Shattered Memories... [Zrušeno]

4

Pohled Nightmare Foxyho

Nastala ta osudná noc - první, kdy jsme se měli pokusit zabít kluka, který se měl za několik minut objevit. Byl to rozkaz a já ho nehodlal porušit. Mám z Fredbeara docela respekt... I když mám pocit, že jsme byli na stejné lodi... To je jedno... Prostě ho poslechnu...

Byl jsem schovaný v pootevřené skříni v podobě plyšové lišky. Náhle se peřina odkryla a vylezl z ní chlapec s baterkou v ruce. Jeho strach jsem cítil až sem... Bylo mi ho trochu líto...
Chlapec se nejprve vydal k levým dveřím ode mně, kudy chodí Chika. Pozorně naslouchal. Náhle dveře otevřel a posvítil do chodby, ale malinko sebou cukl, když zahlédl Chiku mizící od jeho dveří...
Od těch dveří se otočil a posvítil na postel. Žádný Freddles tam nečekal. Má docela kliku. No, přece jen to je jeho první noc tady... Nebo ne? Co já vím... Je mi to vlastně jedno...

Po několika hodinách pozorování chlapce, jak přebíhá od jedněch dveří ke druhým a občasného zkontrolování postele a skříně, kde jsem se skrýval já, náhle zazvonil budík... 6 ráno.... Chlapec si oddychl - věděl, že tuhle noc přežil... Nightmare Fredbear nebude moc nadšený...

Pohled Ballory

Nastal ten osudný den - první vystoupení. Celý den jsem sledovala - jen jsem se nemohla hýbat, ale to mi ani trošku nevadilo. Líbil se mi pohled na děti oslavující narozeniny jednoho děvčátka. Zaslechla jsem, že to je dcera majitele a výrobce animatroniků, ve kterých žiju já a mí přátelé.
Prohlédla jsem i na ostatní - všichni byli nadšeni. Přála jsem si, abychom mohli vystupovat navždy. Bavilo mě to... Ale k mému neštěstí se stala nehoda... Byla jsem vypnutá, ale stejně jsem slyšela křik zmíněné dívenky, dětí i dospělých, nářek otce dcerky a matku jak volá policii... Pak už si vážně nic nepamatuji... Něco mi však přišlo podezřelé... Hlas majitele mi přišel povědomý... Jak je to ale možné, když jsem ho nikdy nepotkala? Nebo si možná nepamatuji naše shledání, co já vím...

Večer

Vzbudila jsem se ve své Galerii. Minireeny již čekaly a jakmile spatřily, že jsem se probrala, začali na mi vzkazovat důležitou zprávu.

„Ball, Baby nás chce všechny vidět... Je to prý velice akutní... Máme si pospíšit a přijít co nejdříve to jde..."

„Dobře, hned jsem tam... Kdyžtak běžte napřed a vyřkďte jí to prosím..."

„Jasně!" s těmi slovy zmizely...

Hlavou mi začalo vrtat, proč nás svolává. Pravděpodobně kvůli prvnímu vystoupení nebo i možná kvůli něčemu jinému... Nevím...
Po chvíli jsem se vydala na místo, kde jsme se měli všichni sejít. Byla jsem poslední, kdo chyběl...

„To je dobře, že už jsi tady, Ball. Všichni mi prosím věnujte pozornost!"

Všichni utichli a nastalo trochu trapné ticho.

„Mám velice špatné zprávy - a to dost špatné. Pan Majitel neboli Vincent rozhodl, že už nesmíme vystupovat... A naší pizzerii dokonce uzavřeli!
A aby toho ještě nebylo málo, každou noc tady bude noční hlídač!"

No nazdar... To jsou velice špatné zprávy...

Zdravím všechny, co u této fanfikce vydrželi :D Doufám, že jste rádi za novou kapitolu 😘
Ano, zase mi to trvalo dlouho, ale snažila jsem se k této fanfikce dostat co nejdříve jsem mohla, přísahám.
Každopádně pro nějaké ty lidi, co budou psát zprávy typu: Jakej Vincent?! Vždyť je to William Afton! Ano, vím, jen když jsem si založila účet na Wattpadu a četla své první FnaF fikce, byl to tenkrát Vincent, tak jsem se rozhodla nechat mu toto jméno, děkuji za pochopení :3
Každopádně vote či komentář velice potěší 💕 Můžete napsat nějaké své teorie, pokud máte, ráda si je přečtu :3 Hlavně na sebe dávejte pozor, ano? ;3
A já se na vás budu těšit u další kapitoly, tak ahoj 😘

(606 slov)