The Originals

Překvapení

Celou cestu co jsme jely v autě, jsem přemýšlela nad tím, co mi řekla Bek.

,,Hope!! Jsme doma." Křičela na mě Bek. ,,Jo, jo vždyť slyším." ,,To si nemyslím, už do tebe hučím asi deset minut." Řekla a zasmála se a já s ní. Když jsme vešly do domu, já vyběhla schody do pokoje. Zavřela jsem se a pustila notebook. Šla jsem na skype. Byl tam i Damon. Napsala jsem mu.

Hope: Ahoj, můžu se stavit?

Damon: Ahoj, jasně. Čekám na tebe ;)

Hope: OK. Za chvíli jsem tam.

Zaklapla jsem notebook, seběhla dolů a rozloučila se letmo s Bek.

,,Kampak, kampak Hope?" Bek se zdá jako pohodová teta, ale když neví kam jdu nebo s kým jdu je opravdu pozorná a ochranitelská ale jsem za to ráda.

,,No, za Damonem. Měla jsi pravdu. Musím se ho na to zeptat. Jestli miluje ještě Elenu nebo už ne." Řekla jsem rychle až mi došel dech.

Bek si mě přeměřila pohledem a přikvývla.

,,Dobře a vrať se co nejdřív domů nebo když tak napiš, kdyby jsi se zdržela." Usmála jsem se, kývla na souhlas a dala jí pusu na tvář. Rychle jsem vyběhla ze dveří a pádila k Damonovi.

******

Jsem sice hybrid, ale Salvatorovi nebydlí zrovna blízko, takže mi to nějakou tu chvíli zabralo sem doběhnout. Zaklepala jsem na dveře a čekala, až se otevřou dveře, a když se tak stalo, objevil se za nimi Damon, který se na mě usmál a nechal mě projít.

,,Jsi doma sám?" Zeptala jsem se, zatímco jsem si sedala na křeslo.

,,Jo. Jo jsem." Řekl jen tak Damon a posadil se naproti mně.

,,Tak co jsi potřebovala?" Zeptal se mě a na tváři měl ten jeho úžasný úsměv.

,,No, víš.. Já... No, prostě jsem se chtěla zeptat jestli pořád miluješ Elenu." Vychrlila jsem na něj a podívala se do země. Tohle nemůže dopadnout dobře.

Kleknul si přede mě a po chvilí mi zvedl bradu, ale nic neříkal. Najednou jsem ucítila jeho rty na mých. Nic jsem nenamítala a spolupracovala. Po chvíli se odtáhl.

,,Myslíš, že jí pořád miluju?" Jen jsem zakroutila hlavou a pousmála jsem se.

,,Tak vidíš." Řekl s úsměvem na tváři. Zase mě líbal, ale tentokrát na krku. Pomalu mi sundaval triko a já jemu košili. Odnesl si mě v náruči do pokoje, kde mě položil na postel. Líbal mě a sundal mi kalhoty a já jemu taky. Sedla jsem si obkročmo na jeho klín. Usmáli jsem se na sebe, načež jsem ho začala znova líbat. Asi po pěti minutách na mně ležel on. Líbal mě, já spolupracovala a hrála si s jeho úžasnýma černýma vlasama.

Ráno

Probudila jsem se vedle něj a moje hlava ležela na jeho hrudi. Pousmála jsem se a začala obdivovat jeho tvář.

Panebože. Já se nevrátila domů a ani nedala Bek vědět, že se zdržím. Řekla jsem si v duchu když jsem si to uvědomila. Rychle jsem vylítla z postele, oblíkla jsem se a co největší rychlostí běžela domů.

*******

Když jsem doběhla domů, v obývacím pokoji seděla Bek s knihou v klíně a jakmile si mě všimla, knihu odložila a vstala.

,,Hope Mikaelson. Kde jsi celou noc byla? A doufám, že máš připravenou opravdu dobrou odpověď." Řekla klidně, což je v jejím případě horší, než kdyby křičela.

Začala jsem se rozhlížet všude možně kolem sebe, jen abych se nemusela dívat na Beku.

,,No- Byla jsem s Damonem. Zašli jsme do Grillu a tam se opili a zůstali tam." Vykoktala jsem první lež, co mě napadla. A očividně ne dost dobrá, protože nevypadala přesvědčeně.

,,No to určitě. Do Grillu jsem volala a tam jste nebyli." ,,A do háje" Řekla jsem si v duchu a koněčně jsem se podívala na mou blonďatou tetu.

,,Hope? Ne! Ty a Damon?" Vykřikla překvapeně.

,,Jo, ale on si začal! A já.- mně se to líbilo." Sklonila jsem hlavu a čekala, co přijde dál. Objala mě, což bylo to poslední, co bych předpokládala vzhledem k tomu, jak naštvaná byla.

,,Takže tě má rád. To je dobře Hope. Ale myslím, že táta ho zabije. Nemá ho moc v lásce." Usmála jsem se, ale když mi došlo, že řekla táta. Zarazila jsem se.

Bek mi podala dopis, který celou dobu ležel na stole. Podívala jsem se na ní a jako by mi četla myšlenky hned řekla: ,,Ano, to je od tvého táty, mámy a strýce." Zajásala jsem a rozutekla jsem do pokoje tam jsem roztrhla obálku a začala číst.

Milá Hope,

víš proč musíš žít s Bek. Ale změní se to. A to už zítra. Zítra totiž přijedeme. Já, tvoje matka Hayley a strýc Elijah. Zlatíčko ani nevíš jak moc se těšíme.

S láskou táta, máma a strýček.

Když jsem to dočetla rozzářila jsem se jako sluníčko. Jako malý dítě jsem skákala po posteli a smála se. Bek mě musela slyšet, protože když jsem se otočila ke dveřím, stála tam a usmívala se jako já. Jako sluníčko. Objala jsem jí, až málem spadla.

,,Já se tak těším, Bek." Zamumlala jsem šťastně, když jsem ji pořád objímala. Její stisk zesílil a přitáhla si mě ještě blíž, pokud to ještě šlo.

,,Já taky Hope, já taky." Odtáhla jsem se a viděla jsem jak se usmívá.