„Mám už celkem hlad," namítla jsem MenTovi.
„No, stánky už jsou sice postavený , ale nejspíš nám nic neuvaří.. Ale v backstagi by možná mohlo být nějaký jídlo."
Vydala jsem se za ním směrem k backstage.
„Já jsem nestihla snídani , proto mám takový hlad," nadhodila jsem aby si nemyslel , že 20 minut po začátku akce mám už hlad.
„Sis měla přivstat a stihla bys snídani," zasmál se mi.
„Vstávala jsem o půl paté abych to stihla na devátou a ve vlaku jsem spala. Stačí?" Zašklebila jsem se na něho.
„Kde bydlíš , že jsi musela vstávat tak brzo?" Zeptal se , se zvědavým podtónem.
„V takovém malém městě za Brnem."
„To je docela daleko.."
„Docela jo," zasmála jsem se.
„Jakto, že jsi se zapojila do soutěže , tak daleko?" Zasmál se.
„Tak řekla jsem si , že je to příležitost a že kdybych to vyhrála , tak si hold přivstanu a pojedu do Praha , ale bohužel to odnesla moje snídaně," řekla jsem s úsměvem.
„Jo taak.. v backstagi se určitě něco najde," snažil se zadržet smích.
-
„Můžu ti vzít polívku?" Zeptal se mě s roztomilým úsměvem na tváři.
„Polívka zní fajn," odpověděla jsem mu s úsměvem. Kdybych tu byla sama nejspíš bych si dala něco jiného , ale nechtěla jsem být vybíravá.
-
„Tady ji máš," usmál se. Položil přede mě misku s polévkou ve které plavali 4 játrové knedlíčky.
„Děkuju." Vzala jsem si misku a položila ji před sebe.
„Nevěděl jsem kolik chceš knedlíčků , tak kdybys je nechtěla můžeš mi je dát."
„Já knedlíčky ráda," mrkla jsem a s úsměvem jsem se pustila do jídla.
„Ale na sushi nemaj. Sushi já totiž úplně miluju."
„Já taky! Konečně někdo.." povzdechl si.
„Nechápu jak někdo může říct, že je to odporné." Zavrtěla jsem hlavou.
„Úplně souhlasím. Třeba Tomáš nemá rád ryby a tím pádem ani sushi a já to prostě nechápu." Kroutil hlavou.
„To by mělo bejt tresný." Začali jsme se oba smát.
„Jsem tak rád , že to vyhrál někdo jako jsi ty," odvětil s klidem.
„Co tím myslíš někdo jako já?" Namítla jsem zvědavě.
„No jakože já mám svý fanoušky rád, ale většina z nich jsou děti , které se ptají na otázky typu: "Jak vypadá GEJMR?? " a celkově bych si s nima prostě nemohl povídat to je jasný. Prostě jsem rád , že jsi to vyhrála TY."
Cítila jsem jak se začínám červenat.
„No já jse-"
"Viki pojď zamnou půjdeme nafotit propagační fotky , takže si půjdeš vyzkoušet atrakce na fanta stánku , aby bylo vidět jak ses to skvěle bavila," zavolala na mě Týna. Chytla mě za ruku a táhla mě ven k fanta zóně.
„Bavila jsem se dokud si mě neodtáhla." Podívala jsem se na MenTa , který nechápal nynější situaci.
Týna se jen zasmála: „taak tady si půjdeš vyzkoušet lezeckou stěnu a my uděláme pár fotek."
Snažila jsem se co nejvíc usmívat , ale byla jsem znechucená.
-
„Cože?!" Zašeptala jsem si pro sebe. Na hodinách bylo 9:44. To zatracený focení trvalo 15 minut. Rozběhla jsem se k MenTovýmu stánku , ale nebyl tam.
-
„Hele kluci neviděli jste Men-" pohledy kluků se upřeli na lavičku , kde seděl jako jediný MenT.Rozběhla jsem se k němu.
„Stalo se něco?" Podívala jsem se do jeho sklamaných očí.
„Jsem Honza.," zamumlal.
„Co?"
„Můžeš mi říkat Honzo," řekl trochu zřetelněji.
Přikývla jsem. Ale tohle mi nestačilo.
„Čekám na odpověď," podíval se na mě psýma očima.
„No tak , co se děje?" Pousmála jsem se na něj.
„To nic.. kdyžtak ti to řeknu později. Nechceš si sednout?" Zeptal se mě a snažil se na mě trochu usmát.
-
„Pojď semnou k tvýmu stánku , vyberu si nějakou tvoji mikinu, abych tě aspoň trochu reprezentovala tady."
„Jo jasně."
-
Přišli jsme ke stánku , ale nikdo v něm nebyl.
„Tak to je jedno. Přijdu si pro ni později."
„Víš co, vem si moji." Začal si sundávat jeho černou mikinu. Měl pod ní tričko ze svýho merche , které se mu při sundávání mikiny trochu vyhrnulo. Shrnul si ho zpátky dolů a podal mi jeho mikinu.
„Jee děkuju , nakonci ti ji vrátím."
I přes to , že v ní dneska chodil ve velkém horku , nebyla vůbec cítit potem, právě naopak hezky voněla.
Konec 4. Části .. děkuju moc za přečtení a případné hvězdičky či komentáře ily❤️s největší pravděpodobností výjde další část ještě dneska💛
