Až do mé smrti (Tom Hiddleston FF)

Kapitola 1.: Seznámení

Takže ahoj. Máme tu další příběh. Doufám, že se vám taky bude líbit. :)

Sedím v letadle a letím domů. Do Londýna. Čeká mě ještě tak hodina letu. Pomalu usínám, když mě vzbudí hrom a následná bouřka. Zarvu se víc do sedačky a modlím se, abysme vůbec doletěli.

Jen co jsme přistáli, vzala jsem si svoji tašku z horní skříňky a vyšla jsem z letadla a zamířila do letištní haly si zjistit v kolik mi jede bus domů. Super, žádnej nejede. Povzdechla jsem si a vyšla ven. Jako vážně?! Začalo pršet i v Londýně. Co pršet, začala bouřka. Vzala jsem svou tašku, dala si kapucu a vyšla jsem do bouřky směrem domů. Mám dlouhou cestu, až na konec Londýna, tak bych vám mohla o sobě něco povědět. Jmenuji se Sophi Colins. Je mi 26 let.Pracuji v armádě, taky proto jsem teď nebyla doma, byla jsem na misi. Ráda cestuju, zpívám, cvičím a jezdím na koni. Už mě bolí nohy a bouřka je snad ještě horší. Začíná mi být vážně zima. Ani se není čemu divit. Mám na sobě maskáčové dlouhé kalhoty, tílko, mikinu a kanady. Vyndala jsem si mobil a snažila jsem se, aby se neutopil v dešti, ikdyž to moc nešlo. Sakra! Zaklela jsem si v duchu. Mobil je vybitej. Povzdechla jsem si a zase jsem ho zandala do kapsy u kalhot. Už jsem promočená na kost. Rozhodnu se jít k nejbližšímu domu. Zazvonila jsem a chvilku jsem čekala. Pak se otevřely dveře a v nich stál vysoký muž s tmavými vlasy. Než jsem stihla něco říct, spustil

,,Bože, pojďte dovnitř'' a uvolnil mi místo u dveří, abych mohla projít a zavřel dveře ,,Posaďte se, donesu vám ručník'' řekl a někam odběhl. Já si zula boty a přešla jsem ke křeslu a sedla si. Onen muž přiběhl z nějaké místnosti a v ruce držel ručník, který mi podal

,,Děkuju'' řekla jsem a převzala si ručník do kterého jsem si pomalu utírala obličej a usušila vlasy.

,,Není zač, jsem Tom Hiddleston''řekl a natáhl ke mě ruku, kterou jsem přijala

,,Sophi Colins'' odvětila jsem

,,Co jste dělala venku v tom dešti?''zeptal se a sedl si do křesla naproti mě

,,Šla jsem z letiště domů, jenže bydlím na druhém konci Londýna a už mi nejel autobus'' osvětlila jsem mu

,,Tak to jste ušla pěknou dálku''usmál se ,,Poslište, je celkem pozdě a myslím si, že se vám v tom dešti jít dál asi nechce, takže nechcete tu přespat?''zeptal se nervózně

,,Máte pravdu, v tom dešti se mi opravdu nikam nechce, ale zároveň vás nechci otravovat''

,,Kdybyste mě otravovala, tak bych vás nepustil ke mě domů'' usmál se Bože, má hezký úsměv.

,,Tak dobrá, děkuju'' řekla jsem a on mi pokynul rukou ať jdu za ním, tak jsem šla. Zavedl mě někam do pokoje.

,,Tady je pokoj pro hosty'' řekl a otevřel dveře a vešel jako první ,,Snad se vám tu líbí'' řekl a já kývla otevřel skříň a vyndal z ní triko. ,,Tady'' řekl a podal mi ho ,,Asi byste nechtěla spát v mokrých věcech'' usmál se a já si od něj triko převzala

,,Děkuju'' usmála jsem se a Tom odešel z pokoje já se převlékla do trika, co mi dal, a svoje mokré oblečení jsem dala na topení. Vzala jsem si mobil a z tašky jsem vyndala nabíječku a zapojila ji do zásuvky. Chvilku jsem projížděla zprávy, když Tom zaklepal na dveře

,,Můžu?'' optal se přes dveře Ó,takový gentleman.

,,Jistě'' odvětila jsem a sedla jsem si na postel, když se dveře otevřely

,,Nemáš hlad?'' zeptal se Tom

,,My si tykáme?'' usmála jsem se a povytáhla jedno obočí

,,No...já....'' začal koktat, tomu jsem se zasmála

,,To je v pohodě, Tome'' řekla jsem ,,Ráda si s tebou budu tykat'' řekla jsem a podala mu ruku ,,Sophi'' on ji přijal

,,Tom'' usmál se a líbli jsme se na tvář, tak jak se to dělá, když si někdo začne tykat.

,,Takže, máš hlad?'' zeptal se znovu a já přikývla ,,Tak pojď'' usmál se a já vstala z postele. Zavedl mě po schodech dolů do kuchyně

,,Doufám, že máš ráda špagety?''optal se a já přikývla ,,Super, měl jsem je k večeři a nějaké zbyly'' řekl a začal je nandavat na talíř a dal je přede mě

,,Děkuju'' řekla jsem a pustila se do špaget. Wow, chlap, který umí vařit. A sedl si naproti mě.

,,Není zač. A ty pracuješ na letišti?'' optal se mě. Já jsem se na něj nechápavě podívala ,,Říkala si, že jsi šla z letiště'' tomu jsem se musela usmát

,,Ne, na letišti nepracuju. Pracuju v armádě a letěla jsem z mise, na které jsem byla'' řekla jsem a dojedla poslední sousto špaget

,,Nechci být nějak hrubý, ale kolik ti je, Sophie? Na armádu vypadáš mladě'' pousmál se

,,Je mi 26'' usmála jsem se ,,Možná ti to tak příjde, protože jsem hned po střední šla do armády, takže jsem u ní sedm let'' řekla jsem a vstala od stolu a umyla jsem onen talíř

,,Tos nemusela''

,,Ale musela'' usmála jsem se a sedla jsem si zpět ke stolu ,,A co děláš ty?'' optala jsem se ho

,,Jsem herec''

,,Vážně? Promiň, já na filmy moc nekoukám, moje práce mi to moc nedovoluje. Já bych tě typovala spíše na doktora, nebo něco takového''

,,Mamka chtěla, abych byl doktor nebo právník, ale mě to moc nebralo. Už od malička jsem měl spíš vztah k divadlu a celkově k herectví. Taky se s mamkou kvůli tomu nestýkám'' smutně se usmál

,,Promiň''

,,To nevadí'' usmál se

,,Já půjdu asi už spát, Dobrou Tome'' usmála jsem se a odešla do pokoje pro hosty. Zavřela jsem za sebou dveře, ulehla do postele a nastavila si budík na mobilu. Během chvilky jsem usla.