Shattered Memories... [Zrušeno]

❌PROLOG❌

Utekla jsem ven z pizzerie. Venku na mě čekali dva stíny - medvěd a zajíc. Kdo jsou Ti dva? Přijdou mi povědomí...

Pohled Foxyho

Vzbudil jsem se. Zdá se mi, že si pomalu nic nepamatuji. Matně si vzpomínám na tajemnou postavu, která se slzami v očích zapaluje nějakou budovu.
Rozhlédl jsem se po místnosti. Jsem v nějakém pokoji a nejsem tu sám. Každou postavu si detailně prohlížím.

Jako první tu je hnědý medvěd, který je vyšší než já.
Dále tu je kuře a v ruce drží talířek s cupcakem. Na první pohled vypadá sympaticky.
Vedle ní stojí bílá liška s růžovými detaily. Mluví s malým robotickým chlapcem, jenž má několik špičatých zubů vedoucích kolem dokola od jeho úst až po zadní stranu hlavy.
Náhle k nim přijde zajíc a již zmíněný medvěd. Zdá se, že se znají.
Pohlédnu dál a zahlédnu další dva medvědy - jeden má vybledle žlutý nádech a druhý má černou barvu. Tito dva též o něčem hovoří.
Když se otočím, tak ze dveří vyjde malý zajíc a vysoká a velmi štíhlá loutka. Oba si to namíří ke dvěma medvědům, které jsem zmínil před chvílí.
Většina měla jeden stejný znak - byla poničená.

Když jsem se rozhlédl, rozhodl jsem se přijít ke skupince, kterou tvořili 4 členové - hnědý medvěd, liška, robotický chlapec a zajíc. Liška se na mě usmála.

„Už jsi se vzbudil“

„Ano”

„A jsi v pořádku?“ zeptala se s ustanou tváří.

„Proč se ptáš? Vůbec, kdo jsi..?“

Pohled Lucy

„Lucy...“ přistoupí ke mně stínový medvěd.

Mlčím. Jsem Lucy? Asi ano.

„A-ano..?“

„Jsi v pořádku? Víš, kdo jsi? Pamatuješ, co se stalo?”

Medvěd se začíná starat. Chvilku přemýšlím a odpovím: „Ano, jsem v pořádku. A-asi jsem Lucy? A ne, nevím, co se stalo...“

Medvěd chvíli stojí jako přibitý. Neví, co má odpovědět.

„Ano, tvé jméno je Lucy Jason. Právě jsi v těle animatronika SpringTrapa-“

„Proč ta pizzerie za mnou hoří..?!” skočím do řeči medvědovi.

„To neřeš... Byla to nehoda...“

„Co když je někdo uvnitř..?“ zeptám se se slzami v očích.

„Neboj,“ usměje se medvěd, „nikdo uvnitř není, jsem si naprosto jistý. Teď se však musíme postarat o tebe. V tomto kostýmu se nemůžeš volně pohybovat, takže vytáhneme tvoji duši a přeneseme ji do těla jedného z animatroniků, kteří se nachází v těchto krabicích.“

„A jací animatronici tam jsou?“

„Sám nevím...“

„Dobře.“

„Jsi připravena?“ ujišťuje se medvěd.

„Sama nevím. Asi ano.“

„Dobrá tedy,“ odpoví medvěd a přiblíží se ke mně blíže.

Náhle k němu přistoupí i zajíc. Medvěd chytne oběma svýma rukama moji pravou ruku a zajíc zase svýma moji levou. Náhle se cítím lehká.

„P-páni... Nemohla bych takhle zůstat? Je to nádherný pocit.“

„Bohužel... Tvoji duši by to stáhlo pryč a nemůžeš se již navrátit.“

„Tak dobře,“ usměju se a vlezu do jedné z krabic. Je tam veliká tma, takže nevím, jaký to je animatronik.

„Takže, teď se rozloučíme?“ zeptám se.

„Blázníš?“ zasměje se zajíc, „jedeme s tebou, přece tě v tom nenecháme!“

Usměju se. Sice netuším, kdo ti dva jsou, ale přijdou mi velice sympatičtí. Je možné, že je znám?

Milý čtenáři, vítám vás u velice očekávaného pokračování mé fanfikce You see... I’m a MONSTER...
Ano, trvalo mi to dlouho, za to se omlouvám... Ale napadl mě příběh na pokračování, takže tady je. Netuším, jak často budu vydávat nové kapitoly, ale pokusím se jednou za týden (nic neslibuji)
Mějte se hezky a čau 💕

(561 slov)