Shattered Memories... [Zrušeno]

3

Pohled Nightmare Foxyho

Všichni jsme se postupně seznamovali. Netuším proč, ale něco mi říká, že většinu z nich znám. Z davu však zlatavý a černý medvědi vyčnívají. Nevím proč, ale myslím si, že mají něco za lubem...

Po nějaké době seznamování se Fredbear ozval: „Za chvíli bude šest. Dnes jste se seznámili, zítra nastane práva zábava, uvidíte.“

Jeho úsměv odhaloval, že má nějaké plány - nejsou však dobré, tím jsem si jist...

Pohled Lucy

Stále jsem tam stála a zírala do zdi. Také jsem nemohla přestat myslet na toho cizince, který se mnou před chvílí hovořil.

„Ball... Jsi tu...?“

Hledají mě... Nadechla jsem se... Vydechla jsem...

„Ano... Jsem tu...“ nic jiného jsem nezmohla říct.

„Proč jsi neutekla...? Není bezpečný...“ řekla Baby a přišla ke mně.

„J-já sama nevím... Cítila jsem, že mám zůstat...“ řekla jsem.

„Fajn... Hlavně, že jsi v pořádku...“ řekla Baby. „Pojď, musíme se vrátit... Za chvíli je šest hodin...“

„Fajn...“ řekla jsem a následovala Baby.

„Všichni už jsou na svých místech... Zbýváš jen ty...“ řekla Baby.

„Baby... Jen... Mám otázku...“ dostala jsem ze sebe.

„Ano Ball?“ zareagovala Baby.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se.

„No, nikdo ho pořádně nezná, ale říká se o něm, že je to pouhý endoskeleton, který čeká, až nalezne správné součástky, které se ale nachází v nás, takže proto by ses od něj měla držet dál“ řekla hned Baby.

„Dobře, díky za odpověď.“

„V pohodě, pokud budeš ještě něco potřebovat, neváhej a zeptej se mě.

„Fajn... No nic... Měj se večer“ řekla jsem a prolezla do své Galerie.

Pohled Circus Baby

Ballora mi povahou někoho připomíná. Nedokážu si však vybavit koho. Možná z práce? Ne. Střední? Tam se mnou nastoupilo spoustu mých spolužáků ze základky.... Počkat... Možná ji znám ze základky. Možná....

Pohled Lucy

Byla jsem v místnosti s Minirenami.

„Co chceš dělat Ball?“ zeptala se jedna po chvíli.

„N-nevím...“ zamumlala jsem...

„Zazpívej... Prosím“ navrhla jedna a poté začaly prosit i ostatní.

„J-já...? A zpívat...? Nerada zpívám před ostatníma...“ řekla jsem a sklonila hlavu.

„Prosím... Určitě zpíváš pěkně“ prosila jedna.

„Promiň... Možná příště, fajn...?“ řekla jsem a ostatní smutně přikývly.

„Tak fajn...“ řekly a všechny někam odešly.

„Co tu mám teď sama dělat?“ zeptala jsem se sama sebe.

„Co si povídat se starými kamarády...?“ ozval se povědomý hlas.

„Kdo je tam...?“ zeptala jsem se a vydala se za směrem, odkud se hlas ozýval.

„Shadie...“  ukázala se postava.

„Oh, ahoj, Shadie“ jemně jsem se na něj usmála.

„Ahoj, Lucy,“ koutky úst se mu též zvedly, „jak se daří?“

„Ale, jde to... Co ty a Shady?“

„Fajn... Asi“ pokrčil rameny.

„Hele, mám menší otázku,“ vydala jsem že sebe najednou a Shadie mi věnoval pozornost, „nic si nepamatuji až na své jméno, které jste mi připomněli... Ale je tu ještě něco... V mé mysli se mi pořád vybavuje jedna a ta samá věc- dívka se slzami v očích, co zapaluje jakousi budovu... Nevíš, co to znamená.

Shadie však zůstal zticha. Když jsem se ohlédla, nikde nebyl.

„Dobře... Jestli mi to nechceš říct, chápu to... Počkám na ten správný čas...“ řekla jsem a smutně se postavila na své místo. Po chvíli se objevily i Minireny.

„S kým jsi tu mluvila?“ zeptala se jedna.

„S nikým, to se Ti jen zdálo...“ povzdechla jsem si...

Než jsem se vypla, myslela jsem na některé věci... Na záhadnou vzpomínku... Vystrašené pohledy na dívku, která se slzami v očích zapaluje budovu... Pravděpodobně tu, před kterou jsem se vzbudila... Dále jsem myslela na první vystoupení... Ale hlavně na to... Co když ta dívka zapalující budovu jsem já?

Vítám své čtenáře u další kapitoly! Snad jste rádi ☺️ Snažila jsem se tuto kapitolu napsat co nejdříve, ale dostala jsem se k tomu až teď. Příští kapitolu očekávejte spíše týden po tom příštím, ale třeba vyjde i dříve (nic však neslibuju).
Pokud se vám kapitola líbila, vote i komentář velice potěší 💕
Já se na vás budu zase těšit u další kapitoly! Tak zatím! 😘

(654 slov)