Podle mě je tu on ten otec, který mě má podržet, když je mi nejhůř. Ty jsi u mě naprostá nula nesnáším tě a i když se říká, že děti toho svým rodičům dost odpustí, tak na mě už těch podrazů bylo moc. Tobě bylo hrozně každých 15 minut jsi za mnou chodil s pláčem a já tě utěšoval. Říkal jsi mi, že jsem na tebe nejmilejší a tak, pak jsem šel jen čistě náhodou okolo, když tě někdo naštval a začneš mě mlátit tak, že mám modřiny a málem zlomenou ruku. Měl jsi štěstí, že to bylo jen naražený. Dneska jsem měl narozeniny a spal jsen déle než obvykle. Ty jsi volal v devět ráno a já ti to nezvedl, když jsem ti volal zpátky začal jsi hrát na city a pohádkami typu: Myslel jsem si, že už mě nechceš nikdy slyšet. Chápu, že je toho na někoho občas moc, ale já nemohu... Nemohu se nikomu svěřit. Matka mi umřela a vypadá a to, že vychovávám víc já tebe než ty mě. Chtěl jsem od tebe být co nejdál, ale nepovedlo se. Proto jsme ti napsal dopis na rozloučenou, kde píši jen o těch dobrých věcech, aby jsi nemyslel na ty špatné a neudělal jsi si nic, i když vím, že by jsi si nic neudělal na to se máš až moc rád. Dopis na rozloučenou jsem dal na jídelní stůl a šel ven. Posledních pár chvilek naživu. Vyhlédl jsem si takovou starou chatu u lesa. Rád jsem tam chodil. Už jsme tam měl připravené lano. Jen jsem si stoupl na stoličku, samičku dal okolo krku a řekl s úsměvem na rtech. "Sbohem." Skočil jsem ze stoličky a stále se usmíval. Nikdy bych nebyl šťastnější než právě dnes. Dnes začínám být zase volný a mohu si létat jako pták.
