War or Love?

23. sázka 2/3

Suze
Jsem si jistá, že následujících dvanáct hodin nepřežiju.
Právě stojím před zimákem. Hodiny ukazují 14:59. Za minutu bych měla být vevnitř.
Zhluboka se nadechnu.
Ještě jednou si radši všechno zkontroluji. Mobil mám, klíče mám, čokoládu na nervy mám, antistresový míček mám, sepsaná závěť nemám. A je to tady. Musím se vrátit domů sepsat závěť.
15:00.
Hmm.
Stejně vlastně nic nemám, co bych mohla napsat do závěti.
Prostě už vejdi dovnitř.
Nebuď srab.
Čím dřív tam vejdeš, tím dřív to budeš mít za sebou.
15:01.
Proč nemůžu rozhýbat nohy?
Tak jo. Klid.
Jeden krok, druhý krok.
15:02.
Za chvíli tam budu.
No jo už slyším, ten ruch tam.
Poslední možnost se otočit.
Ne. Nadosmrti by mi předhazovali, že jsem srab a že nedržím slovo.
Budu se tomu muset postavit čelem.
Vejdu dovnitř.
Pohřebním krokem dojdu až ke střídačce.
"Jdeš pozdě bloncko." Řekne jeden z hráčů a zazubí se na mě tak, že mu málem vypadne chránič na zuby.
Kouknu se na mobil.
15:05.
"Pět minut." Odseknu mu a on se zvedne a vydá se ke mně.
"Tak za deset minut končíme." Oznámí mi. "Tak tu zatím počkej. Můžeš se pokochat, jak úžasný hokejista jsem." Mrkne na mě a rozejde se pryč.
Potom se ještě otočí na mě a ukáže si na dres.
"Hledej číslo 23 Sluníčko."
A rozjede se na led.
Sluníčko?! Co prosím?!
Hledej číslo 23 Sluníčko. Bla bla bla. Arogantní parchant.
Zahlédím se na led.
Proti komu to vůbec hrajou?
"Přátelský zápas se Žraloky." Ozve se u mě a já se otočím na Jamese. Přátelský zápas. Tak to vysvětluje, proč tu není, až na pár lidí, nikdo jiný.
"Kdo vyhrává?" Zeptám se ho a on se lehce usměje.
"Jasně že my." Řekne a já zavrtím hlavou. Ach to jejich sebevědomí.
"3:2" dodá ještě a já se znovu otočím k ledu.
"Kdo je teď na ledě?" Zeptám se ho, protože je nemám šanci pod tou helmou poznat.
"Lukasova formace." Odpoví mi. "Utok-Lukas, Chris a Fredy. Obrana-Tim a Jacob." Pokračuje.
Že mě ani nepřekvapuje, že jsou zrovna tihle spolu.
Zaměřím se na hru.
35 právě sebrala puk protivníkovi, nahrála 63, která se rozjela k bráně. Nahrávka Lukasovi a gól.
Lukas zvedne ruce nad hlavu a obejme se s ostatními.
Potom se otočí na mě, rychle se kouknu na Jamese.
"A co ty už jsi dal nějaký gól?" Zeptám se ho a on pokrčí rameny.
"Zatím mám jen asistenci." Odpoví mi.
"Musím jít." Oznámí mi a vjede na led.
"Tak jak se těšíš na nás společný čas?" Zeptá se mě Lukas.
Protočím očima a pak se k němu otočím čelem.
"Zase jsi to udělala že jo?" Zeptá se mě a já nakrčím obočí.
"Co máš na mysli?" Zeptám se ho.
"Protočilas očima." Poznamená. To sakra nemohl vidět.
Co mu mám teď říct.
Nejspíš nic.
"Nemáš pro mě žádnou odpověď?" Zeptá se znovu a já lhostejně pokrčím rameny.
"Za chvíli končíme." Řekne znovu a ukáže na časovač. Dvě minuty do konce.
Znovu pokrčím rameny.
Jo to je dobrá odezva. Možná bych to mohla dělat po zbytek večera.
"To teď jako neumíš mluvit?" Zeptá se zase a já opět pokrčím rameny.
Chytí mě za bradu.
"Nebudeš tohle dělat celý večer že ne?" Pokrčím rameny.
Stiskne mě pevněji.
"Zakazuji ti to dělat." Naštve se už.
Tak fajn. Tak nebude mít žádnou odezvu.
Jen se mu koukám do očí a nic neříkám.
"Mluv se mnou." Doráží na mě.
"Nemám, co ti říct." Odpovím mu.
Pustí mě. Konec zápasu.
Teď nastupuje potřásání rukou a blahopřání ke skvělému zápasu zatímco já sedím na střídačce a koukám se na ně.
Konečně se začnou rozcházet.
"Hej Sluníčko pojď sem." Zavolá na mě Lukas a já stisknu ruku v pěst.
Za prvé nejsem pes. A za druhé nejsem žádný Sluníčko.
Klid.
Dvanáct hodin a můžeš mu to všechno vrátit.
Pomalu vstanu a vejdu na led.
Dokloužu se až k němu. Vedle stojí ještě Chris a Fredy. Ještě že tak.
"Čauves." Zamávám jim a Chris se rozzáří.
"Moje spolupachatelka." Vyhrkne a roztáhne ruce, abych ho mohla obejmout.
"Ahoj Chrisi." Zamumlám a obejmu ho nazpátek. Musím říct, po včerejšku je to mezi náma jiný. Takový uvolněnější. Jako pravý přátelé.
Pustím ho.
"Právě jsem Fredymu říkal o dnešním večeru a prý půjde s námi. Jsi ráda?" Oznámí mi Lukas.
"Jasně" otočím se na Fredyho. "Ale byla bych radši kdyby ten pitomec nešel." Dodám ještě a Fredy povytáhne obočí.
"Teď nemluvíš o mně že jo?" Zeptá se. "Ne o tobě ne." Mrknu na něj.
"Vážně vtipný." Odsekne Lukas, kterému nejspíš došlo, že mluvím o něm. "Jenže mně dneska náladu zkazit nemůžeš. A víš proč?" Zeptá se a nakloní se ke mně. "Protože mě musíš poslouchat na slovo."
Zamračím se.
"Hoši běžte se převléknout, ať můžu zamknout šatny a upravit led." Zavolá na ně nějaký chlápek a Chris mu v rychlosti odpoví, že už jdeme.
"Všimli jste si toho týpka u vchodu?" Zeptá se Chris. "Pořád na nás čumí."
Všichni se jako na povel zadivaji na někoho za mými zády.
Otočím se taky a zalapám po dechu.