Oktolus - ( Harry Styles - FF - CZ )

...minus 15 a odpočítávám...

„ Potřebuju, aby si vypojil bezpečnostní kamery,“ zasyčím do telefonu a snažím se moc nehýbat. „ Počkej, kde seš?“ „ Sektor A. Stojím přímo před bankou Jacob a jeho parta nás zradili a já si chci vzít, to co je moje, takže makej, nemám na to celej den!“ Vykřiknu otráveně, už tak jsem dost nasraná, ještě podělaná kůlka mi bude přidělávat starosti.

„ Fajn, nekřič na mě! Vole, dělám první poslední a jediný, co od tebe slyším, jsou ty tvoje posraný nadávky!“ „ Hele, nesnaž se mě nasrat ještě víc, než sem!!!!“ Zakřičím a přitom vztyčím ukazováček vpřed od zloby a všelijak s ním ukazuju. „ Mám to, teď můžeš projít až do přízemí, kde jsou trezory,“ Rychle přejdu ke dveřím, jasně zamčeno, vytáhnu nožík z mých kalhot a vsunu jím do zámku. Po pár sekundách zámek cvakne a já vcházím dovnitř. Na to, že je to největší banka ve Washingtonu. to moc chráněný není. Zastavím se před rozlehlou místností dlouhou víc, jak 12 metrů. Podívám se na protější zdi.

„ Johne, máme problém, alarm zachycující pohyb, je aktivovaný podle mě na každých pět sekund. Místnost je dlouhá přibližně 25 metrů, šířka odpovídá jednomu nákladnímu autu. Potřebuju, aby bezpečnostní kamery nezabíraly, celou část místnosti.“

„ Počkej, proč kamery, nechá-“ Přeruším ho. „ Prostě to kurva udělej!“ Zasyčím do telefonu. „ Okey,“ Uslyším různé cvakání a ťukání na druhé straně telefonu, až se všechny kamery přemístí na místnost s velikými prosklenými dveřmi do vedlejšího křídla. „ Zůstaň na telefonu,“ Nečekám na jeho odpověď, jako vždy a pomalu si sundám koženou bundu, kterou položím na topení hned vedle dveří.

Jemně se protáhnu, když ucítím nepříjemnou bolest, snažím se ještě víc protáhnout. Z levé kapsy u bundy vytáhnu kapesní nůž. Zároveň s ním narazím na pudr, nenosím ho kvůli malování, ale přesně kvůli tomuhle. Otevřu víčko, fouknu. Naskytne se mi na pár sekund výhled na pohybové lasery pohybu. Ještě párkrát fouknu, abych zjistila každou trasu a pohyb, každého z laserů. Zhluboka se nadechnu.

Opatrně našlápnu a udělám hvězdu na jedné ruce, hned, jak dopadnu nohama na zem, začnu odpočítávat. 1 vyšvyhnu se na obě ruce a pomalu postupuju dopředu po pěti krocích se nakloním mírně vpravo. Sklouznu na celou podlahu celým tělem. 1 Začnu se plazit, až se rychle zhoupnu na nohy a třikrát skončím z hvězdy vpřed, jsem uprostřed podlahy. Mé ruce se klepou kvůli mému zranění. „ Kurva!“ Zanadávám na celou místnost. Ani si neuvědomím a rychle klesnu k zemi, když ucítím teplo laseru. Překulím se a okamžitě jedním saltem dopředu se dostanu na klidnou podlahu.

„ Fajn, odjistil si hlavní dveře do místnosti?“ Zeptám se Johna při scházení schodů do přízemí banky. „ Jo, ale dávej pozor, trezory jsou chráněny aktivačními kódy, jestli to jednou spleteš, spustí se alarm, pro všechny policejní stanice. A taky se spustí alarm, který má majitel trezoru. Celkem je tam 24 trezorů, ty na pravé straně mají boháči nalevo podnikatelé, vládní orgány, mafiáni. Ty hledáš trezor s číslem 423, ne?“

„ Jako by si to nevěděl.“ Protočím očima. „ Proč tak riskuješ? Stojí ti to vůbec za to, co v tom trezoru je?“ „ Moc se ptáš, Johne.“ Odseknu tichým hlasem.

„ O zbytek se postarám, ty zajisti kamery. Dokud neodejdu z budovy, nezapneš je, jasný?“ Na druhé straně uslyším hlasité povzdechnutí. „ Budu to brát jako ano.“ Odseknu, vypnu mobil a uložím ho do přední kapsy u kalhot. Pomalu otevřu dveře, rozhlédnu se po bílé místnosti, vše co tu bylo, bylo čisté a bílé. Prudké světlo osvětlovalo celou místnost. Podlaha byla z bílého dřeva a mezi prkny byly umístěná světla. Zamračím se, pomalu přejdu pod svícená místa na podlaze. Je mi jasné, že pod těmi světly jsou spouštěče. Trezor 420, už jsem blízko, zastavím se až u předposledního trezoru.