The Originals

Miluju Tě!

*Pohled Klause*

Probudil jsem se v obýváku na sedačce. Okolo mě všichni seděli. Hope, Hayley, Elijah, Rebekah, Caroline, Bonnii, Elena, a Marcel, Davina a Cami? Pomalu jsem otevíral oči.

,,Tatiii!" Vrhla se na mě Hope.

,,Zlatíčko. Co se stalo?" Objal jsem jí.

,,Chtěl jsi mě zachránit, ale Emily tě nějak oslabila. Já, Marcel a Davina jsme měli plán na tvojí záchranu a voa la! Jsi tu." Usmála se ještě víc, než před tím.

,,Hope, Marceli, davino, Cami" odmlčel jsem se ,,děkuju." Usmál jsem se jako měsíček.

Vstal jsem a všechny postupně objal. ,,Nedáte si kafe?" Zeptala se po chvíli Hayley. Přikývli jsme.

Rebekah se nabídla, že Hayley pomůže. Když bylo kafe hotový, sedli jsme si do obýváku. Když někdo zazvonil Hope se nabídla že půjde otevřít. Slyšel jsem jak se s někým radotně vítá:

Hope: ,,Ahooj co vy tady?"

Někdo: ,,To se nemůže přijít jen podívat za tvým milým a mírumilovným otcem?" Zasmál se a já na něj chtěl vlítnout. V jeho hlase byla znít ironie.

druhá osoba: ,,Prosím tě nech toho jasný? Nebo tě příště nechám doma."

Poznal jsem o koho jde. Damon s kapkou ironie a Stefan normální bratr, který uklidňuje toho druhýho.

Vešli do obýváku a já dělal, jako kdybych jejich rozhovor neslyšel.

,,Tááákže Klausi" začal Damon ,,prej tě tady tvoje dcera zachránila. Jakej to byl pocit když te tvoje dcera zachraňuje?" Řekl jak jinak než ironicky Damon. Chtěl jsem po něm vyjet, ale to co Hope udělala mě překvapilo.

*Pohled Hope*

 ,,Tááákže Klausi" začal Damon ,,prej tě tady tvoje dcera zachránila. Jakej to byl pocit když te tvoje dcera zachraňuje?" Řekl jak jinak než ironicky Damon. Tak to mě hodně naštvalo. Jak se asi může zachránit, když je něčím oslabenej? No, Damonova logika.

Vystartovala jsem na něj a během dvou sekund byl přimáčknutej na zdi.

,,Vadí snad, že jsem zachránila mého vlastního tátu?" Procedila jsem mezi zuby.

Zvedl ruce na obranný gesto a řekl:

,,Ne samozřejmě, že mi to nevadí." Vyklopil teda ze sebe a já jen kývla hlavou a pustila ho.

,,Jdu se převlíct." Řekla jsem hrdě a když jsem šla po schodech slyšela jsem Damona:

,,Máš teda drsnou dceru Klausi." U tohodle jsem se hrdě usmála. Šla jsem tedy dál do pokoje. Zašla jsem do koupelny, svlékla se a šla do sprchy. Nechala jsem na sebe téct teplou vodu.

Ach, jak to je příjemné. Nechtěla jsem nikdy vylézt ale nakonec jsem vylezla. Obmotala jsem kolem sebe ručník a vyšla jsem z koupelny. Ve skříni jsem si vyndala spodní prádlo a oblečení(komentáře).

Zašla jsem zase do koupelny a převlíkla se. Když jsem byla v té koupelně dala jsem si trochu řasenky, oční stíny a namalovala si decentně rty. Vlasy jsem sa dlala do drdolu. Usmálala jsem se sama na sebe a odešla pryč z koupelny.

Sešla jsem do kuchyně kde všichni byli. ,,Proč se takhle přemisťují?"  Řekla jsem si sama pro sebe. ,,Sluší ti to." Usmál se Damon.

Falešně jsem se usmála. On si toho ale nevšiml. Za to Caroline, Bonnii a Elena ano.

,,Hele Hope. Nechceš dneska někam zajít?" Zeptala se mě Bonnii.

,,Jo ráda." Odpověděla jsem.

,,Hou, hou, hou. Tak to ne. Nebudu čekat až mi tě zase unese nějaká čarodějka." Řekla máma. Udiveně jsem se na ní podívala. Pohled jsem brátila na tátu. Ten jen přikývl.

