Trochu jiná (love) story 2✔️

13

Sakra kde je? Že by jela domů? Že by se vyléčila? Ale její maminka brečela, nezdálo se mi to jako slzy štěstí..

Pomalu jsem se snažila vstát z postele, ukrutně mě bolela hlava. Dobelhala jsem se ke dveřím. Vzala jsem za kliku a ztlačila ji dolů,dveře se otevřely. Rozhlédla jsem se po chodbě. Všude chodili doktoři a sestry,byly tam ustarané matky,otcové,přátelé a prostě všichni.Jen ne Elizabeth.

,,Slečno Clarková,nemůžete chodit po nemocnici jak se vám zachce,máte ležet v posteli." Ušla jsem dva kroky a zastavila mě sestra

,,Emilly"

,,Prosím?"

,,Říkejte mi Emilly." Řekla jsem s důrazem a poslední slovo

,,Dobře slečno Clarková...tedy Emilly, musíte si jít lehnout"

,,Ale já chci vědět kde je Betty."

,,Kdo?"

,,Betty.Elizabeth.Ta sedmiletá holčička z mého pokoje.To malé sluníčko. Prosím, řekněte mi kde je.Kam ste ji odvezli?" Žadonila jsem o odpověď

,,Je pryč"

,,Vážně?! Neříkejte,to bych bez vás neuhádla!Sakra řekněte mi kam ste ji odvezli!!" Zařvala jsem to tak nahlas že se všichni v chodbě otočili a tiše na mě zírali

,,Řikám,že je pryč. Večer se její stav skutečně zhoršil,jak jsme čekali a tak sme se jí snažili pomoct,ale neměli jsme šanci.Je mi líto,Betty je mrtvá."

,,Ne,ne to není pravda,vy určitě lžete."
Brečela jsem.Brečela jsem tak,že ani nevím, jestli mi vůbec přes slzy rozuměla,co říkám.Lidi na mě koukali, sesunula jsem se po zdi na zem a brečela.Snažili se mě všichni utěšovat, ale já sem jenom popadla všechny síly a zvedla se.

,,Je to nespravedliví.Život je nespravedlivej.Když sme sem přišli mohli ste nám rovnou říct,že tu všichni zhebneme.Nedokážete nám pomoc a už vůbec ne tomu zabránit.Je to na nic. Všechno je na nic.Tahle nemocnice, i celej posranej svět!" Řekla jsem tak nahlas,aby mě slyšeli všichni. Vešla do pokoje a zabouchla dveře. Spadla jsem na zem a propadla pláči.Jako by mi vzduch šeptal: Teď si na řadě ty.

******

,,Už se probudila" slyšela jsem slova Mellanie

,,Dobré ráno" Adamův božský úsměv mě nikdy neomrzí

,,Co se včera stalo?" Vrhla s hned mezi nás Mell

,,Mell" vrhl na ní vážný pohled Adam

,,Pardon,jen mě to zajímalo"

,,Jak víte že se včera něco stalo?" zeptala jsem se

,,No...volali vychovatelce,řekla mi to"
Řekla Mellanie

,,Aha.."

,,Jo a Mell co kdyby si Emilly řekla kdo dnes přijde?" Řekl Adam

,,Málem jsem zapomněla,přijde dnes po škole Tom" zajásala

,,Super"rozzářila jsem se

,,Musim jít už do školy,zameškala jsem dost hodin a učitelé se zlobí"

,,Jen jdi Mellanie" řekla jsem a ona mě obejmula

Zabouchla za sebou s úsměvem dveře. Je mi líto že kvůli mě mají ty dva takové starosti.

,,Chci už být zdravá,chci zase sváma chodit venku a..."

,,A kouřit a pít" přerušil mě Adam

,,Slibuju že pokud se z týhle díry vyhrabu živá a zdravá,už se toho v životě nedotku,maximálně až plnoletá" zasmála jsem se,on taky

,,Tak mi Chybíš Emilly" vzal mě za ruku

,,Ty mě taky" objlala jsem ho

,,Už se těším až spolu vyrazíme do kina a já přísahám,že ti koupim tu největší Colu a největší popcorn co tam budou mít"

,,Dobře" usmála jsem se

,,Miluju tě Em"byl tak sladkej když to říkal

,,I já tebe"řekla jsem a on mě políbil, Ach nikdy se nenabažím dost jeho rtů a objetí a té mentolové vůně a toho pocitu když je semnou,toho pocitu že jsem pro něj ta jediná, jeho jediná princezna v celém vesmíru.