Dorazili jsme konečně k backstagi. Všichni seděli a popíjeli pivo. Přesně takhle jsem si to představovala. Všichni stichli a jejich oči se upjali na nás.
MenT udělal krok ke mně. Chytl mě za ramena a prohlásil: „tohle je Viki výherkyně soutěže o tenhle skvělej den s náma."
Nedokázala jsem ze sebe vydat jediného slova , atak jsem alespoň zamávala.
„A tohle jsou..." než to stačil MenT doříct doplnila jsem ho: „ Youtubeři a ty já všechny moc dobře znám."
Všichni se začali smát. Nervozita upadla.
Chvíli jsem tam jen tak stála přemýšlejíc , kam se asi půjdu usadit. Cítila jsem se jako dítě v cukrárně. Tolik různých možností , ale kterou si mám vybrat ? Netrvalo dlouho a mé rozmýšlení bylo u konce.
„Pojď si sednout!" Zavolal na mě MenT. Neváhala jsem.
Jakmile jsem si přisedla veškerá pozornost se strhla na mě. Už od malička bývám středem pozornosti , takže to pro mě nebyl žádný problém.
„Tohle je tvůj první utubering?" Zeptal se House.
„Ano, takže moc nevím co od toho mám čekat." Uchechtla jsem se.
„Tak snad se ti tady bude líbit." Usmál se na mě Kovy.
„Jojo, děkuju."Odpověděla jsem a úsměv mu oplatila.
Můj pohled ale zaujalo něco jiného. Byla to velká hlavní stage. Jaký to asi je stát na takový stagi.. To musí být skvělej pocit.
Martin zaujat mým pohledem jakoby mi četl myšlenky:„Nechceš se kouknout nahoru na stage?"
„To by bylo skvělý."
Zvedl se, vyrazil ke stagi a já za ním. Chvíli jsem jenom tak stála na schodech a obdivovala ten výhled. Viděla jsem kolem mě procházet MenTa. Vyskákal po schodech na stage a zašeptal něco Martinovi. Martin přikývl. Otočil se ke kulisákovi a vypůjčil si mikrofon. Mlčky jsem stála a pozorovala co se bude dít.
„A přichází Viki!" Zakřičel Martin do mikrofonu zatímco se přes areál rozehrála hudba.
Na nic jsem nečekala a okamžitě jsem vyběhla na pódium. Mávala jsem a posílala pusy do prázdna. Nakonec jsem si to odtancovala zpátky k MenTovi a Martinovi.
„Jaký je to pocit bejt poprvé na utuberingu?" Řekl Martin do mikrofonu , který mi následně předal k puse.
„Je to určitě skvělej pocit a nehorázně se těším až vás všechny dneska potkám!"
Všichni tři jsme se začali smát.
Kéžby jsem nikdo další nepřišel. Bohužel podle toho co jsem četla tu bude kolem 20 000 lidí. To nemám šanci si s nimi popovídat. Jsem tu sice dřív než ostatní , ale na co mi to je když každou chvíli otevřou brány. Musím toho všeho využít.
„MenTe?"
„No?"
„Nechtěl bys mi ukázat svůj stánek?"
„Jo , jasně, pojď zamnou." Zamrkal na mě svýma modrýma očima. Jak já miluju pohled jeho krásných modrých očí.
-
„Tak tohle je můj stánek." Rozmáchl rukama.
„Není to nic extra. Támhle je shop,Támhle se fotím a támhle je maluch."
„Wow." Okamžitě jsem se rozběhla k maluchovi.
Zase krátká a nezáživná část ale příště to už bude lepší SLIBUJU xd ❤️
