War or Love?

25. sázka 3/3

Ryan

"O kom jsi to mluvil, jak ses pak začal hrozně smát?" Zeptám se Jonase, když už sedíme v autobuse a jedeme pryč. A v duchu doufám, že v tom nebude hledat nějaký přílišný zájem.
Přeci jenom on se nikdy nedozvěděl, že mi jeho mladší sestra před lety vyznala lásku. A pokud do toho budu mít co mluvit ani se to nedozví.
"Ale.." protáhne. "Má teď trochu komplikovaný vztah s jedním borcem."
"Komplikovaný vztah? Jakože spolu chrápou ale nechodí?" Zeptám se ho, protože přesně tohle u mě komplikovaný vztah je. Nebo tak to aspoň pojmenovávám.
"Pochybuju." Odpoví mi Jonas nezaujatě. "Na tohle moc není. Komplikovaný vztah v tom smyslu, že on se s ní nejspíš chce vyspat a ona ho usazuje. Teď jsou ve fázi 'tohle je válka'. "
Cože prosím? Chce se s ní vyspat a on to říká jen tak. Vždyť je to její bratr.
"A kdo to je?"
Otočí se na mě.
"Nějak moc se zajímáš o její milostný život."
"To je jedno." Zamumlám a otočím se na druhou stranu.
To jsem si naběhl.

Suze

Tak jo komu napsat.
Lukas, Chris. Lukas, Chris.
Nebudu Chrise otravovat. A stejně mám před sebou dvanáct hodin s Lukasem, tak jestli je chce ať pro mě přijede.
Vytáhnu si mobil a napíšu mu rychlou zprávu.
Už odjel. Přijedeš pro mě?
Už odjel. Jen jsem to napsala bodné mě u srdce.
Moc dlouho tady teda nezůstal jen co je pravda.
Tak jo.
Odeslat.
Teď už tu stačí jen počkat. Sednu si na obrubník a asi po dvou minutách se zase zvednu. Tak jo půjdu směrem domů. Kdyžtak mě vyzvedne po cestě a já se tady aspoň nebudu nudit.
Možná si říkáte, že to od Jonase bylo dost nefér nechat mě tady samotnou, ale předtím mi jasné řekl, že mě klidně hodí domů, protože mě nebude moc odvést zpátky, ale já chtěla jet s ním.
I'm waking up to ash and dust
I wipe my brow and
I sweat my rust
I'm breathing in the chemical.

(Radioactive-imagine dragons)

Co to? Sakra telefon.
Vytáhnu si rychle mobil z kapsy, kdo mi to teď může volat.
Neznámý číslo.
Hmm.
Zvednu to.
"Prosím." Řeknu do mobilu.
"Neměla bys říct něco jako 'u telefonu slečna Woodová?" Ozve se u telefonu jeho hraplavý hlas a já zmateně zamrakám.
"Kde jsi vzal mé číslo Lukasi?" Zeptám se ho místo odpovědi a z telefonu se ozve jeho tiché uchechnutí.
"Mám své zdroje." Odpoví lhostejně. Úplně ho vidím, jak pokrčuje rameny.
"Kde jsi?" Zeptá se.
"Hmm" rozhlédnu se kolem sebe. Kde to teď sakra jsem.
"Nech tý svý trucovitosti a prostě ze sebe vyklop, kde jsi."
"No to je právě ten problém."
"Co?"
Kousnu se do rtu.
"Já moc nevím, kde jsem."
Z telefonu se chvíli nic neozve.
"Lukasi?"
Nic. Asi jsem mu způsobila mrtvici.
"Řekni mi, že tohle je jen jeden z těch tvých hloupých vtipů."
Na to neodpovím a znovu se rozhlédnu kolem.
"Ach jo. Mně z tebe jednou raní mrtvice. Jak můžeš nevědět, kde jsi?"
Začne mě přepadat panika.
Co když nenajdu cestu?
Co když tady někde čeká vrah?
Co když mou mrtvolu už nikdo nenajde?
"Lukasi" začnu zhluboka dýchat. "Lukasi já...já nevim, co mám dělat." Vyhrknu.
Musel vycítit mou narůstající paniku, protože jeho lehce naštvaný hlas se změnil na uklidňující.
"Klid. Sdílej mi polohu a já pro tebe přijedu dobře? Zůstaň na místě."
Řekne a já mu rychle pošlu svoji polohu.
"Dobře. Za chvíli jsem tam. Teď ti to tipnu ano? Zvládneš to?"
Zeptá se. Kdybych ho neznala, řekla bych, že si o mě dělá starosti.
Kravina.
Ještě se párkrát nadechnu, abych se uklidnila.
"Zvládnu to." Řeknu do telefonu a hned na to mu to tipnu.
Tak jo. To zvládneš. Nejsi přeci srab. Támhle ten les vedle mě vypadá jako ze řbitova zvířátek....
Tak dost. Rozhodně teď není dobrý nápad myslet na horory.
Najednou za mnou praskne větvička a já se prudce otočím.
Nikde nic.
Už začínám být paranoidní.
Otočím se zpátky k lesu. Pokud odtamtud vyběhne vlkodlak, chci ho aspoň vidět.
Zaměřím se na ten les.
Strom. Strom. Strom. Keř. Postava. Strom.
Počkat. Cože?
Vrátím se pohledem zpátky. Vážně u toho stromů někdo stojí.
Do háje. Do háje. Do háje.
Co když je to nějaký šílenec?! Vrah se sekerou!? Nebo Drákula?!
Rozejdu se směrem pryč od něj.
Vím, že mi Lukas řekl, ať zůstanu na místě, ale nebudu tady čekat až mě probodne.
Otočím hlavu abych zjistila, co dělá ta postava.
Není tam.
Ta silueta zmizela.
Někdo se dotkne mého ramene.
Vykřiknu a začnu rukama mávat kolem sebe.
"Ne ne ne ne ne." Opakuju a začnu utíkat pryč.
Najednou přede mnou zastaví auto a vystoupí z něj Lukas.
Vběhnu mu do náruče a je mi úplně jedno, co si o tom bude myslet.