Seděla jsem ve vlaku a přemýšlela. Je divné , že jsem tu soutěž vyhrála zrovna já. Bude tam spousta mladších dětí a pravděpodobně se k nikomu z nich ani nedostanu.
-
„Praha hlavní nádraží" ozvalo se z reproduktorů vlaku. Sbalila jsem si telefon a další zbytečnosti , které jsem měla poházené na stole.
-
„Konečně" zašepla jsem si pro sebe. Po dlouhém hledání jsem našla správnou stanici metra. Bylo narváno , ale nepřekvapovalo mě to. Chytla jsem se tyče a nachvilku zavřela oči. V hlavě se mi pořád míjeli myšlenky jako: "Co když bude jiný jako na videích?" Nebo : "Co když se k němu ani na minutu nedostanu?" Ale od všech těch zbytečných myšlenek mě zachránil podlouhlý tón , díky kterému jsem věděla , že musím vystoupit. „Praha , výstaviště" zaslechla jsem na cestě ke dveřím.
-
Jak jsem se blížila k výstavišti , míhalo se kolem mě víc a víc lidí. Začala jsem být nervózní. Protáhla jsem se davem lidí k přepážce.
„Dobrý den" pozdravila jsem a ukázala jsem svoji výherní vstupenku.
Pán se podíval na vstupenku a pochopil. Pustil mě k němu a na ruku mi nalepil náramek. Byl zelený a velkými písmeny měl na sobě nápis : "BACKSTAGE". Chvíli jsem tam jen tak stála a nechápala.
„Můžeš jít dovnitř" pousmál se.
Přikývla jsem a nadšeně jsem vkročila do areálu. Cítila jsem se jako malé dítě. Nedokázala jsem uvěřit , že mě pustili dovnitř dřív než ostatní.
-
Zahlédla jsem vysokou tmavovlasou paní. Něco mi říkalo , že by mohla být něco jako organizátorka. Projela mě pohledem. Jakmile si všimla zeleného náramku přiběhla ke mně.
„Ahoj, ty jsi Viki , že? Výherkyně soutěže?"
„hm-hm" přikývla jsem.
„No výborně..!" Chytla mě za ramena a začala mě provádět areálem.
„ ....a tady má zónu MenT.."
Zbystřila jsem. Jak už jste jistě poznali, MenT je můj oblíbenec. Sleduji ho už od naprostého začátku a na něj se taky nejvíc těším.
„Táhle jde.. MenTe!" Zavolala na něj. Otočil se a šel směrem k nám.
„Konečně to je moje chvíle!" Řekla jsem si pro sebe. Tak dlouho jsem čekala až se s ním budu moct potkat. Ale bohužel nervozita byla větší.
„Ahoj! Ty jsi ta co vyhrála tu soutěž?"
„A-Ano" jediné co ze mě zvládlo vyjít.
„Těší mě já jsem Honz-.. MenT." Představil se mi , ale já ho už samozřejmě znala.
„A ty jsi..?" Zeptal se mě.
„Viki.. Viki se jmenuju" vykoktala jsem. „To nezačalo nejlíp" řekla jsem si pro sebe.
Tmavovlasá paní- která se mi dříve představila jako Týna- mi nabídla dokončení prohlídky.
„Zvládnu to , ale děkuju" řekla jsem tiše a pousmála se.
Týna přikývla a odešla zatím co já jsem se vydala k MenTově stánku.
-
„Nepotřebuješ s něčím pomoct?" Zeptala jsem se a pousmála.
Otočil se na mě a zasmál se: „Nene , to je dobrý."
„Když už tady jsem chci bejt aspoň trošku užitečná."
Podíval se na mě a zavrtěl hlavou: „ Vážně tu nic nemusíš dělat. Ale jestli chceš můžeš jít semnou dozadu za klukama."
„Ráda."
Viděl na mě , že se trochu stydím. Snažil se odlehčit situaci: „ A kolik ti vlastně je?"
„17" odvrátila jsem svůj pohled do země.
Bylo vidět , že se mu ulevilo. „Myslel jsem , že jsi mladší," ušklíbl se.
„To slýchám často."
Zasmál se.
Takže tady ukončím první část :dd děkuju za to , že jste si to přečetli a budu moct ráda za názory či hvězdičky❤️
