech už toho a řekni mi, jak jste dopadli."
"Ty mi zkazíš každou legraci sestři."
"Jonasi!"
"No jo no jo. Vzali mě."
Vykřiknu nadšením.
"Jau moje uši" postěžuje si Jonas. "Příště mě prosím tě varuj než mi budeš chtít přivodit infarkt."
"To je skvělý skvělý skvělý. Gratuluju."
"No jo je to docela úspěch. Na Mistrovství budu jako dvojka ale stejně. Jackson, to je ten druhý brankář, je vážně dobrý a navíc má mnohem víc zkušeností, takže se dostanu na led jen párkrát ale stejně.".
"Je to úžasný Jonasi. Moc ti to přeju."
"Jojo díky. Ryana vzali taky takže pojedeme spolu, ale Alex se nedostal, je ještě docela mladý, takže místo něj vzali zkušenější hráče, ale na příští rok má dost velkou šanci. Hele už musím jít. Přijedeme dneska večer a plánujeme menší oslavu.
Jsi zvaná a jestli chceš tak můžeš klidně vzít i toho svýho blonďáka."
"Jonasi. Nikdo. Takový. Není."
Z telefonu uslyším jeho smích.
"No už musím tak se měj."
"Páčko"
Zavěsí.
No teda.
Můj starší bratříček bude hrát na mistráku.
No to je gól.
Tátu trefí šlak.
Táta.
Měla jsem se bráchy zeptat jestli už to rodičům řekl.
Pořád tomu nemůžu uvěřit.