The Mission

2

   Let byl dlouhý, ale bez potíží. Přistanu s vrtulníkem na určeném místě a vydám se k dřevěnému srubu. Podle mých informací je momentálně Barton na misi necelých sto kilometrů odsud. Pokud se dostane do naší malé pevnosti a zajme Gregoryho Huena, Hydra nebude moci dělat nic pro svou záchranu. Proto ho musím dostat ještě před tím. Dle mých informací by měl být sám. O to, to bude těžší. Ale spoléhám na svůj výcvik. Přesto, nehodlám umřít. A ani se vrátit k Hydře. Né že bych ji chtěla zradit. Ale nemyslím, že by byli radostí bez sebe, kdyby mě uviděli živou. Proto si schovám věci do mé tajné skrýše pod kořeny stromu. Později se pro ně vrátím. Teď si dám něco na zub a ráno vyrazím.

   Ve srubu si znovu pročtu celou Bartonovu složku. Něco mi na něm přijde povědomé. Něco co mi stále uniká. Nachystám si ledový salát, pár rajčat, okurek, papriku... zdravá strava, tak jak jsem zvyklá. Celé to spořádám a vydám se nahoru do ložnice. Lehnu si do postele a zhasnu poslední světlo.

* * *

   Ze spánku mě probudí tiché zapípání. Ihned jsem v pozoru, ale nic na sobě nedám znát. Tiše oddechuju dál. Až po nějaké chvíli kdy jsem si jistá že v pokoji nikdo není otevřu oči a posadím se. Hned mi dojde co to bylo za zvuk. Na malé obrazovce přístroje který leží na desce nočního stolku bliká vykřičník. Najednou je veškerá opatrnost ta tam. Vyskočím z postele.

   „Zatraceně, do prdele!!!" zanadávám. Většinou se kontroluju, ale tohle je krizová situace. Čip který vložila Hydra do Bartonova luku jasně vysílá jeho pozici. Už je necelých pět kilometrů od srubu. Tohle jsem teda nečekala. Nerozsvěcuji. Oči už mi přivykli na tmu takže vidím dobře. Popadnu luk a toulec a ještě rychle hmátnu po pistoli. Srovnám polštáře na posteli a přehodím přes ně deku, aby to vypadalo že tam někdo leží. Starý trik, přesto pořád funkční.

   Dveře nechám otevřené a seběhnu po schodech dolů. Ani nepomyslím na obouvání a už prolézám skrytými dveřmi ven. Kouknu se na přístroj. 500m a blíží se. Zaběhnu do lesa obklopujícího srub a vyšplhám na strom o kterém vím že je v dostřelu a ze kterého vidím přímo do ložnice.

   A potom uvidím světla. Za chvíli se ozve i hluk motoru. Tiše sedím a vyčkávám. Auto přejede srub a asi po dalším kilometru zastaví. Vypnu displej. Vím že se Barton vrací po stopách auta. Jestli se o mě dozvěděl, ví také jaký mám výcvik. Za deset minut uslyším vzdálené, tlumené kroky, ale trvá dalších pět minut než uvidím postavu. Přes rameno má luk. Poprvé v životě vidím můj osud. To pro co jsem žila. Možná jsem se na tento okamžik i těšila. Až konečně uvidím zdroj onoho velkého plánu. Barton si neomaleně vykračuje po příjezdové ceště jako by byl nezranitelný. Mám nutkání vystřelit už teď. 

   No tak, buď trpělivá Rose. Užij si to ještě minutku. 

   Nabádám se ke klidu a s úsměvem na rtech pozoruji jak vezme za kliku a pokusí se otevřít. Tak hošane, teď se ukáže jak dobrý je tvůj výcvik. Za chvíli se vyšplhá po stěně nahoru, přímo do okna mé ložnice. Fajn výcvik by ušel. Tiše otevře okno a vklouzne dovnitř.

   Pozvednu luk a zamířím. Osa šípu přesně protíná jeho krk. Představuji si jak hrot projede kůží, pak masem a nakonec přesekne míchu což způsobí okamžitou smrt. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Potom zatajím dech a vystřelím.

   „Ne!" ozve se za mnou výkřik. Stihnu se otočit abych viděla záblesk rudých vlasů.