The Originals

Velký den

Přemýšlela jsem nad dneškem. Věděla jsem, že ten den příjde. Bek mi o všech vyprávěla. Máma chodí prý se strýčkem Elijahem. Táta miluje Caroline a ta podle všeho jeho taky. Ale i když nejsou rodiče spolu budeme jedna velká rodina. New Orleans je prý už bezpečné. A to bez čarodějnic. To samozřejmě neznamená, že nejsou další čarodějnice jinde.

,,Hope nevím, jak ty ale šla bych už na snídani." Vytrhla mě z mého přemýšlení Bek. Okamžitě jsem seběhla dolů do kuchyně. Na stole už ležely tousty.

,,Ahoj Bek. Děkuju. Taky se těšíš jako já?" Než Bek odpověděla zakousla jsem se do toustu. Nepospíchala jsem, protože je víkend. ,,Ano, Hope těším a ani nevíš jak." Usmála se. Když jsem tousty dojedla, běžela jsem se převlíknout. Vzala jsem si na sebe bílý tílko a na to béžový svetřík. K tomu jsem si vzala béžový kraťasy a conversky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, akorát s tím že jsem si je udělala kulmou, takže jsem je měla kudrnatý. Seběhla jsem dolů. Bek seděla v obýváku.

,,Kdy asi dorazí?" Zeptala jsem se netrpělivě, ale než Bek stihla odpovědět někdo zaklepal.

Rychlostí blesku jsem otevřela, ale místo zbylé části rodiny tam stál Damon.

,,Damone, co tu děláš?" Řekla jsem znuděným tónem a začala jsem se koukat přes jeho rameno ven.

,,To je ale přivítání." Uchechtl se Damon a zkřížil ruce na hrudi. V tu chvíli přišla ke dveřím i Bek.

,,No, víš ona čekala zbytek svojí rodiny a místo toho... Ty." Utrousila ironicky a ušklíbla se. Damon ji ale ignoroval a protáhl se kolem nás dovnitř. Bek ho následovala a oba dva si šli sednout do obýváku. Zase někdo zaklepal. Tentokrát jsem už věděla, že jsou to oni. Musí to být oni.

Zase jsem rychlostí blesku otevřela. A opravdu. Všichni tři tam stáli, vedle sebe a na tváři měli úsměv.

,,Mami? Tati? Strýčku Elijahu?" Vyhrkla jsem a usmála se. Všichni přikývli a já se jim vrhla kolem krku.

,,Jsi překrásná, Hope." Řekl taťka. Mamka a strýček Elijah přikývli a sledovali, jak si mě taťka přitáhl do objetí.

Mezitím přišla Bek a za ní Damon. Bek se se všemi vítala, objímala a říkala, jak jí chyběli.

Damon mě vzal za pas, nad čím jsem se podivila. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala a on se jen usmál. Nemůžu popírat, že se mi to nelíbilo, ačkoliv mi ti bylo trochu nepříjemny, vzhledem k tomu, že kolem nás stále byla moje rodina.

Když si toho všiml taťka hodil po něm vražedný pohled a Damon dal hned ruku pryč. Ne, že bych se divila, protože kdyby ji tam nechal, je dost možný, že by o něj přišel.

Naklonila jsem se k Bek a pošeptala jí:,,Měla jsi pravdu, táta opravdu nemá rád Damona." Trochu jsem se zasmála a podívala se na tátu.

,,No, má i nemá, ale tohle udělal, protože jsi jeho malá princezna a má tě rád." Pošeptala Bek a já se jen usmála. Byla jsem ráda, že mám tátu ,,ochranitele".

Šla jsem k němu a znova ho objala. Potom mamku i strejdu, načež jsem je začala tahat do domu, zatímco jsem jim vyprávěla o všem, co se dělo, co byli pryč.

****

Druhý den ráno

*Pohled Klause*

Když jsem šel vzbudit Hope, nebyla v posteli!Začal jsem se bát, kam zmizela a hned jsem si myslel, že je zatím nějaká čarodějka.

Po chvíli jsem se začal smát. Hope vylezla z pokoje a vybafla na mě.

,,Jsem ráda, že jsi se o mě bál. Znamená to, že mě máš moc rád." Usmála se a objala mě. Dal jsem jí pusu do vlasů.

,,Jo, jo to mám a moc." Usmál jsem se na ní a šel jsem si sednout na její postel.

,,Proč jste mi dali jméno Hope?" Zeptala se mě, když si přisedla vedle mě.

,,Protože jsi nadějí v mém životě. Byla jsi ještě, než jsi se narodila. Byla jsi nadějí nás všech. Nadějí na lepší život." S úsměvem přikývla a všiml jsem si slz, co měla v očích.

,,Jdeme na snídani?" Zeptal jsem se nakonec, protože jsem věděl, že kdybychom tam seděli o chvíli dýl, pravděpodobně bych se rozbrečel.

,,Jasně, jdeme." Souhlasila a vstala. Natáhla ke mně ruku, kterou jsem s radostí přijal a vstal jsem.

Když jsme sešli do kuchyně, viděl jsem osobu zády ke mně a Hope. Byli tam všichni. Bek, Hayley i Elijah, tak kdo to je? Jediný, co jsem usoudil je to, že se jedná o ženu. Poté, co se neznámá otočila, poznal jsem jí. Blond vlasy, modré oči a překrásný úsměv.

,,Caroline!" Usmál jsem se a několika kroky jsem přešel k ní. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. Usmála se a objetí mi opětovala. Všichni v místnosti se na mě podívali a usmáli se.

,,Vy jste o tom věděli?" Podíval jsem se podezíravě. Přikývli. ,,I ty Hope?" Otočil jsem se na ní. Usmála se od ucha k uchu a já jí objal.

Chytla mě pevně a dal mi pusu na tvář. ,,Děkuju vám. Moc děkuju." Usmál jsem se a dal Caroline pusu.

Další část je na světě!! Snad se líbí. Vote a koment potěší ;). Omlouvám se za chyby.