Trochu jiná (love) story 2✔️

7

Nesnáším pach nemocnice.Od té doby co mi umřeli rodiče nesnášim jak nemocnici tak i lékaře.

,,Slečna Clarková?" Vytrhla mě hlas doktora z přemýšlení jaké by to asi bylo kdyby tu teď semnou byli rodiče a ne nějaká skoro cizí ženská.Když tu není semnou Mell a Adam cítím se být ohrožená
,,Ano, to jsem já" řekla jsem sebevědomě
,,Pojďte zamnou" řekl mi a vychovatelce ukázal ať počká před tím jeho doktorským doupětem
,,Řekněte mi na rovinu co mi je ať si seberu nějaký prášky a můžu jí pryč"
,,Slečno Clarková.."
,,Říkejte mi Emilly a tykejte mi prosím"
přesušila jsem ho
,,Dobře Emilly, není to tak jednoduché jak si myslíš.. máš vážnou nemoc a budeš muset trávit hodně času v nemocnici... je to v pokročilém stádiu takže musíme být opatrní... zjistili jsme to podle odběru krve, pamatuješ když ti bylo špatně? To bylo kvůli tomu.. Emilly je mi líto....máš leukémii jestli víš c-"
,,Nejsem blbá, vím co je leukémie! Je to rakovina krve...prosím...ať už na mě tady vyskočí kameraman a řekne že jsem v reality show" ohlížela jsem se ale nikde nikdo nebyl
,,Emilly.."
,,Řekněte mi že neumřu"
,,Musíš bojovat..."
,,Ale já..."
,,Vím že umíš bojovat Emilly"
,,Vy ani nevíte kolikrát jsem musela bojovat"
,,Umím si to představit Em"
,,Neumíte...můžu už jít?"
,,Promluvím si ještě s vychovatelkou"
,,Dobře, nashledanou" zklopila jsem hlavu a odešla z místnosti, sedla jsem si tam na židli a začala přemýšlet co bude stát v mém dopisu na rozloučenou, asi po 5 minutách vyšla vychovatelka a jen kývla hlavou ke dveřím abych šla ven, ona šla pomalu zamnou

Celou cestu jsme na sebe nepromluvily.
Těšila jsem se až se vrhnu na Mell a všechno jí povím. Nedokážu si představit její,Adamovu ani Tomovu reakci.

,,Emilly" řekla vyděšeně Mell když jsem vešla do našeho pokoje, objala jsem jí a rozbrečela se...
,,Umřu Mellanie...umřu" při vyslovení těchto slov jako by mě pohlcovala temnota, cítila jsem jak se jí zastavil dech
,,Co to povídáš?"
,,Mám leukémii" rozbrečela jsem se ještě víc, Mell už brečela taky
,,To není-.."
,,Je to tak, budu muset bejt v nemocnici, podstupovat léčby a nakonec umřu" přerušila jsem jí
,,Neumřeš,ty neumřeš Em"
,,Co moje oslava?Bude v nemocnici?"
,,Nejspíš, ale bude to ta nejlepší oslava v tvém životě, to Slibuju"
,,Taky že asi moje poslední"
,,Nech už těch řečí Em"

80% dětí se uzdraví... ale těch zbylých 20%? Vždycky jsem chtěla hrát v nějakém filmu...být nějakou herečkou, teď jí vlastně jsem, hraju roli Akkie z filmu ,,Osmáci nepláčou" ... je to můj nejoblíbenější film...ale nechci umřít jako ona...byla to hrdinka která bojovala, ale stejně umřela... svět je tak zkurveně nespravedlivej.

,,Zítra musím brzo vstát a nastoupit do nemocnice"
,,Dobře, půjdeme spát"
,,Mell, bůh je idiot když tohle dovolí.." zašeptala jsem jí
,,Já vím" přes slzy jsme se pousmály

Promiňte mi to co jsem Emilly provedla, snad mi to odpustíte :)
Nebojte ale, nechci ještě Emilly pohřbít a ukončit knihu, to bych vám neudělala💓
❗️Mám jeden dotaz- Chcete ještě třetí díl této knížky?Napište do komentářů, potřebuju totiž vědět jak mám příběh vyvíjet a to záleží na tom jestli chcete pokračování❗️
S láskou vaše Smallgirl❤️