Oktolus - ( Harry Styles - FF - CZ )

...minus 13 a odpočítávám...

Zamyšleně se dívám na neurčitý bod jedné z mnoha bílých kachliček v koupelně. Je vůbec možné, že tohle všechno dělám? Proč to sakra dělám? Proč jsem vůbec na to všechno kývla? Chci se změnit? Změním se snad v jiného člověka? NE! Já se neměním, člověk s city, které nemá, se měnit nemůže, to nejde. Cítím se tak prázdně uvnitř své duše, jako vyprahlá poušť. Co si připravíš teď? Necháš mě se utopit v horké vaně? Nebo mě čeká ještě horší osud? Ano, málem bych zapomněla, ty mi osud lehký nedopřeješ, dopřáváš ho jiným. Chápu tvé rozhodnutí i ze mne samotné mi je na nic, hnus!

„ Hnus!“ zasyčím a prudce se opřu zády o hranu prostorné vany.  Vše je moc rychlé konané v afektu.

„ Kurva, au!“ Zaskučím a okamžitě si prohmatávám svá záda, cítím napjaté svaly a žíly, každý nerv v mém těle. Po malých sekundách se vše uvolňuje. Jakmile přejedu konečky prstů po nejcitlivějším místě, svou pravou ruku sevřu v pěst. Ne, už ne, tohle je doslovné prokletí, doslova mučení! Škubnu svým tělem a tak zakolísám, když vycházím ven z již vlažné vody.  Neposedné kapky vody dopadají všude kolem. Navléknu na sebe tílko a kraťasy, odemknu dveře koupelny a následně i dveře mého pokoje. Vyjdu schody dolů, kde spatřím sedět pětici kluků vyvalených u televize. Poškrábu se na zátylku a šoustavým krokem přejdu ke dveřím vysoké a prostorné ledničky.

Po delším přemýšlení vytáhnu suroviny na přípravu palačinek. Jen co za sebou zavřu dveře, vše uložím na linku vedle. Vytáhnu pánvičku a rozmíchám těsto, pomalu naběračkou naberu určité množství. Během pár minut mám první palačinku hotovou. Opatrně ji pokládám na nachystaný talíř.

„ Já myslel, že palačinky se dělají k snídani.“ Uslyším za sebou pobavený hlas.

„ Trhni si,“ Odvětím odsekle. „ Jaký palačinky??!?“ Uslyším velký rámus a následné uchechtnutí od další osoby, která vchází do místnosti.

Tvrdě sevřu úchytku u pánvičky v mojí pěst. Pomalu se otočím a spočinu pohledem na pět kluků sedících u prostorného barového stolu. Kdo, kurva vymyslel tenhle stůl?!  Prudce se otočím, uchopím naběračku s připraveným těstem a naleju jej na pánvičku. Talíř s první hotovou palačinkou postrčím na barový stůl a následně vytáhnu případné potřebné příbory. Je mi jasné, že na mě všichni čumí. Chtějí hru, mají jí mít. Odfrknu si. Omylem upustím vidličku, kterou jsem donedávna svírala ve své levé ruce.

„ Kurva!“ naoko zakleju. Pomalu se ohýbám pro zbytečný kus příboru. Vystrčím zadek, jak jen nejlíp to jde a co nejladněji se zohýbám pro vidličku. Je mi jasné, že jim tečou sliny z úst. Využiju příležitosti. Rychle se vymrštím a hodím vidličkou. Její směr nabírá jejich, a ti jen nečině sedí bez hnutí jakékoliv části těla. Vidlička proletí trasou mezi Louisem a Zaynem. Její dráha končí v protější zdi, kde se pevně zapíchne a párkrát sebou nadskakuje, než se uklidní. Využiju situace a nepatrně vysypu obsah jemného prášku do směsi na palačinky.

„ Nikdy se nenechte rozptýlit!“ Zamračím se na ně a okamžitě se otáčím, na již další hotovou palačinku. Vyhodím jí do vzduchu a do své pravé ruky připravím prázdný talíř, palačinka se ve vzduchu několikrát přetočí, než dopadne na můj talíř. „ Být opatrní a mrštní.“ Řeknu, když se jim otáčím čelem s další dávkou palačinek.

Opírám se o kuchyňskou linku s rukama založenými na prsou. Mračím se, jak nejlíp umím. Zamyšleně se dívám na každého z nich. Nikdo by neřekl, že tihle kluci budou muset být postrach doslova celého světa. Jejich osud už byl tak dávno předvídatelný, jedno nechápu stále. Proč právě já? Kurva proč zrovna já?