Normální holka

17.

Ráno jsem vstala brzo jelikož jsem byla naštvaná na mamku a přemýšlela jsem nad tím jak to teď bude mezi mnou a Adamem. Ještě chvíli jsem koukala do stropu  a pak jsem se šla obléct. Oblékla jsem něco v čem bych vyznala smutek a šla do kuchyně. Vzala jsem si něco co můžu sníst cestou. a zmizela jsem z domu. Cestou jsem pořád myslela na Adama a mě. Před školou bylo už pár lidí, který mě nesnášely plus Adam. hned šel zamnou.

Adam: Musíme si promluvit.

Já: O čem?

Adam: Jak to teď mezi náma je? Moje mamka říkala, že spolu chodit můžem i přes zákaz jenom by jsme byly někde kde tvoje mamka nás nenajde. 

Já: Adame přemýšlela jsem.

Adam: O čem?

Já: Měly Bychom se rozejít.

Adam: Proč?!

Já: Nemůžeme být spolu když mě moje máma hlídá na každým kroku. Promiň.

Pak jsem odešla dál od něj. Celou dobu jsme ve spolu nepromluvili. A bylo mi to strašně líto. Pořád na mě koukal a já nemohla odolat a šla jsem o poslední přestávce za ním.

Já: Adame?

Adam: No?

Já: Po škole se sejdeme před budovou a vážně si promluvíme.

Adam: Dobře. Jsou to dobrý Zprávy?

Já. Jo.

Adam: Dobře tak před školou.

Já: Ok.

Jinak se dál ve škole  nic neudálo.

Po škole jsem šla do jídelny se najíst a hned na to ven čekat na Adama. Když konečně přišel chtěla jsem mu něco říct, ale moje mamka pro mě musela přijet. Omluvně jsem se na něj podívala a šla si sednout do auta. 

Mamka: Neříkala jsem ti, že se sním nebudeš stýkat!!??

Já: Ale já jsem si s ním chtěla jenom promluvit.

Mamka: Ne prostě se s ním nebudeš bavit a hotovo!!

Já: Fajn.             Řekla jsem naštvaně.