Už vím proč...
Už vím proč jsem na mobilu tak dlouho.
Už vím proč jej prostě nevipnu a nejdu ven.
Je to proto..
Protože se bojím svých vlastních myšlenek.
Protože s nimi nechci být sám.
Protože vím, že by mě mé ohavné myšlenky dokázali přimět i k sebevraždě.
Moje myšlenky jsou velmi špatné.
Nejsou veselé a nepohybují se v sekci hračkářství, cukrové vaty a jednorožců.
Jsou tak blízko smrti. Když nemám mobil, odreagování... Myslím na to...
Na tu volnost, která by přišla se sebevraždou..
Je hrozné vědět tento fakt. Nejraději bych nad ním ani nepřemýšlel, ale mé myšlenky říkají něco jiného.
Ale proč?
Je to mnou?
Je to mou rodinného?
Mým chováním, které spočívá v tom, že se chovám jako kdybych měl aspergrův syndrom?
Proč jsem takový?
Je někdo takový jako já?
Takový... Divný..
Proč právě já?
Co jsem komu udělal?
Vždyť já nejsem jako ostatní..
Jsem prostě jiný, moc zvláštní.
Nejraději bych vzal provaz a oběsil se.
Bez telefonu už jsem 5 hodin.
Jsem jen já a mé myšlenky.
Mé myšlenky jsou stále černější a má mysl je více a více zateměná.
Mám nehorázně velkou chuť si ublížit.
Chybí mi ten pocit bolesti, který mě byť jen na chvíli odprostí od mých myšlenek.
Potřebuji si zas ublížit.
Připadám si jako feťák a bolest je má droga.
