Two Stepbrothers and Me

1.kapitola

Už několik dní bydlíme u pána Akariho, matka je z toho šťastná, no vlastně všichni jsou šťastní. Kromě mě. Nevycházím z pokoje, když mám s někým mluvit tak koktám nebo uteču. A to není výjimkou ani matka.

Vstal jsem z postele a šel se obléct. Rychle jsem provedl ranní hygienu, potom jsem otevřel okno do pokoje a nasypal granule do misky pro Miu. Otevřel jsem dveře a zkontroval chodbu, jestli tam někdo není. Naštěstí nebyl, vyšel jsem z pokoje a sešel schody. Už jsem bral boty když se z kuchyně ozvalo „Oreo pojď se nasnídat" zavolala máma. „N-nemužu nebo mi u-jede auto-bus" zakoktal jsem. „Kluci tě odvezou stejně jste na stejné škole" zavolala na zpátek. „V auto-buse mám kama-rády" zavolal jsem, když jsem zaslechl kroky na schodech. „Ty a kamarádi nebuď směšný" řekl Rai. „Pojď ty srabe. Každý den nemusíš zdrhat, abys nás nepotkal" řekl Don a přehodil svojí ruku přes moje ramena.

Došli jsme do kuchyně, kde to krásně vonělo palačinkama. Tam mě Don pustil. „Kolik jich chcete?" zeptala se máma. „Dvě", „Taky dvě" řekli oba a i s mámou se otočili na mě, ukázal jsem na prstech, že chci taky dvě. „Oreo běž prosím pro Jully. Je v obýváku" jo mami děkuju ti, že si pojmenovala ten pokoj, ale já nevím kde je obývák. Jsem rád že najdu svůj pokoj a kuchyň.

Začal jsem hledat obývák, ale pořad jsem ho nemohl najít.„Obývák je vzadu" zařval na mě Rai. Tak jsem šel dozadu a konečně našel Jully vzal jsem ji do náruče. „Blablabla" něco zabreptala. „No teda ty si ale ukecaná" začala se usmívat a já se otočil že vyjdu z místnosti. Ve dveřích tam stáli Don a Rai. „My už jsme si myslely, že máš nějakou vadu řeči, že furt koktaš, ale ne ty se jen stydíš" řekl Don a oba vešli do pokoje. „To by se mělo napravit" řekl Rai. Beze slova jsem odešel z místnosti.

Nasnídali jsme se a já musel jet s těmi kretény a jejich blbými otázky do školy. Auto zastavilo u školy a já rychle vystoupil, aby mě nikdo s nimi někdo neviděl, rozhlédl jsem se a chtěl potají zmizet. „ Kam jdeš počkej na nás" řekl Rai a Don mě chytil okolo ramen. „Ty nám chceš zdrhnout?" zeptal se Don. Jo to jsem měl v plánu. „Ale ne. On se jenom stydí" řekl Rai a taky mě chytil okolo ramen.

Vešly jsme na školní dvůr, kde se na nás začali všichni dívat a já jsem se chtěl jít zahrabat. „Čau kluci" řekl Rai a s nějakým klukem si placl. „No nazdar" odpověděl ten kluk. „Čau" řekl Don a taky si s ním placl a já konečně byl volnej. Pomalu jsem se vzdálil do zóny, kde nikdo nechodí. Byl to polorozpadlej altánek, tam jsem se ukryl, než zazvonilo na hodinu.

⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐ Ve školní jídelně ⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐

Sedl jsem si úplně do zadu, kde nikdo nechodí a pustil jsem se do jídla. Přes celou jídelnu se ozvalo „Kde je oreo? Oreo!?" slyšel jsem Raie a nejraději bych se propadl do země. „Á tady jsi" řekl Rai a sedl si vedle mě. Z jedné strany on a z druhé Don. Okolo si sedli jejich kamarádi. Seděl jsem tam bez hnutí. „Jez" řekl Don s plnou pusou. „Ja u-ž jse-m doj-edl" vykoktal jsem a vstal od stolu. „Pojedeš s námi domů?" zeptal se Rai. „N-ne" zakoktal jsem a rychlím krokem vrátil tác se zbytkem jídla.

Vydal jsem se k autobusové zastávce a během pěti minut přijel autobus. Nastoupil jsem a sedl si úplně dozadu k oknu. Vytáhl jsem si sluchátka a pustil hudbu.

⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐ O tři hodiny později ⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐⭐

Koukal jsem se na film a hladil Miu, která vedle mě ležela. Najednou se rozrazili dveře a do pokoje vletěl Rai a Don. „Hádej co?" řekl Don. Jenom jsem pokrčil rameny. „Budeme doma sami asi tři týdny" řekl Rai a lehl si vedle mě, vykulil jsem oči. „Co-že?" zakoktal jsem. „Budem doma sami" zopakoval Rai nadšeně. Vystřelil jsem z postele „Kd-e j-je?" znovu jsem zakoktal. „V Julliiným pokoji" řekl Don. Vyšel jsem z pokoje, až potom mi došlo že nevím, kde má pokoj. Začal jsem prohledávat různé místnosti až jsem narazil na pokoj od Raie. Měl tam hrozný bordel. Mezi věcmi jsem viděl i rubrikačni gel. Rychle jsem zavřel dveře a šel k dalším dveřím. To byl pokoj od Dona, ten tam naopak měl čisto. Zavřel jsem dveře a šel k dalším, ale ty byli zamčené bylo mi to divné.

Po deseti minutách jsem našel ten pokoj, ale máma už byla pryč. Šel jsem na zpátek, uviděl jsem ji jak stojí u mého pokoje a něco říká. „Mami?" „No? Co potřebuješ?" zeptala se. „Ka-m jed-et-e?" zeptal jsem se a šel za mámou, která zbíhala schody. „Tvůj otec má nějakou schůzku" řekla. „Nevl-astní ot-ec" opravil jsem ji. „A p-proč mus-síš jet t-ty?" zakoktal jsem. „No aby jsem ho reprezentovala" řekla a začala hledat něco v kuchyni. „A j-já nem-ůžu jet t-taky?" zeptal jsem se. „Ty máš školu a navíc se aspoň lépe poznáš se svými nevlastnimi bratry" řekla. „A kd-y odjí-ždít-e?" zeptal jsem se. „Zítra" řekla. „T-tak t-o nepř-ežiju" zakoktal jsem a chtěl odejít z místnosti. „Ale přežiješ... My se o to postaráme" řekl Rai který právě vešel do místnosti.

Nahlas jsem polkl a rychle zmizel do svého pokoje, kde seděl Don a hladil Miu. Vytáhl jsem nabíječku, která byla napojená v mobilu. Zavřel jsem notebook. „Ty někam jdeš?" zeptal se Don a já jenom kývl. Vyšel jsem z pokoje na schodech, kde jsem potkal Raie. Dal mi svoji ruku do cesty. „Kampak?" zeptal se a koukal se na mě z výšky.„V-ven" řekl jsem a snažil se podlést jeho ruku, ale on tam dal svoji nohu. „Venku prší... Pojď se s námi koukat na film" řekl a chytil mě za ramena. Nahoře nad schody stál Don. Vždycky mi přišli strašidelný a ty pomluvy, které po škole putovali ještě dřív než si moje matka vzala pana Akariho...

„Ne t-to j-je do-brý j-á se ra-ději pů-jdu pro-jít" řekl jsem a shodil mu ruku, kterou mě držel okolo ramen. Rychle jsem seběhl schody a popadl boty. Vyšel jsem ven, ale ještě než jsem za sebou zabouchl dveře, jsem se koukl na schody. Oba tam stáli a pozorovali mě.

Chodil jsem po ulicích, ale moc jsem to tu neznal. Ocitl jsem se u gay baru. Venku se cucali dva chlapci. Fuj. Rychle jsem okolo toho baru prošel. Vyšel jsem z uličky stáli tam nějací chlapci, asi čtyři. „Hej.. koukněte tu je buzík" zařval ten jeden a rozešel se za mnou. Ostatní šly za ním. „Hej počkej... mi si chceme taky užít" rozběhl jsem se pryč. „Hej kam to běžíš?" zařval a potom jsem slyšel jenom dupot.

Vběhl jsem do nějaké uličky, ale byla slepá. Chtěl jsem se otočit a běžet na zpátek, ale už bylo pozdě. „Jsi si myslel že nám utečeš?" jeden z nich řekl a ostatní se začali smát. Začali mě mlatit hlava nehlava.

Potom mě tam jen tak nechali a odešli. Sedl jsem si. Bolela mě hlava a hrudník, zvedl jsem se a dokulhal se domů.

Otevřel jsem dveře všude bylo zhasnuto, taky bylo hodně pozdě. Máma byla zvyklá, že jsem zmizel a došel až pozdě večer. Byl jsem strašně unavený. Vyškrábal jsem po schodech nahoru a vlezl do pokoje, kde jsem se zamčel. Lehl jsem si na postel a chvíli jsem bolestně syčel, než jsem našel správnou polohu na spaní.

Doufám že se nový příběh bude líbí 😘😘😍😍 Užijte si zbytek silvestra a všechno nejlepší do nového roku🎉🎉🎊