Pamatuj 'Dokončeno'

Doma

Mia se probudila další den ráno. Myslela si, že to všechno byl jen sen. Otočila se, aby viděla, že Tomas spí vedle ní. Ale nespal. Nikdo tam nebyl. Jen ona. Vstala a došourala se do koupelny. Bylo ji mizerně. Uvnitř ji svíral takový úzký pocit a udělalo se jí opět špatně. Běžela na záchod. Když se vyzvracela, šla do sprchy. Začala plakat. Tak moc. Neuměla bez Tomase žít. Ano, občas byli od sebe daleko, ale.. ne takhle. Nemůže dovolit, aby jí ho vzali. Ne po tom, co všechno spolu prožili, co se od druhého naučili..

,,Dobré ráno," usmála se Tasha ale nebylo to nic platné. ,,Dobré.." sedla si na barovou židličku Mia. ,,Udělala jsem ti lívance," dala talíř lívanců před Miu, ale ta se jich ani nedotkla. ,,Mio, musíte jíst." Mia zpozorněla. ,Musíte?' proč Tasha použila množné číslo? Mia na ni chvíli koukala. ,,Holčičko, měla jsem to stejné, když jsem čekala Toma." pohladila ji po ruce. ,,Ale já..." Mia nevěděla, co má říct. Tohle všechno mělo být překvapení.

,,Víte," začala Mia. ,,Měla jsem v plánu to všem oznámit. Teda nejdříve Vám a pak Tomasovi." ,,Tomas bude určitě rád." sedla si Tasha vedle ní. ,,Řekni mi, jak vy dva jste se seznámili? Jste přeci každý jiného oboru." začala Tasha vyzvídat.

,,No víte," začala Mia. ,,Před třemi lety, jsem v Londýně začínala. Moc jsem nevěděla, vlastně vůbec, kde je metro." usmála se Mia nad touto krásnou vzpomínkou. ,, Hledala jsem na mobilu a do toho jsem spěchala, protože už tak jsem šla pozdě a první den. Najednou jsem do něj narazila. A polila jsem ho horkým kafem." ,,No, tak proto Tom ani nezuřil, když mi tu košili přivezl na vyprání," smála se Tasha a dodala: ,,Byla jeho nejoblíbenější." ,,No a já jsem mu ji zničila... no, velmi jsem se mu omlouvala. On nad tím mávl rukou, že je to jen kus oblečení, a jestli mi může koupit novou kávu. Řekla jsem, že ano, ale jindy." Tasha pozorně poslouchala. ,,A on, ať mu dám aspoň číslo. Křikla jsem na něj svoje číslo, a utíkala pryč. Netušila jsem, že se mi někdy ozve a nějak jsem toho kluka vypustila z hlavy." ,,A on se ozval" usmála se Tasha. ,,Ano usmál, a naše první rande bylo v kavárně a koupil mi kafe." usmála se Mia, měla pocit, jako kdyby byl vedle ní.. ,,Měla bych zavolat jeho kamarádovi, měl by vědět, že.." opět se ji zavalily oči slzami a odešla do pracovny.

,,Co je? jsou tři ráno" řekl na skype Dylan.

,,Ahoj tady Mia, Tomas je v nemocnici."

,,No dobrý, fórky si nechte na jindy dobrou." chtěl zavěsit.

,,Dylane, já si nedělám srandu. Měl nehodu na motorce." začala plakat. Dyl zjistil, že si nedělá srandu.

,,Hej zlato, bude v pohodě jo? Je to Brodie, ten to zvládne."

,,A nemůžeš přiletět? Potřebuji někoho.." vzdychne Mia.

,,Dobře, jakmile to pujde ok?"

,,Dobře děkuji Dylane." zavěsí.

,,Nevadí Vám, že ten jeho kamarád z Ameriky.. ehm Dylan..přijede?" vrátí se Mia do obýváku. ,,Ale kdeže, proč by mělo. Je to váš dům," řekne Tasha.

Dny plynuly, z nemocnice nevolali, že by se Tomas probudil. Tasha tam volala každý den, aspoň pětkrát. Pokaždé ji řekli to stejné. ,,Ne paní Sangsterová, jakmile se probudí, ozveme se Vám." Tasha tam jezdila každý den, Mia mu posílala květiny, nesměla za ním, nebyla rodina, idkyž čekala jeho dítě. Musela vydržet, než bude převezen na normální pokoj. To čekání ji zabíjelo.

______________

A máme další díl, tak co? :) doufám, že máte husí kůži. Probudí se Tomas? a bude všechno jako dřív? :)