Podívala jsem se na hodinky. Bylo 12:05 , já jsem seděla v backstage a čekala na Honzu. Nedokázala jsem přestat sledovat čas. Ubýhalo to hrozně pomalu. Podívala jsem se na program. V hlavě se mi promítaly různé myšlenky.
„Sakra , on má vážně program??" Zašeptala jsem si pro sebe. V tu chvíli jsem neměla chuť nic dělat. Pořád jsem si opakovala , že mě tam nechal schválně. Ale nezvládla jsem to nechat být.
Vzala jsem si tašku a kráčela si to směrem ke gaming stage. Seděla tam banda youtuberů a mezi nimi Honza. Vypadalo , že se náramě bavili. Věděla jsem , že jsem od toho neměla nic moc čekat. Přece jenom jsme se znali jen pár hodin.
-
Po asi 5 minutách stání před pódiem si mě Honza všiml. Stuhl mu úsměv.. ale jen na chvilku. Otočil se k počítači jakoby nic a dál se bavil s ostatními při hraní. Prorvala jsem se davem zase zpátky a odešla. Viděl mě odcházet. Nemohl s tím nic udělat.
-
Přišla jsem k Vláďově zóně. Potřebovala jsem se odreagovat. Sedla jsem si na červenej gauč a do ruky vzala ovladač. Fungovalo to, ale jen chvíli. Nakonec jsem se zvedla a sedla si zpět do backstage.
-
Míjeli se kolem mě lidi , ale já je nevnímala.
„Má tady někdo hlad?" Ozval se mně už dobře známý hlas.
Nic jsem neřekla, jenom jsem na něj obrátila oči. V rukách držel dvě palačinky. Oči jsem následně zase sklopila dolů. Povzdechl si a přisedl si ke mně.
„Hele , já tě tam nechtěl nechat," klesl mu hlas.
„Ale nechal," šepla jsem.
„Nebylo to úmysl-"
„Stačilo kdybys mi to jen přišel říct a nebo po někom poslal zprávu. Musel si to vědět aspoň trochu dopředu." Skočila jsem mu do řeči.
„j-já.. omlouvám se." Podal mi palačinku.
Bez jediného slova jsem si ji vzala. Vypadalo to , že ho to vážně mrzelo. S naprostým klidem se přisunul blíž. Byla jsem nervózní, ale nevěnovala jsem mu pozornost.
„Nemáš zas nějakej program náhodou?" Zeptala jsem se ironicky.
„No měl bych jí asi ještě na stánek , ale dejme tomu že do 13:30 jsem celej tvůj." Zašklebil se.
Obrátila jsem oči v sloup a oba dva jsem se zasmáli.
-
Tehdy jsem nechtěla aby odešel. Přišlo mi , že si vážně rozumíme. Ani mi nepřišlo , že se známe pár hodin. Dokázal mi naslouchat a vždycky to dovršil nějakou sarkastickou poznámkou. Bylo to fajn.
„Kolik je ?"
„13:32"
„Shit , už jsem měl být na stagi." Zvedl se , mávl mi a odběhl pryč.
Já zůstala v backstage.
-
„Tak co jaký to tady je?" To byla otázka kterou jsem za ten den slyšela už aspoň pětkrát. Tentokrát se mě ptal Baxtrix.
„Je to faajn" usmála jsem se. On si ke mně přisedl a dali jsme se do řeči.
Pokračování příště 🧐 jakej máte zatím názor?❤️❤️