,,Ale no tak, Klausi" začala Caroline. Ta na tátu vždy zabere ,,my si dáme pozor a budem jí hlídat jako oko v hlavě." Udělala psí oči. To co táta udělal mě překvapilo. Zakroutil hlavou. Pak se ale ozvala máma.

,,No tak jo dobře. Přece jen nesmíme jí zakazovat chodit ven. A holky na ní dají pozor a ona na sebe taky." Usmála se. Objala jsem jí, dala velkou pusu a poděkovala. Táta se na ní jen udiveně podíval a ona pokrčila ramneny.

S holkama jsme teda vyšly směr obchoďák. Po cestě, ale i v obchoďáku bylo zase jako hlavní téma já a Damon.

,,Takže vy spolu něco máte?" Zeptala se Elena.

,,No asi ne. Tamto byl jen úlet." Zakroutila jsem hlavou a usmála se.

,,Myslím že pro Damona ne. A taky si myslím, že tě miluje. Ty jeho pohledy a jak ti dneska řekl, že ti to sluší." Řekla Caroline a Bonnii s Elenou jen přikývly. Celou dobu jsme probíraly to samý téma.

********

Konečně doma. V obchoďáku jsme strávily celý den.

,,Ahojky." Když jsem ten hlas slyšela trhla jsem sebou. Šel z kuchyně. Šla jsem tedy do kuchyně. Zase tam byl.

,,Kde jsou všichni?" Zeptala jsem se bez odpovědi na ahojky. ,,Museli si něco zařídit a Marcel, Davina a Cami se vrátili do New Orleans." Odpověděl mi Damon a šibalsky se usmál. Jen jsem kývla na souhlas a chtěla odejít do pokoje.

Damon mě ale chytil za zápěstí.

,,Damone! Pust mě!" Křičela jsem na něj. On se však jenom ušklíbl a přitiskl si mě na něj.

,,Co to děláš?" Chtěla jsem se zeptat klidným hlasem, ale myslím, že to vyznělo spíše nervózním hlasem. Nic neodpovídal. Jenom svoje rty přitiskl na ty mé. Nevím proč, ale spolupracovala jsem. Po chvíli se odtáhl.

,,Hope nevím, jak ty, ale já tě miluju." Řekl tím svým hlasem. Ne tím ironickým, ale tím který nedával moc najevo.

,,Damone já...." To je tupec. Tak já mu chci říct že já jeho taky a on si mě v klidu vyruší!

,,Hope opravdu. Jindy bych si dělal srandu, ale teď..." Odmlčel se.

,,Damone já..." Tak to ne  zase mě přerušil! Grr!

,,Hope, ne opravdu chci být s tebou. Od té doby co jsi přišla jsem na tobě něco viděl... Pořád jsem myslel na Elenu, ale když jsme se zblížili tak nevím. Prostě tě miluju." Usmál se.

,,Damone, já tě nechápu. Já chci říct něco, ale néé ty si mě vyrušíš" konečně jsem se dostala ke slovu ,,Damone já tě taky myluju." Usmála jsem se a Damon taky. Políbili jsme se. No menší dobu jsme se líbali a dejme tomu že nysme se líbali i dýl, ale to se do domu všichni vřítili. Včetně táty. Všichni se na nás culili jak blázni jen táta musí být jinej! ,,Hope? Damone?!" Procedl mezi tuby Damonovo jméno. ,,Ale tati!" Zvíšila jsem hlas. ,,Klausi. Ale no tak. Ano Damon udělal pár těch chyb ale vypadá to že to s Hope myslí vážně a že by jí neublížil." Usmála se na Klause Bek jak sluníčko a Elijah jen přikývl. ,,Damona moc neznám ale taky si to myslím." Přidala se máma. Pak obrátil obličej na ostatní vzádu pozurující tuto scénku. ,,Ano Damon se chová jako pako ale Hope má opravdu rád. No a taky mi to řikal." Přidal se i Stefan a takhle i ostatní. Usmáli jsme se s Damonem a já se na všechny podívala. ,,Děkuju." Usmála jsem se a Damon taktéž. Táta ke mně přišel a objal mě. Objetí jsem mu vrátila. Pak přešel k Damonovi. ,,Jestli jí něco uděláš tak si mě nepřej." Řekl táta Damonovi a ironicky se usmál.

Zase další část :). Opravdu chci poděkovat že to čtete :3 a že se to aspoň někomu líbí :). Jinak doufám že se líbilo. Vote a koment potěší ;).